Absorpce elektromagnetického záření je proces ztráty energie proudem elektromagnetického záření v důsledku interakce s hmotou.
Absorbované záření může být médiem zcela nebo částečně reemitováno: na frekvencích odlišných od frekvence absorbovaného záření. Závislost absorpce na frekvenci je určena absorpčním spektrem látky a poměr velikosti absorbovaného toku k velikosti dopadajícího toku je určen koeficientem absorpce . Kvantitativní charakteristiky absorpčního procesu jsou studovány fotometrií .
Opačným procesem k absorpci je rozptyl elektromagnetického záření , jehož zvláštním případem je odraz elektromagnetických vln na rozhraní mezi prostředími .
V klasickém pojetí je absorpce způsobena nucenými oscilacemi elektrických nábojů (nebo atomů) ve střídavém poli elektromagnetické vlny za předpokladu, že existuje kanál pro rozptýlení energie těchto oscilací (například v důsledku tření nebo vzájemná srážka oscilujících nábojů, v důsledku čehož se amplitudy a fáze jejich harmonických kmitů, tedy energie kmitů, převádějí na tepelnou energii) [1] . V makrokosmu tato interakce vypadá jako přechod elektromagnetické energie do jiných typů energie.
V kvantové fyzice se absorpce vyskytuje po částech ( kvanta ), jako výsledek přechodů kvantového systému mezi různými kvantovými stavy . Absorbovaná energie se může: přeměnit v teplo, být emitována v procesu fotoluminiscence , způsobit fotochemické reakce - a podobně.
Kvantitativní absorpci v nejjednodušších případech popisuje index absorpce . Takže podle Bouguer-Lambert-Beerova zákona intenzita světla šířícího se v absorbujícím prostředí klesá se vzdáleností podle zákona:
kde a jsou intenzity záření (v daném bodě a v bodě ), je index absorpce a je souřadnice podél směru šíření záření.
Studium principů absorpce elektromagnetického záření a jeho měření - se uplatňují v oblastech jako:
Slovníky a encyklopedie |
|
---|