Ramův synovec

Ramův synovec
Le Neveu de Rameau

1841 francouzské vydání
Žánr filozofický dialog
Autor Denis Diderot
Původní jazyk francouzština
datum psaní 60. léta 18. století
Datum prvního zveřejnění 1805
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource

Rameauův synovec ( Le Neveu de Rameau ) je filozofický a satirický dialog Denise Diderota , napsaný pravděpodobně v 60. letech 18. století, ale poprvé publikovaný až v 19. století . Moderní badatelé jej považují za „vrchol Diderotovy umělecké kreativity“ [1] .

Děj

Diderotovo dílo je prezentováno formou dialogu autora, mířícího ráno podle svého zvyku do Café de la Régence , se skladatelovým synovcem Rameauem (známá postava v Paříži té doby) , který se s ním setkal v hod. královský palác . Rameauův synovec předznamenává cynické názory Rousseaua a chválí krádeže a parazitický život na úkor ostatních. Rameaua mladšího představuje Diderot jako alegorické ztělesnění egoismu moderní společnosti; jak poznamenal Schiller , „satiricky popisuje svět, ve kterém on sám žije a vzkvétá“ [2] . Mezitím Ramo nepostrádá talent a zjevně promítá své vlastní selhání na své okolí. Pravděpodobně k obrazu Rameauova synovce spisovatel shrnul nejhorší rysy svých pronásledovatelů [2] .

Historie publikace

Všechny Diderotovy doklady, jak víte, získala Catherine II . S nimi přišel do Petrohradu rukopis nepublikovaného dialogu , o kterém není nic známo ani z dopisů samotného filozofa, ani ze vzpomínek jeho současníků.

Poprvé je „Ramův synovec“ zmíněn v Schillerově dopise Goethovi jako „velmi vtipná satira“, kterou Schillerovi poslal z Ruska Klinger , který se tam usadil [2] . Schiller také přizval k vydání díla lipského nakladatele Göschena . V roce 1805 se Rameauův synovec poprvé dostal na veřejnost – v německém překladu s Goethovými komentáři. Původně plánované paralelní vydání v původním jazyce nebylo realizováno. Prvního vydání se prodalo jen asi 800 kusů a pár recenzentů vyčítalo autorovi „cynismus a obscénnost výrazu“ [3] . Přesto se Rameauův synovec stal jedním z oblíbených děl Karla Marxe [4] .

Francouzská veřejnost se mohla s Diderotovým příběhem seznámit až o 16 let později, kdy se v tisku objevil jeho obrácený překlad z němčiny. Nadšená reakce romantiků přiměla Diderotovu dceru k vydání originálu. Mnozí však tuto publikaci považovali za podvrh , což vyvolalo spor o to, který z textů je primární. Autoritativní názor Goetha umožnil zjistit pravdu.

První ruský překlad příběhu se objevil v roce 1883, poté v roce 1937 vyšel překlad N. I. Sobolevského (1880-1942) ve sebraných dílech Diderota. Moderní publikace využívají překladu A. V. Fedorova .

Poznámky

  1. ↑ Encyklopedie "Literatura" . Získáno 25. července 2022. Archivováno z originálu dne 23. června 2016.
  2. ↑ 1 2 3 V. Bachmutskij. Prahové hodnoty kultury
  3. ↑ R. Šafranský. Hoffmann. M.: Mladá garda, 2005. S. 169.
  4. ↑ Frank E. Manuel. Requiem za Karla Marxe

Odkazy