Nová radnice (Hannover)

radnice
Nová radnice v Hannoveru
Němec  Neues Rathaus Hannover
52°22′02″ s. sh. 9°44′14″ palců. e.
Země
Umístění Mitte [1]
Architektonický styl eklektismus
Architekt Hermann Eggert [d] [2]a Gustav Halmguber [d] [2]
Datum založení 1913
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Nová radnice v Hannoveru ( německy  Neues Rathaus Hannover ) je administrativní budova v jižní části centra Hannoveru , která je radnicí hlavního města spolkové země Dolní Sasko a sídlem městské rady [3 ] . Eklektická budova připomínající zámek byla postavena na 10hektarovém pozemku architektem Hermannem Eggertem během éry Wilhelmine  a byla postavena v letech 1901 až 1913.

Historie a popis

První radnicí byla stará radnice , jejíž stavba začala v roce 1230 . V roce 1863 městská správa opustila starou radnici a přestěhovala se do nedalekého Wangenheimského paláce .

V důsledku industrializace se město začalo rychle rozvíjet, koncem 19. století vznikla potřeba nové větší radnice. Hnacím motorem nové výstavby byl městský manažer Heinrich Tramm . Původně bylo jako staveniště vybráno Gozeriede severně od starého města. Nakonec bylo vybráno místo na tehdejším jižním okraji města, neboť mělo rozšířit město na jih („Südstadt“), spojit se s Rathausparkem (Maschpark), centrem nové městské čtvrti [3] .

Radnice, vysoká 97,73 metrů, dlouhá asi 129 metrů a široká asi 67 metrů, byla postavena na 6026 bukových pilotách podle návrhu architekta Hermanna Eggerta. Hlavní sál radnice je 30 metrů dlouhý, 21 metrů široký a přes 30 metrů vysoký [4] . Stavební materiál, tvrdý pískovec, pocházel z Mehlerových lomů.

Zakázku na stavbu budovy obdržel podnikatel Max Küster, který byl od roku 1897 členem sboru zástupců měšťanů [5] . Při stavebních pracích došlo k výměně architekta Eggerta kvůli neshodám ohledně vnitřního uspořádání radnice. Interiérové ​​práce pak prováděl především Gustav Halmhuber, který vnesl prvky secese [4] .

Mezi mnoha umělci, kteří se na stavbě podíleli, byla sochařka Elzbeth Rommel jedinou ženou, která vytvořila placená díla [6] .

Ředitel města Heinrich Tramm pověřil švýcarského umělce Ferdinanda Hodlera výmalbou radnice, která byla postavena za Německé říše. Jeho monumentální obraz „Jednomyslnost“ („Einmütigkeit“) z roku 1913 se dochoval v dnešním „Hodlerově sále“, který původně sloužil jako společenská místnost pro jednání komisí (magistrátu a ředitele) [7] .

Na rozdíl od Hodlerova obrazu z roku 1913, který ukazuje přímou demokracii , historický vlys na fasádě Novoměstské radnice směrem k Tramplatz odráží spíše autokratické chápání autonomie města: nezobrazuje občany roku 1533, ale „kteří se k reformaci připojili hlavně kvůli finančním důvodů již v roce 1525 vévoda Ernst von Lüneburg, [který] neměl nic společného s občanskou reformací města Hannover […]“. [8] Na reliéfu vpravo je vyobrazen od sochaře Petera Schumachera [9] .

V mozaikovém sále, bývalém zeleném sále nebo sále řemeslníků je umístěn mozaikový obraz - triptych triumfálního průvodu řemeslníků v secesním stylu, obložený černým mramorem, pod tímto uprostřed je nápis: Handwerk hat goldenen Boden (to znamená: Vlastnit řemeslo se nikdy neztratí), vlevo dole je znak dílny Raueker, navržený Juliem Diezem [10] .

Výrobce postelí August Werner a poradce Sigmund Seligmann darovali Hannoveru dvě císařské sochy: přes 3 metry vysoké bronzové sochy císaře Viléma I. a Viléma II. vytvořil berlínský sochař a profesor Adolf Brütt. Byly instalovány po straně velkého schodiště v centrální hale [11] [12] a později roztaveny pro zbrojení během 2. světové války [13] .

Nová radnice byla slavnostně otevřena 20. června 1913 za přítomnosti Viléma II . Stavba budovy stála deset milionů marek.

Během druhé světové války byl Hannover opakovaně vystaven nepřátelským náletům a budova Nové radnice byla těžce poškozena.

V roce 1946 byla na radnici vyhlášena spolková země Dolní Sasko .

V přízemí radnice jsou čtyři modely Hannoveru, odrážející vývoj centrální části města. Zobrazují městskou krajinu v období baroka (1689), před 2. světovou válkou (1939), po válce (1945) i v současném stavu [4] .

V rámci příprav na 750. výročí založení města (1991) a jako fórum pro aktivní účast občanů založili tehdejší starosta Herbert Schmalstieg a vrchní městský ředitel Hinrich Lehmann-Grube v roce 1988 Sdružení přátel Hannoveru. Nová radnice [14] [15] .

Kopule a výtah

Výška kopule radnice s vyhlídkovou plošinou je téměř 100 metrů (97,73 m) [4] . Unikátní v Evropě je kopulový výtah, který má obloukový (parabolický, po kopuli) průběh. Bývá mylně označován jako šikmý výtah a přirovnáván k výtahu na Eiffelově věži , který tam jezdí pouze diagonálně bez změny sklonu.

Výtah začal fungovat v roce 1913 . Vůz jezdil po parou ohýbaných dubových kolejnicích. Kvůli povětrnostním podmínkám nebyl výtah v zimních měsících přístupný. Z výstupu výtahu vede točité schodiště na vyhlídkové plošiny. V roce 2005 navštívilo radniční věž přes 90 000 lidí. V zimě 2007/2008 byl instalován nový výtah; poslední jízdu starým výtahem 4. listopadu 2007 provedl starosta Stefan Weil a asi 1200 lidí. Nový kopulový výtah byl uveden do provozu 27. dubna 2008.

Po opravě jej vedení města a média nazvali obloukovým výtahem. Pod úhlem až 17° stoupá 50 metrů ke klenutému ochozu, odkud je za dobré viditelnosti vidět Harz . Výtah se pohybuje vodorovně o více než 8 metrů.

Centrální kupole, která zobrazuje modely města Hannover, se nachází nad klenutým sklepem. Na vrcholu této kopule je zavěšený strop, do kterého je zabudován lustr. Nad stropní deskou je další kopule a dva kruhy otevřené na všechny strany o vnitřních rozměrech 21 m × 21 m × 30 m na výšku. Ve druhé kopuli jsou umístěny hodiny orientované na jih. Hodiny jsou umístěny v severní části střešní konstrukce a jsou vidět z náměstí Trammplatz. Nad touto kopulí je točité schodiště na vyhlídkové plošiny, na které se lze dostat výtahem.

Viz také

Poznámky

  1. ↑ 1 2 archINFORM  (německy) - 1994.
  2. ↑ 1 2 https://www.hannover.de/content/download/416900/8701427/file/Das+Neue+Rathaus.pdf
  3. ↑ 1 2 Helmut Knocke: Neues Rathaus. In: Stadtlexikon Hannover . S. 466f.
  4. ↑ 1 2 3 4 Informační leták – Das Neue Rathaus v Hannoveru. Archivováno 20. prosince 2015 na Wayback Machine In: hannover.de , abgerufen am 7. prosince 2015 (PDF; 2,7 MB).
  5. ↑ Waldemar R. Röhrbein : Küster, (2) Max. Archivováno 23. července 2021 na Wayback Machine In: Hannoversches Biographisches Lexikon , S. 216f .; přes Google-Bucher
  6. ↑ Karin Ehrich: Hannovers Frauen und das Neue Rathaus , in Cornelia Regin (Hrsg.): Pracht und Macht. Festschrift zum 100. Jahrestag der Einweihung des Neuen Rathauses v Hannoveru (= Hannoversche Studien Band 14). Hahn, Hannover 2013, ISBN 978-3-7752-4964-5 , S. 381-408; Hier: S. 402f. und Anmerkungen laut Werner Heine vom Stadtarchiv Hannover , Meldekarte Oswald Rommel .
  7. ↑ Gerhard Schneider: Ferdinand Hodler und sein Gemälde für das Neue Rathaus v Hannoveru (siehe Literatur)
  8. ↑ Carl-Hans Hauptmeyer: Autoritär versus autonom? (siehe literatura)
  9. ↑ Helmut Knocke, Hugo Thielen: Trammplatz 2 (siehe Literatur)
  10. ↑ Helmut Knocke , Hugo Thielen : Trammplatz 2. In: Hannover Kunst- und Kultur-Lexikon , S. 206ff.
  11. ↑ Petra Spona: "Die Ausstattung eines Rathauses ist ein Gebiet, auf dem sich der Gemeinsinn der Bürgerschaft betätigen kann". In: Cornelia Regin (Hrsg.): Pracht und Macht. Festschrift zum 100. Jahrestag der Einweihung des Neuen Rathauses v Hannoveru. Hahnsche Buchhandlung, Hannover 2013, S. 227-248, hier: S. 229f., 238f.
  12. ↑ Anmerkung: Davon abweichend wird im Artikel zu August Werner im Hannoverschen Biographischen Lexikon sowie im Stadtlexikon Hannover (siehe Literatur ) der Bettfedernfabrikant als alleiniger Schenker genannt.
  13. ↑ Waldemar R. Röhrbein: Werner, (1) srpen. In: Stadtlexikon Hannover. S. 672.
  14. ↑ Freundeskreis Hannover / Zum Start lässt der Verein es knallen. In: Hannoversche Allgemeine Zeitung . 1. prosince 2008, S. 6f.
  15. ↑ Klaus Mlynek : Freundeskreis Hannover e. V. In: Stadtlexikon Hannover. S. 191.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
V bibliografických katalozích