Nurmuizha

panství
Nurmuizha
Lotyšský. Nurmuizas pils
57°13′43″ s. sh. 22°45′46″ palců. e.
Země  Lotyšsko
Vesnice Laucien
Datum založení 16. století [1]
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Nurmuizha ( lotyšsky Nurmuiža , dříve Nurmguzen , německy  Nurmhusen ) je panství ve vesnici Lauciene (dnes Talsi Region , Lotyšsko ), postavené v druhé polovině 16. století. Před pozemkovou reformou v roce 1920 patřil šlechtickému rodu Firků . Jedná se o největší panský komplex v Courland , který se dochoval dodnes: asi 30 budov [2] . Název panství pochází z Liv slova nurm ("pole"). Pod názvem Nurme byla tato oblast poprvé zmíněna kolem roku 1380.

Během zhroucení livonského řádu jeho poslední hlava, Gotthard Ketler , v roce 1561 převedl držení Normis ( německy:  Normis ) na Christopha von Hörde ( německy:  Christof von Hoerde ), který jej v roce 1566 prodal svému příbuzný Jurgen (Georg) von Firks [3] . Budovy panství byly mnohokrát přestavovány, nejvýraznější změny prošly v letech 1909-1912, kdy architekt Wilhelm Bockslaff , pověřený Ernstem Heinrichem Otto von Fircks (1866-1914), provedl radikální přestavbu interiérů a dal vzhled pozůstalosti v pořádku [4] . V sovětském období bylo panství obsazeno správou JZD, poté státního statku. V roce 2004 jej získal milionář Oleg Fil , který zahájil rozsáhlou restaurování, vysoce ceněné odborníky [5] .

Poznámky

  1. Latvijas Vēstnesis  (Lotyšština) - Latvijas Vēstnesis , 1993.
  2. Mārtiņš Ķibilds. Oļega Fiļa muiža un Bīrona-Ulmaņa pils Archived 22. října 2020 na Wayback Machine // Latvijas Sabiedriskie Mediji , 26. 11. 2017.
  3. Oskar Stavenhagen. Genealogisches Handbuch der kurländischen Ritterschaft Archivováno 7. června 2020 ve Wayback Machine  - Görlitz, 1939. - Bd. 1. - S. 58.
  4. Zane Lace. "Latvijas pērles": Nurmuiža, baronu īpašā kariete un nenotikusī Hruščova vizīte Archived September 23, 2020 at the Wayback Machine // Latvijas Sabiedriskie Mediji , 05/22/2016.
  5. Prisoner of the Palace Archived 7. června 2020 na Wayback Machine : Rozhovor s ředitelem paláce Rundāle Imantsem Lancmanisem // Arterritory , 7. 11. 2014.

Odkazy