Proces (román)
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 28. října 2021; kontroly vyžadují 6 úprav .| Proces | |
|---|---|
| Němec Der Process | |
| První vydání románu ( 1925 ) | |
| Žánr | filozofický román , dystopie . |
| Autor | Franz Kafka |
| Původní jazyk | německy |
| datum psaní | 1914 - 1915 |
| Datum prvního zveřejnění | 1925 |
 Text práce ve Wikisource | |
 Citace na Wikicitátu | |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Proces ( německy Der Process , též Der Proceß , Der Prozeß , v prvním vydání: Der Prozess ) je filozofický román Franze Kafky , vydaný posmrtně v roce 1925 [1] .
"Proces" je zařazen do " Světové knihovny " (seznam nejvýznamnějších děl světové literatury "Norský knižní klub").
Děj
Ráno, v den třicátých narozenin hlavního hrdiny románu, zaměstnance banky Josefa K., je zatčen, důvod však není uveden. Josef však dál vede svůj život jako dříve. Marně se snaží zjistit, proč byl odsouzen a jak se ospravedlnit. Navštěvuje soud , jehož kanceláře se nacházejí v podkroví hustě obydlených bytových domů. Ženy, které jsou spřízněné se soudním světem a snaží se mu v jeho případě jevit jako „asistentky“, mu způsobují pouze fyzickou přitažlivost.
Josef K. se zoufale snaží dostat k soudům, ale marně. Jeho proces ho vážně znepokojuje, ačkoli ho zpočátku odmítal. K. se stále více zamotává do labyrintu surrealistické byrokracie a proniká stále hlouběji do světa dvora. Soud přitom proniká hlouběji a hlouběji do života K. Zda se proces K. ubírá kupředu, zůstává neznámé ani čtenáři, ani samotnému protagonistovi. Neznámé je ani rozhodnutí soudu, ale K. má pocit, že se mu krátí čas. Josef K. při honbě za záhadným rozsudkem nikdy nezjistí, zda byl vynesen a z čeho byl K. obviněn. V předvečer svých 31. narozenin si K. všimne, že ho pronásledují dva cizinci, kteří ho v lomu zmasakrují „jako psa“.
Podle hlavních kapitol
ZatknoutKdyž se Josef K. ráno v den svých 30. narozenin probudil ve svém pokoji, kuchařka jeho bytné mu nečekaně nedokázala přinést snídani. Místo toho byl zaskočen a zablokován v místnosti dvěma muži, kteří ho krátce informovali, že je zatčen. Oba muži (označovaní jako „strážci“ Franz a Willem) uvedli, že byli posláni z ústavu a že nebyli oprávněni mu vysvětlit, proč byl zatčen.
K. se zdálo, že to vše by jeho kolegové mohli považovat za hrubý vtip. Po chvíli si však všiml, že nejde o vtip. Doufal, že se mu dostane podrobnějšího vysvětlení a pochopení od inspektora, vzdělance, který ho však rychle upozornil na roli zatčeného. Rovněž dal K. najevo, že toto zatčení nebude překážet jeho obvyklému způsobu života a práce. Proto, i když se K. zlobil, brzy usoudil, že zatčení „není vůbec tak hrozné“.
K. již nemluvil s inspektorem ve svém pokoji, ale v pokoji své mladé sousedky Fraulein Bürstnerové, která v tu chvíli chyběla. Během rozhovoru byli přítomni také tři mladší zaměstnanci z jeho banky. Nejprve vše v místnosti pečlivě prozkoumali, ale nakonec K. doprovodili do práce.
Rozhovor s Frau Grubach, poté s Fraulein BürstnerJosef K. odešel do práce a pak zpět do penzionu, aby se omluvil své bytné Frau Grubachové a sousedce Fräulein Bürstnerové za vzniklé ranní potíže: tři jeho podřízení si zřejmě velmi aktivně prohlíželi Fräuleininy fotografie. Fraulein Bürstnerová se vrátila domů až pozdě večer a K. ji přepadl na chodbě.
Pak jí v jejím pokoji vše o incidentu podrobně řekl. K. pro názornost rozehrál ranní události a hlasitě a teatrálně vykřikoval jeho jméno. To probudilo synovce Frau Grubachové, kapitána, který spal ve vedlejší místnosti, a zaklepal na dveře, čímž vyděsil K. a Fräulein Bürstnerovy.
Fraulein Bürstner opakovaně žádala o ukončení rozhovoru, protože byla po dlouhém dni v práci velmi unavená. K. se s ní rozloučil, přičemž ji náhle, posedle a chtivě líbal na krk, obličej a rty.
Začíná vyšetřováníJosef K. byl telefonicky informován, že předběžné vyšetřování v jeho případu je naplánováno na neděli, ale neupřesnil na kdy. Podrobnosti o nadcházejícím vyšetřování mu budou sděleny dodatečně. Kdo mu přesně volal, se K. neptal.
V neděli ráno se vypravil na uvedenou adresu, kde mělo vyšetřování probíhat – šlo o starý činžák v chudinské oblasti. Tam byl K. nucen dlouho hledat soudní síň. Ukázalo se, že to byla jen malá místnost v bytě soudního úředníka. Už se tam shromáždilo mnoho stejně oblečených lidí, rozdělených do dvou různých táborů (vlevo a vpravo): K. se opozdil hodinu a pět minut. Vyšetřovatel K. omylem označil za „malíře domů“. Jeho jediným soudním papírem byl malý potrhaný sešit, který mu později K. ukradl. K. se snažil svým projevem přesvědčit přítomné soudní úředníky o absurditě tohoto procesu, nespravedlnosti svého zatčení a férovosti dozorců. Zároveň se jako vždy nechal unést příliš dlouhými příklady a ztratil pozornost veřejnosti, která přešla na pár sexující v jednom ze vzdálených koutů místnosti.
Při projevu K. zjistil, že vyšetřovatel udělal znamení někomu z veřejnosti, a pak si všiml, že pravák i levice a vyšetřující soudce mají na límci stejné znaky. Vzrušil se, rozzuřil se, rozhodl se, že se už nebude zdržovat v sále a nazval soud zkorumpovanou smečkou. Pak mu vyšetřovatel naznačil, že se tak K. připravuje o výhodu, kterou výslech zatčené osobě poskytuje. K. všechny označil za zmetky a dal najevo, že na další výslech nepřijde.
V prázdné zasedací místnosti. Student. KancelářeAle následující neděli se Josef K. do této budovy opět vypravil bez pozvání, protože se domníval, že slyšení by měla pokračovat. V bytě, kde se před týdnem nacházela soudní síň, našel ženu, která se označila za manželku ministra, který tam bydlel. Pobouřilo ho, že ji viděl na jednání při sexu v rohu soudní síně. Koketně požádala K., aby si s ní přisedl na pódium, přiznala, že se jí K. okamžitě líbí a doufá, že se mu podaří nastolit pořádek v soudním systému. Požádal ji, aby mu ukázala vyšetřovatelovy knihy, ale ukázalo se, že jsou to alba erotických kreseb. Žena měla zjevně milostný poměr s vyšetřovatelem, jehož pracovní zápal schvalovala, protože dlouho do noci píše dlouhé zprávy o minulých schůzkách. Navíc je tu také student práv Berthold, který ji hodně obtěžuje. Když se osobně objeví v sále, popadne tuto ženu a přes K. odpor ji odvede k vyšetřovateli. K. se zdálo, že je mu velmi nakloněna, a dokonce s ním chtěla utéct, ale zároveň se nechtěla vyprostit z rukou studenta.
Krátce nato se náhle objevili soudní úřednice a manžel ženy, kteří si hořce stěžovali na její nevěru a pozvali Josefa K. na prohlídku kanceláří. Vždy se zdály být umístěny na půdách různých činžáků a Josefa K. jejich nuzné zařízení zaráželo. Na dlouhých dřevěných lavicích sedělo několik poslušných lidí, zjevně obžalovaných, kteří čekali na přijetí k úředníkům příslušného oddělení. Jeden velmi nejistý obžalovaný, se kterým se K. rozhodl promluvit, čekal na vyhovění jeho žádosti o připuštění důkazu. Josef K. uvažoval, že by to ve vlastním podnikání vůbec nepotřeboval.
Náhle K. onemocněl a on ztratil všechny síly, které spojoval se špatným ovzduším kanceláří. Podlomily se mu nohy a ven ho vyvedla dívka a elegantně oblečený muž (od informačního pultu). Po odchodu z kanceláře se K. začal opět cítit dobře.
VykonavatelJosef K. byl ve skříni své banky svědkem bičování dvou dozorců, kteří byli přítomni oznámení o jeho zatčení a které v soudní síni obvinil mimo jiné z korupce. Pak se cítil vinen za jejich utrpení a pokusil se uplatit polooblečeného kata v kožené zástěře, jeho nabídku však odmítl. Když Franz, jeden ze strážců, vykřikl z úderů, K. tento pohled nevydržel, zabouchl skříň v obavě, že by zaměstnance banky mohl křik strážných zajímat a zaskočit je.
Když další den Josef K. znovu otevřel dveře skříně, kde se trest vykonával, uviděl totéž, jako by se tam zastavil čas. Znovu se vykašlal na zodpovědnost a nařídil dvěma kurýrům, aby konečně uklidili spíž od odpadků.
Strýc. LeniJosepha K. navštívil jeho strýc a bývalý poručník Albert, který žil na venkově. Z korespondence s dcerou Ernou, která studuje na internátní škole, se dozvěděl, že K. byl obviněn, a tento proces ho velmi nadchl. K. vzal ke svému právníkovi a příteli Gouldovi, který měl konexe v justici.
Při první návštěvě byl Gould nemocný a ležel na lůžku, souhlasil však se zastupováním K., o jehož případu se již doslechl prostřednictvím sítě svých profesních kontaktů. Kromě nich se Goulda zúčastnil ředitel kanceláře (samozřejmě samotné kanceláře soudu) a také Gouldova služebná, mladá Leni. K. byl velmi roztržitý a úvahy tří starších mužů o jeho případu ho příliš nezajímaly.
Leni vylákala K z místnosti a nečekaně a eroticky ho lépe poznala. Na konci návštěvy strýc K. vážně vytkl, že kvůli „špinavému stvoření“ zmeškal tak důležitý rozhovor.
Zastánce. Výrobce. MalířJosef K., který „nikdy neopustil myšlenku na proces“, se rozhodl sám napsat ospravedlnění, protože stále více pochyboval o práci Gouldova obhájce a jeho bolestně dlouhém shromažďování důkazů. Autobiografie tvořila většinu jeho příprav na další slyšení.
Poté se K. ve své kanceláři v bance setkal se známým výrobcem, který věděl o jeho postupu, a doporučil mu, aby kontaktoval dvorního umělce Titorelliho. Umělec mu mohl pomoci osvobodit se, protože měl informace o soudcích a úřednících a vliv na ně.
K. našel Titorelliho v malé místnosti (dílna poskytnutá zdarma soudem) na půdě domu v odlehlé chudé části města. Umělec mu vysvětlil, že existují tři způsoby, jak uniknout soudu, ale K. nemá reálnou šanci na „úplné zproštění viny“, pokud je skutečně nevinný. Takovým způsobem se ještě nikomu v životě nedařilo. Existuje však také „pomyslné ospravedlnění“ a „byrokracie“. Pro údajné zproštění obžaloby je nutné přesvědčit mnoho soudců o nevině obžalovaného a předložit soudu z jejich strany záruky. Obžalovaný tak může být na čas zproštěn obžaloby, ale řízení může být obnoveno a člověk bude muset znovu obdržet údajné zproštění obžaloby, protože nižší soudci nemohou definitivně zprostit obžaloby. Tyto pravomoci má pouze „nejvyšší soud“, který je zcela nedosažitelný. „byrokracií“ se rozumí proces, který dlouho visel na nižším stupni. Za tímto účelem musí být soudci neustále ovlivňováni a proces pravidelně sledován.
Umělec slíbil, že s některými porotci promluví, aby je získal na stranu K. Ale K. nemohl počítat s úplným propuštěním, a tak se rozhodl o postupu později. Za odměnu koupil Josef K. od umělce několik obrazů a opustil svůj dům zadními dveřmi, které vedly do další dlouhé kanceláře v podkroví.
Kommersant Blok. Odmítnutí právníkaPo několikaměsíčním mlčení ze strany právníka se K. znovu vydal za Gouldem, aby s ním smlouvu vypověděl, protože ve svém případu neviděl žádný hmatatelný pokrok. Zjistil, že se nikdy nebál o svůj proces více než od doby, kdy se Gould stal jeho právníkem. Obával se ale také toho, že v průběhu řízení zbývá podat ještě mnoho žádostí a bez právníka by vše musel dělat sám. U advokáta se seznámil s dalším klientem, podnikatelem Blokem, proti němuž byl rovněž zahájen soudní spor, ale mnohem dříve - již před pěti a půl lety. Blok také tajně najal pět podzemních právníků .
Gould se pokusil přesvědčit K. Bloka ponížil, aby dokázal, jak jsou jeho klienti závislí na něm, na jeho konexích a schopnosti ovlivňovat soudce a úředníky. Block pokleká před právníkem, aby dostal odpověď.
v katedráleJosef K. dostal od svého šéfa za úkol ukázat klientovi italské banky umělecká díla v jejich městě. Krátce před východem mu Leni zavolala a varovala ho slovy: "Byl jsi pronásledován!". Josef K. se měl s klientem setkat v městské katedrále, ale ve stanovený čas se nikdy nedostavil. Možným vysvětlením toho bylo buď nedorozumění, protože K. neuměl dost dobře italsky („Snažil jsem se Italovi neposlouchat a chápat výklad režiséra za chodu“), nebo že toto setkání bylo pouze záminkou („Přišel jsem sem ukázat katedrálu Italovi.“ „Nechte tyhle cizí myšlenky,“ řekl kněz.“).
Tento kněz, se kterým se K. setkal místo Itala, se ukázal jako vězeňský kaplan a věděl o procesu s K. Vyprávěl K. podobenství „Před zákonem“ a diskutoval s ním o jeho výkladu, aby mu představil s jeho situací. K. však neshledal žádnou podobnost podobenství se svým postojem, ani v jeho výkladu nenašel žádný přínos či smysl.
KonecV předvečer 31. narozenin Josefa K. byl zatčen dvěma muži v obnošených kabátcích a cylindrech, kteří svou tichostí a formálními gesty připomínali „staré vysloužilé herce“. Poté, co se nejprve pokusil vzdorovat, nakonec se nejen nechal ochotně vzít pod paže, ale také si sám zvolil směr pohybu. Když došli k lomu na okraji města, byl Josef K. popraven: muži ho opřeli o kámen, jeden K. pevně držel a druhý mu nožem na bourání masa probodl srdce. „Jako pes,“ byla poslední slova K.
Hrdinové
Josef K. Josef K. pracuje jako prokurista v bance a není ženatý. Na začátku románu bylo hrdinovi 30 let. Udržuje kontakt se svou milenkou Elsou a pravidelně se účastní schůzek . Jeho otec je mrtvý a jeho matka je zmíněna pouze v jedné pasáži a K. k ní není připoután. Přítomen v době zatčení Strážci Franz a Willem informují Josefa K. o zatčení a poprvé ho drží ve svém pokoji. Bezejmenný vůdce sprostě odmítá negativní úvahy K. Zatčení jsou přítomni tři K. podřízení z banky: Rabensteiner, Kaminer a Kullich, kteří mají K. po zatčení doprovázet do práce. Fraulein Elsa Fräulein Elsa pracuje jako servírka . Přes den, kdy přijímá muže, k ní K. dochází jednou týdně. Později, v prvním rozhovoru s Leni, je zmíněna jako milenka K. Není to přímá postava, ale zmínil ji pouze Josef K. paní Grubachová Majitelka bytu, kde bydlí K. a Fräulein Bürstnerovi. Chová se ke K lépe než k ostatním nájemníkům, protože jí půjčil peníze. Fraulein Bürstnerová Fraulein Bürstnerová se k Frau Grubachové nastěhovala teprve nedávno a s K. je málo v kontaktu. V noci po zatčení čeká na její příchod, aby si s ní promluvil. Fraulein Burstnerová ho pozve do svého pokoje; na konci rozhovoru se na ni K. vrhne s polibky, načež odejde. O práci soudu se zajímá, protože ji za pár týdnů čeká pohovor na místo sekretářky v advokátní kanceláři. manželka soudního vykonavatele Má zvláštní erotickou auru, protože ji navštěvuje student práv a vyšetřovatel z milostných důvodů. Nabídne K. své služby a zavede ho do bizarního světa soudů umístěných v podkroví přelidněných činžovních domů. Právník Gould Známý strýce Josefa. Ležící pacient. O ochraně svých klientů s nimi probírá přímo ve své ložnici. Rozhovory s ním jsou nesnesitelně únavné. Následně K. jeho služby odmítá. Leni Dívka, která se velmi obětavě stará o právníka. Ukazuje se, že je velmi hravý a společenský. Při první návštěvě K. ho Leni naláká do vedlejší místnosti, aby se k němu přiblížila. Zdá se, že má důležité informace o soudním systému. Strýček Albert K. (Karl K.) Strýc K. žije na venkově. Když se dozví o procesu s Josefem K., vydá se do města, aby mu pomohl. Seznamuje K. s právníkem Gouldem. Jeho jméno není v německém originále jasně uvedeno: na začátku kapitoly „Strýček. Leni“ říká se mu Karl, později mu právník Gould říká Albert. V ruském překladu je označován výhradně jako Albert. Erna Sestřenice K. je dcerou strýce Alberta. Napsala otci dopis, ve kterém informovala o procesu s K. Není přímým aktérem, ale zmiňuje se o ní pouze její strýc. Titorelli Umělec, který zobrazuje soudce. Díky osobnímu kontaktu se soudci se může stát prostředníkem mezi K. a soudem. Titorelli je ale pevně přesvědčen, že nikdo – včetně jeho samotného – nemůže soud přesvědčit o nevině obžalovaného. H. Binder naznačuje, že „skutečným prototypem“ umělce byl Friedrich Feigl, školní přítel autora, který v době vzniku románu žil v Berlíně a maloval [3] . Kommersant Blok Malý hubený muž s huňatým plnovousem, který je také souzený. Usadil se v domě právníka Goulda, aby mohl kdykoli projednat proces s právníkem. Rezignoval na svou funkci a ve všem poslechl svého právníka. vězeňský kněz Vypráví Josefovi podobenství "Před branami zákona." Snažil se K. vysvětlit, že ačkoli existují různé výklady podobenství, žádný z nich neschvaloval. K. se také nespokojí s nepravděpodobnými vysvětleními. Opakovaně upozorňující na skutečnost, že žádný výklad není správný, se K. rozhodl najít možné řešení sám. Kněz ví, že to bude mít špatný vliv na K. proces a že špatně skončí. Zástupce ředitele Dohlíží na činnost K. v bance a úzce s ním spolupracuje. Vztah s vždy velmi zdvořilým šéfem K. znepokojuje, protože ho tento proces značně rozptyluje a své každodenní práci může věnovat stále méně času. Ředitel K. se chová dobromyslně a dává mu otcovsky dobré rady. prokurátor Gasterer Přes jeho vyšší věk a odhodlání ve srovnání s K. se mezi nimi rozvine blízké přátelství. K. pravidelně doprovází prokurátora domů po schůzkách právníků s chlastem a doutníky a ten mu dává záštitu. Vykonavatel Soudní úředník, který zbil strážce Franze a Willema, protože si na ně Josef K. při prvním jednání veřejně stěžoval. soudní vykonavatelé Dva bezejmenní muži, bledí, statní a „cylindr“, kteří zavedou Josefa K. do kamenolomu a zabijí ho nožem v srdci.Historie vytvoření
Období vzniku románu - od července 1914 do ledna 1915 - se krylo s nejdůležitějšími událostmi v životě Franze Kafky. V červenci 1914 spisovatel přerušuje zasnoubení s Felice Bauer . Kafka srovnal své tehdejší postavení s existencí obviněného a závěrečný rozhovor se svou milovanou, který se odehrál za přítomnosti její sestry a přítelkyně, nazval jinak než „Tribunál“ [4] . Krátce nato začíná Kafka psát Proces. 28. července 1914 vyhlašuje Rakousko-Uhersko válku Srbsku, což vede k vypuknutí první světové války . Na podzim roku 1914 se spisovatel přestěhoval do vlastního pokoje, kde žil poprvé odděleně od rodičů.
V počáteční fázi Kafkova práce na Procesu plynule pokračovala a za pouhé dva měsíce stihl spisovatel připravit asi 200 stran rukopisu. Přesto jeho tvůrčí impuls rychle opadl. V říjnu 1914 se Kafka velmi zajímá o napsání novely V trestanecké kolonii , po níž se postupně vrací k románu.
"Proces" byl vytvořen nelineárně. Podle spisovatele Maxe Broda napsal Kafka především první a poslední kapitolu románu, na zbytku se pracovalo souběžně. K zaznamenávání kapitol používal Kafka stejné sešity, do kterých opakovaně zapisoval další texty. Spisovatel vytrhl stránky související s „Procesem“ z poznámkových bloků a rozdělil je na fragmenty a kapitoly, aniž by je mezi sebou uspořádal, což následně znesnadnilo znovu vytvořit děj románu.
Počátkem roku 1915 Kafka práci na románu přerušil a až na krátký pokus v roce 1916 ji dále nezahájil. Již v listopadu 1914 Kafka prohlásil: „Už neumím psát. Přiblížil jsem se k hranici, před kterou budu muset pravděpodobně znovu čekat více než jeden rok, abych pak znovu přistoupil k dalšímu nekonečně dlouhému příběhu“ [5] .
Zdroje
Jedním z důležitých zdrojů románu, jeho původní mytologické matrice , je biblická „ Kniha Job “, na kterou se rakouský spisovatel opakovaně odvolával [6] [7] .
Mezi zdroje, na které se Kafka obrátil, patří Historie mého života Giacoma Casanovy . Kafka znal nejslavnější epizodu z této knihy – popis vyšetřování a vězeňské cely umístěné přímo pod střechou slavného benátského dóžecího paláce, pokrytého olověnou krytinou. Umístění soudních kanceláří v The Trial, jejich stísněné prostory a nízké stropy, motiv „shrbených“ obviněných před soudní mašinérií – to vše je z velké části inspirováno popisem „olověné“ věznice v Casanově [2] .
Edice
V původním jazyce
- Kafka F. Der Prozess. - Berlín : Die Schmiede, 1925 . První vydání pořádané Kafkovým přítelem Maxem Brodem. Kapitoly seřadil na základě svých vzpomínek na rozhovory s autorem.
V ruštině
- Kafka F. Vybráno: Kolekce: Per. s ním. / Comp. E. Katseva; úvodní slovo D. Zátonský. — M.: Raduga, 1989. — 576 s. ISBN 5-05-002394-7 ( Mistři moderní prózy )
Inscenace a adaptace
- Proces je film Orsona Wellese z roku 1962 . Roli Josefa K. ztvárnil Anthony Perkins .
- „The Trial“ od Franze Kafky je epizoda z roku 1988 minidokumentární minisérie The Modern World: Ten Great Authors od Davida Thomase. Roli Josefa K. ztvárnil Tim Roth [8] .
- Kafka je film z roku 1991 režírovaný Stevenem Soderberghem. Roli Franze Kafky ztvárnil Jeremy Irons .
- Trial je film z roku 1993 režírovaný Davidem Jonesem. Roli Josefa K. ztvárnil Kyle MacLachlan .
- Suf(f)le je inscenace Yuri Lyubimova z roku 2005 v divadle Taganka . [9]
- Proces je film z roku 2014 od Konstantina Seliverstova. Roli Josefa K. ztvárnil Anton Schwartz. https://www.youtube.com/watch?v=7BjsRpHzICM
Poznámky
- ↑ Zahraniční literatura XX století / ed. V. M. Tolmacheva. - M. , 2003.
- ↑ 1 2 Belobratov A. Proces "Proces": Franz Kafka a jeho román-fragment // Proces. — 2018.
- ↑ Binder H. Kafka-Komentář. - S. 187.
- ↑ Volker Krischel. Erläuterungen zu Franz Kafka: Der Proceß. Textová analýza a interpretace. - 2011. - Hollfeld: C. Bange Verlag. — ISBN 978-3-8044-1910-0 .
- ↑ Franz Kafka. Gesammelte Werke (Vollständige und illustrierte Ausgaben: Die Verwandlung, Das Urteil, Der Prozess uvm). - 2016. - ISBN 978-6-05-043284-8 .
- ↑ Brod M. Franz Kafka. Vězeň absolutna. M.: ZAO Tsentrpoligraf, 2003. 286 s.
- ↑ Muskhelishvili N. L. , Schreider Yu.A. Job-situation of Josef K. // Questions of Philosophy. M., 1993. č. 7. S. 172-176.
- ↑ „Moderní svět: Deset skvělých spisovatelů“ Franz Kafka „Soud“ na internetové filmové databázi
- ↑ Divadlo Taganka, Suf (f) le . Získáno 19. listopadu 2014. Archivováno z originálu 2. listopadu 2014.
Odkazy
- Proces na webu Fantasy Lab
- "Proces" v Moshkovské knihovně
- Paralelní text v ruštině a němčině ve formátu ParallelBook
 Texty děl | ||||
|---|---|---|---|---|
| Tematické stránky | ||||
| Slovníky a encyklopedie | ||||
| ||||
| Franz Kafka | ||
|---|---|---|
| Romány | ||
| Romány a příběhy |
| |
| Pohádkové knihy |
| |
| Dopisy a eseje |
| |
| Související články | ||