Nichols, Johanna

Johanna Nicholsová
Johanna Nicholsová
Datum narození 1. ledna 1945( 1945-01-01 ) (77 let)
Místo narození
Země
Vědecká sféra lingvistika
slavistika
kavkazská studia
Místo výkonu práce UC Berkeley
Alma mater University of Iowa
Akademický titul Doktor filozofie (PhD) v lingvistice
Akademický titul Profesor
Známý jako historický lingvista
Ocenění a ceny Ingušské ceny (stužka).png
webová stránka slavic.berkeley.edu/peop…

Johanna [1] Biebesheimer Nichols (také "Nichols" [2] , "Nichols" [3] , anglicky  Johanna Biebesheimer Nichols ; narozena 1. ledna 1945 , Iowa City , Iowa ) je americká lingvistka , specialistka na historickou lingvistiku a typologii , Slovanské jazyky , nakhské jazyky . Emeritní profesor na katedře slovanských jazyků a literatur na Kalifornské univerzitě v Berkeley .

Člen Asociace lingvistické typologie , v letech 2011-2015 - prezident Asociace [4] . Zahraniční člen Ruské akademie věd od roku 2022 [5] .

Životopis

V roce 1967 promovala na University of Iowa (bakalář přírodních věd, diplom s vyznamenáním v hlavní specializaci „ francouzština “), kde také studovala ruštinu a lingvistiku. V letech 1971-72. učil ruštinu na univerzitě v Novém Mexiku na katedře moderních a klasických jazyků a také hrál na flétnu a pikolu s Albuquerque Symphony [6] .

V roce 1973 získala titul Ph.D. v lingvistice na Kalifornské univerzitě v Berkeley je tématem disertační práce The Balto-Slavic Instrumental predikát : Problém v diachronní syntaxi .

Na katedře slovanských jazyků a literatur této univerzity působí od 70. let, od roku 1985 i jako profesorka. V roce 2009 se stala emeritní. Od roku 2004 také působí na katedře lingvistiky téže univerzity. V roce 2017 se stala vědeckou ředitelkou International Laboratory for Language Convergence, zřízené při National Research University Higher School of Economics [7] .

Nichols je překladatel do angličtiny slavné knihy T. V. Gamkrelidze a Vyacha. Slunce. Ivanov „ Indoevropský jazyk a Indoevropané “ (1984), publikoval v roce 1995 Mouton de Gruyter [8] .

Příspěvek k vědě

Mezi nejznámější Nicholsovy práce patří práce z roku 1986 o typologii označování vertexů a závislostí [9] a také kniha Lingvistická rozmanitost v prostoru a čase z roku 1992 , která stojí na křižovatce mezi typologií, historickou lingvistikou a lingvistickou geografií . Hlavními tématy knihy jsou jazyková rozmanitost v prostoru a čase, genetická a areálová stabilita jazykových jevů. Kniha podle Nicholse slouží jako úvod do speciální oblasti výzkumu – populační typologie, která se nezabývá jednotlivými jazyky, ale „ populacemi “, zobecňuje principy geografického rozložení strukturálních rysů v jazyků světa a snaží se stanovit možné způsoby šíření jazyků samotných („jazyková prehistorie lidstva). Nichols také navrhuje odhadnout „genetickou hustotu“ oblastí, rovnající se počtu jazykových rodin v dané oblasti na 1 milion čtverečních mil (například Kavkaz , Kalifornie , Severní Austrálie  jsou příklady oblastí s velmi vysokou genetickou hustotou, zatímco v severní Eurasii nebo jihovýchodní Asii je velmi malý). V dalších dílech Nichols na vzorku více než 170 jazyků studoval relativní diachronní stabilitu různých jazykových jevů - například takové rysy, jako je značkovací lokus (vertex / závislý), kódovací strategie verbálních aktantů , opozice inkluzivitou byly v rámci jejího přístupu klasifikovány jako geneticky stabilní. , kategorie pohlaví , nominální klasifikátory , tóny . Rostoucí derivace aktantu (jako je kauzativní ), slovosled v klauzuli, stejně jako nominální klasifikátory a tóny lze považovat za plošně stabilní [10] .

V rámci Světového atlasu jazykových struktur Nichols vlastní řadu sekcí, včetně těch o typologii místa označení, fonetickém vzhledu osobních zájmen a slovních nominativních ukazatelích jména a slovesa [11] .

Nichols je předním západním odborníkem na nakhské jazyky, především ingušský a čečenský; vydala základní ingušskou gramatiku, Čečensko-anglické (a Anglo-Čečenské) a Ingušsko-anglické (a Anglo-Ingušské) slovníky a řadu dalších děl.

Hlavní publikace

Ocenění

Poznámky

  1. ↑ Johanna Nichols Archivováno 10. listopadu 2019 na Wayback Machine (ruština) na hse.ru 
  2. ↑ Jak a proč lingvisté měří morfologickou složitost
  3. ↑ Nevyčerpatelný poklad rodného slova (04/13/2005)
  4. ↑ Archivovaná kopie . Datum přístupu: 4. ledna 2017. Archivováno z originálu 9. března 2016.
  5. ↑ Seznamy zvolených akademiků, členů korespondentů a zahraničních členů Ruské akademie věd . "Vědecké Rusko" (06.02.2022). Získáno 6. června 2022. Archivováno z originálu 7. června 2022.
  6. ↑ Johanna Nicholsová. Krátký životopis, září 2016  (nedostupný odkaz)
  7. ↑ Mezinárodní laboratoř pro jazykovou konvergenci – Vysoká škola ekonomická na Národní výzkumné univerzitě . Získáno 19. září 2017. Archivováno z originálu 19. září 2017.
  8. ↑ Ivanov Vjač. Vs., Gamkrelidze TV  Indoevropský jazyk a Indoevropané: Rekonstrukce a historicko-typologická analýza prajazyka a protokultury. Ve 2 sv . - Tbilisi: Publishing House of Tbilisi University, 1984. - xcvi + 1328 s. (angl. trans. J. Nichols. Berlin; New York. 1995).
  9. ↑ Johanna Nicholsová. 1986. Head-marking and dependent-marking gramatika // Language 62:1, 56-119.
  10. ↑ Johanna Nicholsová. 1995. Diachronicky stabilní strukturální rysy // Henning Andersen (ed.), Historical Linguistics 1993. Referáty z jedenácté mezinárodní konference o historické lingvistice. Amsterdam-Philadelphia: John Benjamins, 337-356.
  11. ↑ WALS Online . Získáno 4. ledna 2017. Archivováno z originálu 19. ledna 2017.
  12. ↑ Předchozí držitelé knižní ceny Leonarda Bloomfielda | Lingvistická společnost Ameriky . Získáno 4. ledna 2017. Archivováno z originálu 13. srpna 2016.
  13. ↑ http://www.ingush.ru/serdalo92_1.asp Archivováno 9. března 2016 na Wayback Machine http://www.ingush.ru/serdalo187_3.asp Archivováno 9. března 2016 na Wayback Machine

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky