| Omarla Batyray | |
|---|---|
| darg. Gayamarla Batirai | |
| Datum narození | kolem roku 1820 |
| Místo narození | S. Urakhi , Kaba Dargo |
| Datum úmrtí | kolem roku 1902 |
| Místo smrti | S. Urakhi, okres Darginsky |
| občanství (občanství) | |
| obsazení | básník |
| Jazyk děl | Dargin jazyk |
Omarla Batyray ( Darg . Gayamarla Batiray ) je darginský básník , lyrický básník , který žil v 19. století, jeden ze zakladatelů darginské literatury.
Omarla (přeloženo z jazyka Dargin - syn Omara) Batyray se narodil ve vesnici Urakhi , okres Dargin (nyní okres Sergokalinsky v Dagestánu ), podle národnosti Dargin . Během života básníka nebyly v horách Dagestánu zaznamenány žádné akty občanského stavu , proto neexistují přesné informace o letech narození a smrti básníka, nicméně většina životopisců se přiklání k názoru, že roky 1820-1902 jsou nejpravděpodobnější roky života a smrti Batyraye.
Rodiče básníka byli uzdy (třída svobodných lidí). Básníkův otec Omar se vyznačoval dobrým zdravím a odvahou. Byl to básnicky nadaný muž. Dobrá hra na chungur, znalost mnoha lidových písní, pověstí, pohádek, družnost a láska k životu z něj udělaly oblíbeného lidu [1] . Řada okolností přiměla Omara, aby sloužil jako jaderná zbraň místnímu chánovi. Omar nemusel dlouho sloužit jako atomovka, v jednom z bojů byl vážně zraněn a brzy na následky zranění zemřel.
O Batyrově raném dětství se toho ví jen málo. Bylo to asi typické dětství selského chlapce z horské vesnice . Básníkovi současníci tvrdí, že Batyray byl negramotný. Básníkova matka Shamai dobře znala lidové písně a dovedně je předváděla. Nejen zpívala, ale také vyprávěla pohádky dětem a snažila se v nich vštípit lásku k hudbě. Malý Batyray si zapamatoval melodie a pak je opakoval na svém chunguru (strunném hudebním nástroji). Jako básník se Batyray zformoval na počátku čtyřicátých let 19. století.
Batyray se mezi lidmi těšil velké úctě. Byl zván k řešení různých sporů a vždy zůstával neúplatný a spravedlivý, hájil zájmy lidu, čímž si vysloužil lásku a úctu k sobě samému. Batyray byl nejen dobrý básník, ale také vynikající zpěvák a interpret. Říká se [1] , že jednoho dne Batyray cestou potkal známé. Mezi nimi byl Kumyk, kterého Batyray neznal . A když se ten druhý dozvěděl o básníkových schopnostech, ironicky řekl: "Každý může zpívat ve svém rodném jazyce, ať si váš zpěvák zkusí zpívat v Kumyku ."
Batyray zpíval. Jeho píseň naplnila soutěsku. Nebyl to ani Kumyk, ani Dargin: píseň spojovala melodie dvou sousedních národů; obyvatelé vysokých hor - Dargins a širokých stepí - Kumykové. Byla mocná, znělá jako hory a široká, rozlehlá jako step. Batyray dozpíval. Publikum dlouho mlčelo. Kumyk také mlčel, bál se prolomit toto vážné ticho. A v tom tichu bylo přiznání.
Batyray získal svou rodinu, když mu bylo již třicet let. Po mnoho let miloval dívku jménem Aminat, ale nemohl si ji vzít, protože byla z bohaté rodiny a její rodiče ji nechtěli provdat za chudého rolníka. Batyrai byl nucen dívku unést. Cestou ji okouzlil svými písněmi a ona souhlasila, že se stane jeho ženou. Aminatovi rodiče toto manželství dlouho neuznávali; po zásahu básníkových přátel byli nuceni se usmířit. Ukázalo se, že je to hodná a věrná přítelkyně básníka. Měli dva syny a dvě dcery. [jeden]
Při hledání kousku chleba kráčel Batyray podél a napříč Darginskou zemí. Seznámení se životem, s nejrozmanitějšími lidmi podle povolání a věku, dalo básníkovi nejbohatší materiál pro kreativitu. Básník na vlastní oči viděl, jak těžký je život lidu a nemohl mlčet. Zemřel v chudobě kolem roku 1910. [1] Zde je to, co o posledních dnech Batyray napsal mladý spisovatel Dargin Z. Zulfukarov podle slov starých lidí, kteří básníka osobně znali:
„Byla hrozná zima. Batyrai ležel u krbu, zabalený v kožichu s dírami, a smutně hleděl na chladící popel kizach. Z temných koutů zchátralé chatrče se k němu přiblížil vlhký chlad. Batyr umíral. Zemřel opuštěný všemi. Ani neoddělitelný v častém smutku a vzácné radosti, chungur s ním nebyl, chungur visel na zdi. Oslabený Batyrai se k němu nemohl dostat. Neposlušné rty se sotva pohnuly. Batyray zašeptal svou poslední píseň:
Jak můžu teď zpívat,
kdyby bolestná nemoc,
kdyby smrtelný smutek
Hodili mě do kouta,
Jako kožich sirotka,
Oh, Omar Batyray.
Přišel k němu soucitný soused. Dlouho seděla tiše a nakonec řekla:
„ Žil jsi dlouho, ale celý život jsi zůstal chudý a nešťastný. Vím, proč. - Řekni mi , - zašeptal Batyray s obtížemi, - řekni mi, chci to vědět. Vždy jste se rouhali Alláhu . Byl na tebe naštvaný. Řekněte alespoň nyní: „La ilaha illa llah“ a možná vám Alláh odpustí a skončíte v Alzhanu (cca Ráj) .
Válečník odvrátil oči. Věděl, proč byl celý život chudý a nešťastný. Batyrai ale neměl čas to všechno svému sousedovi vysvětlit, ani on neměl sílu. Ztrácel se.
- Řekni něco ... řekni něco. .. - zašeptal Batyray a pak se zazubil a... zemřel. Úsměv mu zmrzl na rtech .
Batyray neskládal dlouhé básně, jeho básně jsou především čtyři nebo osm řádků, které předváděl dinda (strunný nástroj typu chungur). Za života Batiraie nebyly jeho básně zapsány a do dnešních dnů se dochovala pouze část jeho díla. Obecně se Batyrayova práce skládá ze tří částí (částí):
• První – nejobsáhlejší oddíl – jsou to básně o lásce ao lásce (příklad) :
Kdybych se v tomto hříšném světě
rozhodl pro loupež,
Oh, porcelánový krk,
zmocnil bych se tě.
Kdyby
mi byly náhle nabídnuty nebeské slasti,
Samozřejmě bych raději
žil s tebou na zemi.
• Druhý oddíl je odvaha, odvaha, to jsou básně o hrdinovi:
Kůň na tobě,
ničí hory ve cvalu.
Mávnutím biče získáte mraky
na vzdálené obloze. Jak se zbabělec, kterého dostihneš, bude
třást z bouře , A přísahám: světlo je temné, pokud tvůj výkon není správný.
• Konečně třetí část kreativity je úvaha o životě a smrti, mládí a stáří, věrnosti v přátelství, sousedech, nepřátelích, přátelích a vlastním osudu. Poslední básně básníka se dochovaly dodnes.
Moje jasné vidění se zatemnilo,
Jako slunce v oblacích,
A můj jazyk se stal tupým, Jako
uštípnutý bajonet.
Jsem ohnutý a unavený,
jako dělník na konci utrpení ,
smrtelný svět, takže zmizíš
s tím, kdo tě stvořil!
Batyray je především textař . Milostné písně Batirai jsou prostoupeny lidským postojem k ženě, který nebyl zcela charakteristický pro tehdejší horalky. Takové činy básníka odporovaly tradičnímu způsobu patriarchální společnosti horalů a většina jeho současníků je vnímala jako výzvu celému veřejnému mínění.
Starší z vesnice Urakhi neměli Batiraie rádi pro jeho nezávislý charakter, pro jeho milostné písně a zakázali mu zpívat. Za každou zpívanou píseň byla Batiraiovi uložena pokuta v podobě býka. Básníkovi současníci hovoří o případech, kdy si lidé společně koupili býka, aby mohli poslouchat písně Batirai [3] . Sám Batyray si na to vtipně stěžoval:
Ó bláznivá lásko!
Pro vás - alespoň s bajonety ...
A předáci Urakhi se děsí
poezií.
Píseň se zdá být maličkost,
ale zkuste ji zahrát - Pokutují
býka,
Ay, Omarla Batyray!
Milostná píseň:
KutsӀila vatsӀa igul
Adalkunil khӀintӀin tsӀa
Sari dila varglizir,
Murt charh igol akhӀbalas.
Alakhan urkhyi
dulul Khyarkhil kelekla burryam
Sari dila hӀulbazir,
Murt bikӀ duální akhӀbalas.
Píseň o zubožené horské ženě:
Khuntsa mutsӀur muzhukla
Mukyaraguna khunul,
Malli duhna diulliv,
Nu-kaunalan livalla,
DurkhӀyayli dihyib diga
Daim k’ilkhadikuli.
HӀunella kyas bakyago
Ibkaarash a khayregor
Asili maslis dusmi
DurkӀuhӀanu darh gӀvyamru.
Píseň o těžkém údělu ženy:
Nuni yazih dikyani
Chubke murgye mukyara,
Azayuntla dirkyanir
Dutsibkhaeli khantsӀ bitsali
Další milostná píseň:
Amur zubrela značky
KӀantӀ-kӀantӀli khӀisab dikyus,
Dila diga duhuri
Hisgo nebo markali.
Gyala haebla shinish k'ar
ChӀi'-chӀi'li lugҀulirus,
Harmanavsha gulvava
ShehƗlirkvyalera nebo.
Píseň chudých:
Khyar zabla vana barkhӀi
GyarkhadakӀi ulkjarkhad
KhӀyakagar tsӀur’a durhӀya
Vanavyakis tsalion.
Vitsanu Shuraishir baza
Duradukhin khagyala,
Khaulbela shala agar.
Shalavyakis nullion.
O milované ženě:
Dila kartsӀi duhhunil
KhӀyabdusan urchilaon
Kunkli hārtsӀu tӀvyakhɀmashi.
GӀurra diga dihyibil
KӀarah’ela kharaon
H’irkh’a tsudar hӀulbashi.
GӀurra kartsӀi duhhunil
Misri tulla gavgyarʹon
Gʼvyartsʼli dilsun nudbashi.
Jeho básně nejsou datovatelné, a tak je obtížné vysledovat proces básníkova tvůrčího vývoje. V prvních sbírkách nejsou Batyrayovy básně uspořádány v chronologickém pořadí, protože jeho básně byly sebrány po Říjnové revoluci , kdy básník již nežil a chronologii lze stanovit pouze podle tématu.
Batyrayovy básně poprvé shromáždil S. M. Omarov, připravil k tisku i první sbírku vydanou arabským písmem. V roce 1954 vydalo Dagestan Book Publishing House druhou sbírku Batyrayových písní v jazyce Dargin. Sborník a předmluvu k němu připravil G. Osmanov. Poprvé v ruštině vyšly Batyrayovy básně v novinách Izvestija s předmluvou Effendiho Kapieva. V časopise "Kolhoznik" na rok 1936 byly zveřejněny dvě písně Batyray v překladu A. Shpirta. Objevily se také na stránkách časopisů Zvezda a Znamya. V roce 1947 vydala Dagestánská výzkumná základna Akademie věd SSSR první sbírku jeho básní v ruštině. Talentované překlady Batyrayových básní do ruštiny od N. a E. Kapijevových učinily jeho dílo majetkem celounijního čtenáře. Tato sbírka byla znovu vydána nejprve v Dagestánu a poté v Moskvě. Batyrayova díla byla také zahrnuta do sbírky „Dagestan Lyrics“.
O Batyrayovu poezii se zajímali také postavy darginské kultury Alibek Takho-Godi a Bashir Dalgat . A. Takho-Godi si pečlivě vedl zápisník, kde shromáždil 47 písní Batyray. Bohužel se tento zápisník ztratil beze stopy v roce 1937. Není známo, které písně Batyray nahrál. Ze 47 písní je nám známo pouze pět a to pak v ruském překladu (originál se nedochoval). Dvě z nich byly přeloženy A. Shpirtem a publikovány v časopise Kolchoznik pro rok 1936 a tři s meziřádkovými překlady Takho-Godi se dochovaly v archivu R. Fatueva a byly publikovány v novinách Dagestanskaya Pravda [4] [5]. [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] .
Básníci nemají hroby,
jestliže jejich básně žijí
na rtech lidu.
Zde si Omarla Batyray
vytvořil pomník, o kterém si skutečný básník může nechat
jen zdát
Nesu oheň v hrudi,
Zasévám smrt v lesích,
Ale když, sám nevím,
Spálí mě to.
Ničitel hor -
v očích nosím bouři,
ale když, sám sebe neznám,
smete mě v prach.
Manželka jako beránek,
starý muž se zatuchlým plnovousem,
opravdu stárneš,
ale já stále přežívám,
všichni mluví o lásce.
To se zrodilo v mém mládí.
Takže když jste si za bohatství koupil roky,
buďte alespoň trpěliví
, dokud nezemře ten bezvýznamný.
Pojďme spolu žít.
Je mi velmi líto
ovečky se zlatým rounem,
kdyby ji vlk předběhl
na straně Azayunt
Tak zkoumám
každou kapku z nebe,
Možná
talisman mé lásky spadne s deštěm.
Tak si myslím na jaře
Každé stéblo na polích,
Možná
ze země vyleze fialový květ.
Mé jižní slunce,
podívej se z okna alespoň jednou, abys
zahřál
oděnou chudinu svým ohněm.
Dvoutýdenní měsíc.
Odejdi z domu alespoň jednou,
Abys rozsvítil oči slepým,
Jako hvězdy, pod čelem.
Miluji tvé nohy,
chodí tak snadno,
jako tříletý kůň, ty!
Jsem zamilovaný do tvých očí:
Jako hrách v našich horách,
Tvé oči jsou tak černé
Miluji tvé obočí.
Slovtso nápis na čepeli,
Pod čelo jdou.