| Přibyslav Wagrský | |
|---|---|
| Narození | 11. století |
| Smrt | ne dříve než 1156 |
| Otec | Budivoy |
Pribyslav z Vagry jinak Pribyslav I. - vládce Vagrie v roce 1129 [1] - po roce 1156. Helmold ho nazývá synovcem Heinricha z Bodrichu. Řada autorů ho na základě toho považuje za syna Butuiho , jiní [2] naznačují jiný vztah.
V roce 1129, po vraždě Svyatopolka a jeho syna Zvenkeho, „byla zkrácena linie Jindřicha“ [3] .
Práva na slovanské knížectví koupil od císaře Lothaira Knud Lavard . Knud Lavard, který zajal během invaze dalšího uchazeče o trůn Pribyslava [4] a Niklota („starší v zemi Bodritsa“), začal vládnout Bodrichianům.
Zajatci v řetězech byli posláni do žaláře ve Šlesvicku , kde zůstali, dokud nezaplatili výkupné a neuznali Canutea jako svého vládce.
V roce 1131 zemřel Knud Lavard a stát si rozdělili Přibyslav a Niklot. Přibyslav obdržel Vagria ("země Vagrianů a Polabů ") a Niklot "země Bodrichů ". Tato knížata se zasazovala o zachování slovanské víry. Proto Vicelinus , který u nich nenašel podporu v šíření křesťanství, se obrátil o pomoc na císaře Lothaira.
Lothair se rozhodl vzít země, které byly součástí moci Jindřicha z Bodrichu, pod svou osobní kontrolu. Správa pocházela z hradu Sigeberg , postaveného ve Wagrii na příkaz Lothaira. Geriman se stal hlavou pevnosti. Lothar nařídil Pribyslavovi, aby podpořil Vicelina při christianizaci Wagrie [5] . V roce 1137, po smrti Lothaira, začal boj o Sasko mezi Albrechtem Medvědem a Jindřichem Pyšným . Během této války získal hrabství Holstein v roce 1138 a pevnost Siegeberg Heinrich von Badevide .
Přibyslav využil nepokojů v Sasku, přepadl hrad a do základů ho vypálil [6] . Ale Ratze (příbuzný Kruta ) zaútočil na přibyslavské země a svými rudými zničil Lubeck a okolí .
Heinrich von Badevide shromáždil armádu a napadl Wagria v 1139 . „Země Plun, Lutilinburg, Aldenburg“ byly jím zpustošeny. V této době Albrecht Medvěd válku prohrál. Heinrich von Badevide byl nucen opustit své staré a dobyté země, které předtím zničil. Adolf Holstein se k nim vrátil . Ale během bojů o císařský trůn v roce 1139 Jindřich Pyšný zemřel. Jeho vdova chtěla oslabit moc Adolfa Holštejna a předala mu pevnost Sigeberg a Wagria ze slovanských zemí a Heinrich von Badevide obdržel Ratzeburg a polabskou zemi [7] . Slovanské země byly zmenšeny. Adolf jim ponechal pouze země " Plunsky , Lutilinburg a Aldenburg ". A zbytek přitahoval kolonisty.
Na historické scéně se Přibyslav znovu objevila v roce 1155 . Koncem roku 1155 dorazil do části Wagrie, která podléhala Pribyslavi , biskup z Aldenburgu HeroldV aldenburském kostele se Herold setkal pouze s Přibyslavem a několika dalšími lidmi.
Po svém pobytu v biskupském hlavním městě Herold naléhal na své farníky, aby zničili přežívající slovanské svatyně ( Prove a další). V reakci na tato slova si Pribyslav stěžoval biskupovi na těžkou situaci svého lidu:
„Vaše slova, ctihodný biskupe, jsou Božími slovy a vedou nás k naší spáse, ale jak se můžeme vydat na tuto cestu, když jsme zapleteni do tak velkého zla? Abyste rozuměli našemu trápení, poslouchejte trpělivě má slova, protože lidé, které zde vidíte, jsou vaši lidé, a bude od nás spravedlivé, abychom vám odhalili naši potřebu. A vy sami pak s námi budete sympatizovat. Neboť naši panovníci se k nám chovají tak krutě, že kvůli platbám a nejtěžšímu otroctví se nám smrt zdá lepší než život. Letos jsme my, obyvatelé tohoto koutku, zaplatili tisíc marek vévodovi, pak tolik set marek hraběti, a to je stále málo, každý den jsme podvedeni a obtěžkáni až k úplné drancování. Jak se připojíme k nové víře, jak budeme stavět kostely a přijímat křest my, kteří denně potřebujeme utíkat? Ale kdyby tu bylo místo, kam bychom mohli utéct! Překročíme-li Travnu, stane se stejné neštěstí, půjdeme-li k řece Pena, a tam je vše při starém. Co jiného zbývá, než po opuštění země nejít k moři a žít tam v propasti. A je to opravdu naše chyba, když my, vyhnaní z vlasti, rušíme moře a bereme cestovní peníze od Dánů nebo obchodníků, kteří se plaví po moři? Není to chyba suverénů, kteří nás k tomu tlačí?"
— 83. ROZHOVOR PRIBISLAVBiskup Gerold tvrdil, že důvodem útlaku Slovanů je to, že jsou jiné víry. odpověděl Přibyslav
"Jestliže vévoda a vy chcete, abychom já a hrabě měli stejnou víru, ať nám jsou dána práva Sasů na majetek a příjmy a my se rádi staneme křesťany, budeme stavět kostely a platit desátky."
— 83. ROZHOVOR PRIBISLAVPoté byl svolán sjezd slovanských knížat, kam byli pozváni k přijetí křesťanství. Na tento návrh Niklot odpověděl:
„Bože, který jsi na nebesích, ať je tvůj bůh a ty buď naším bohem, a to nám stačí. Ty ctíš jeho a my budeme ctít tebe."
To se Jindřichu Lvu nelíbilo a christianizace pokračovala.
Po roce 1156 se Pribyslav neuvádí. O Slovanech je známo, že se účastnili dánských občanských sporů Svena , Knuda a Valdemara . V roce 1159, kdy museli Slované z Vagrie odvádět církevní daň biskupovi, nebyl zmíněn ani kníže.
| Nejvyšší knížata Obodritů | |
|---|---|
| |