Zkreslení šetřící čas je lidská tendence špatně odhadovat čas, který lze ušetřit ( nebo ztratit) v důsledku zvýšení (nebo snížení) rychlosti (v dopravě a dalších oblastech). Obecně lidé podceňují časovou úsporu při zvyšování relativně nízkých rychlostí (např. 40 km/h) a přeceňují časové úspory při zvyšování relativně vysokých rychlostí (např. 90 km/h). Lidé mají také tendenci podceňovat ztrátu času v důsledku snížení nízké rychlosti a přeceňovat ztrátu v případě poklesu vysoké rychlosti.
Účastníci průzkumu byli požádáni, aby zvážili dva alternativní plány na zlepšení dopravy a vybrali, který z nich by v důsledku zvýšení průměrné rychlosti (ve srovnání s dobou při současné průměrné rychlosti) ušetřil více času cestování. Většina respondentů upřednostnila plán, který zvýšil rychlost ze 70 na 110 km/h před plánem, který zvýšil rychlost z 30 na 40 km/h, a to i přesto, že druhý vedl k větším úsporám. [1] .
Úspora času se počítá takto:
,
kde t je získaný čas, S je vzdálenost, je rychlost před uložením („počáteční“), je rychlost po uložení („konečná“).
Tento vzorec ukazuje, že úspora času bude větší se zvyšující se nízkou rychlostí než se zvyšující se vysokou rychlostí. Pokud se například zvýší rychlost z 20 na 30 km/h, čas potřebný k ujetí 10 km trati se zkrátí z 30 na 20 minut, což je rozdíl 10 minut. Stejné zvýšení rychlosti o 10 km/h by však přineslo menší úspory (pouze dvě minuty), pokud by počáteční rychlost byla 50 km/h (zvýšení na 60 km/h při zachování stejné délky trasy 10 km).
Tabulka výpočtu úspory času
Vzdálenost | Rychlost | Čas | Úspora času |
---|---|---|---|
10 km | 20 km/h | 30 minut | |
10 km | 30 km/h | 20 minut | 10 min |
10 km | 40 km/h | 15 minut | 5 minut |
10 km | 50 km/h | 12 min | 3 min |
10 km | 60 km/h | 10 min | 2 minuty |
10 km | 70 km/h | 8,6 min | 1 min 24 s |
10 km | 80 km/h | 7,5 min | 1 min 6 s |
10 km | 90 km/h | 6,7 min | 48 s |
10 km | 100 km/h | 6 min | 42 s |
Dalším vysvětlením tohoto zkreslení je mylná představa, že 20% zvýšení rychlosti vede k 20% úspoře času . Tento předsudek lze snadno vyvrátit následujícím příkladem: zvýšení rychlosti o 100 % zkrátí dobu pohybu pouze o 50 %. Abychom to pochopili, stačí vzít v úvahu pohybovou rovnici bez zrychlení a zvýšit rychlost o zlomek : . Pak se čas pohybu s větší rychlostí stane . Vyhraný čas je zlomkem předchozího času , tj. zlomek je ve skutečnosti o něco menší než zlomek očekávaný chybou je prostě zlomek .
Zkreslení časové úspory vede řidiče k tomu, že úspory přeceňují nebo podceňují a volí nepřiměřeně vysoké nebo naopak nízké rychlosti. Například při jízdě po příměstské dálnici na vzdálenost 70 km, zvýšení rychlosti z 90 km/h o 20 km/h nepodléhající pokutě (o 22 % ) zkracuje dobu jízdy ze 46 minut . do 46 minut. 40 sec. až 38 min. 11 sec. t.j. po dobu 8 min. 29 sekund (o 18 % ). Současně se brzdná dráha, která je úměrná druhé mocnině rychlosti, prodlužuje za jinak stejných podmínek o 48,8 %, tedy téměř 1,5krát !
Předpojatost pro úsporu času není omezena na řízení. Stejné mylné představy byly identifikovány, když byli lidé požádáni, aby odhadli úsporu čekací doby pro pacienty ve frontě u lékaře při zvýšení počtu ošetřujících specialistů ve zdravotnickém zařízení (Svenson, 2008, Experiment 2), stejně jako při odhadu nárůstu v produktivitě na montážní lince díky přidání dalších pracovníků (Swenson, 2011).