Pjatov, Andrej Valerijevič

Andrij Pjatov
obecná informace
Celé jméno	Andrej Valerijevič Pjatov
Byl narozen	28. června 1984( 1984-06-28 ) [1] [2] [3] (ve věku 38 let) Kirovograd , Ukrajinská SSR , SSSR
Státní občanství	Ukrajina
Růst	190 cm
Váha	84 kg
Pozice	brankář
Informace o klubu
Klub	Šachtar Doněck)
Číslo	třicet
Kluby mládeže 1998-2000 Zvezda (Kirovograd) 2001 DYUSSH je. I. Gorpinko (Poltava) Klubová kariéra [*1] 2000 Artemis (Kirovograd) AAFU 2001-2007 Vorskla 36 (-41) 2001-2005 →  Vorskla-2 56 (-91) 2007 - současnost v. Šachtar Doněck) 299 (-195) Národní tým [*2] 2004-2006 Ukrajina (do 21 let) 20 (-22) 2007-2022 Ukrajina 102 (-84)
Státní vyznamenání a tituly
↑ Vystoupení a góly profesionálních klubů se počítají pouze pro různé domácí ligy, aktualizováno k 3. říjnu 2021 . ↑ Počet zápasů a gólů národního týmu v oficiálních zápasech, aktualizováno k 11. červnu 2022 .
Mediální soubory na Wikimedia Commons

Andrey Valeryevich Pjatov ( Ukrajinec Andriy Valeriyovich Pjatov ; narozen 28. června 1984 [1] [2] [3] , Kirovohrad ) - ukrajinský fotbalista , brankář , kapitán Šachtaru Doněck . Bývalý kapitán ukrajinského národního týmu . Účastník tří mistrovství Evropy ( 2012 , 2016 a 2020 ) a mistrovství světa ( 2006 ). Ctěný mistr sportu Ukrajiny (2009) [4] .

Klubová kariéra

Začal hrát fotbal ve sportovní škole Kirovograd-2. Prvním trenérem je Vadim Bondar. V mistrovství Ukrajiny DUFL hrál za Kirovograd Zvezda a tým Poltavské sportovní školy mládeže pojmenované po. I. Gorpinko. V roce 2000 odehrál 12 zápasů za Artemis Kirovograd v ukrajinském amatérském šampionátu .

"Vorskla" a "Vorskla-2"

Začal hrát v Poltavě " Vorskla " v roce 2001. Nejprve však (do roku 2004) hrál za farmářský klub Vorskla-2  , odehrál 56 zápasů a inkasoval 91 gólů. V roce 2005 debutoval za první tým Vorskla. Celkem hráč za první tým Vorskla odehrál 43 zápasů a inkasoval 41 branek. V roce 2006 klub opustil v souvislosti s přestupem do Šachtaru Doněck .

Šachtar (Doněck)

V Šachtaru od 13. prosince 2006. Přestěhoval se tam za 6 milionů hřiven. Ale Šachtar dovolil hráči zůstat do konce sezóny 2006/07 ve svém předchozím klubu na hostování. V další sezóně vyhrál Andrey soutěž s Bogdanem Shustem . V roce 2009 se jeho konkurence zvýšila. Stalo se tak po posílení týmu o Rustama Khudžamova , který dosáhl svého vrcholu. Po novém boji si Pyatov opět udržel své místo v týmu. Spolu se Šachtarem vyhrál Pohár UEFA 2008/09 . V zápase s Černomorcem odehrál svůj stý zápas za Šachtar. V sezóně 2011/12 na své pozici úplně přehrál Alexandra Rybku a přišel o místo v základu, ale po diskvalifikaci se tam Alexander usadil. Už v sezóně 2015/16 byl Andrey na 2. místě mezi gólmany odrážejícími penalty .

19. října 2018 odehrál svůj 400. zápas za Šachtar [ 5] , ve kterém Pitmen doma porazili Desnou minimálně (1:0) [6] .

Kariéra národního týmu

V letech 2004-2006 odehrál 20 zápasů za ukrajinskou mládež a inkasoval 22 gólů.

Vstoupil do aplikace národního týmu Ukrajiny na mistrovství světa 2006 , které se konalo v Německu . Spolu s ním byli v přihlášce i brankáři Alexander Shovkovsky a Bogdan Shust , ale Andriy na tomto turnaji nikdy nehrál. Stal se čtvrtfinalistou šampionátu, na kterém Ukrajina podlehla italskému týmu 3:0.

Pjatov nebyl hlavním brankářem národního týmu ani v roce 2008 . Všechny kvalifikační zápasy na mistrovství Evropy 2008 odehrál Alexander Shovkovsky . Ale trenér týmu Oleg Blokhin pověřil Andreje zápasem s Faerskými ostrovy a Pjatov udržel zápas čistý. Hrál také v zápase proti Francii , ale Ukrajina se na turnaj nekvalifikovala.

První zápas ukrajinské reprezentace sehrál ve výběru pro MS 2010 proti reprezentaci Běloruska , která ubránila "na nulu" (1:0). Následující zápasy odehrál proti národním týmům Kazachstánu (vítězství Ukrajiny 1:3), Chorvatska (0:0), Anglie (vítězství Anglie 2:1) a Andorry (vítězství Ukrajiny 5:0). Pouze zápas proti národnímu týmu Kazachstánu držel Stanislav Bogush . Hrálo se v play off. V prvním zápase proti řecké reprezentaci udržel čisté konto a v dalším zápase inkasoval gól a Ukrajina se nekvalifikovala.

Před mistrovstvím Evropy v roce 2012 , které Ukrajina pořádala společně s Polskem , začala ukrajinská reprezentace ztrácet brankáře. Andrey Dikan a Alexander Shovkovsky byli zraněni a Alexander Rybka byl diskvalifikován. V rámci národního týmu se proto na domácí Euro dostali Pjatov, Alexander Gorjainov a Maxim Koval . Ukrajinský tým ale z turnaje vypadl a skončil ve skupině na 3. místě, pouze 1 bod za francouzským týmem . Pyatov odehrál všechny 3 zápasy na turnaji a inkasoval 4 góly. 13. listopadu 2012 vyšlo najevo, že Andriy byl jmenován do jednoho přátelského zápasu jako trenér brankářů ukrajinského národního týmu.

Ve výběru pro MS 2014 odehrál všechny zápasy ukrajinské reprezentace . Stal se účastníkem zápasu proti týmu San Marino , ve kterém Ukrajina dosáhla největšího vítězství v historii (9:0). Hrál v zápase play-off proti Francii . V prvním zápase Andriy neinkasoval žádný gól, ale v dalším zápase Ukrajinci výhodu neudrželi a na turnaj se nekvalifikovali.

Odehrál všechny kvalifikační zápasy na mistrovství Evropy 2016 . Ukrajina nebyla schopna vstoupit na Euro ze skupiny přímo. V posledním zápase skupinové fáze zachránil penaltu od Španěla Cesca Fabregase , ale také inkasoval jeden gól Mario Gasparovi . Se slovinským národním týmem odehrál dva zápasy play off , ve kterých předvedl spoustu zákroků a velmi rychle reagoval na údery. Ukrajina vyhrála celkem 3:1 a kvalifikovala se

Odehrál všechny zápasy za národní tým na mistrovství Evropy 2016 . Po prvních dvou kolech se stal lídrem šampionátu co do počtu zákroků, když odehrál zápasy proti národním týmům Německa a Severního Irska . V obou minul 2 branky. Po nich Ukrajina opustila Euro.

Ve výběru pro MS 2018 odehrál všechny zápasy. Ukrajinci obsadili se 17 body 3. místo a na turnaj se nekvalifikovali. Ve skupině "žluto-modrí" prohráli 3 zápasy - dva s Chorvatskem a jeden s Islandem. Celkem Pjatov v 10 zápasech inkasoval 9 gólů, což je jeden z nejlepších výsledků mezi brankáři národních týmů, kteří se nekvalifikovali.

1. června 2021 byl hlavním trenérem Andrijem Ševčenkem zařazen do oficiální přihlášky ukrajinské reprezentace k účasti na zápasech ME 2020 [7] .

Po skončení ME 2020 se rozhodl přestat hrát za národní tým Ukrajiny a soustředit se na hraní za klub [8] , nicméně v srpnu 2021 byl opět povolán do národního týmu na kvalifikační zápasy mistrovství světa 2022 kvůli zranění Heorhiy Bushchan a Anatoly Trubin [9] .

9. října 2021 se kvalifikační zápas na mistrovství světa 2022 proti Finsku stal výročím Pjatova, 100. v ukrajinské reprezentaci [10] . Stal se pátým hráčem, který předložil tuto řadu stráží [10] . Pjatov se ve věku 37 let a 103 dní stal nejstarším hráčem v historii ukrajinské reprezentace, když porazil Anatolije Tymoshchuka (37 let a 83 dní) [11] [12] .

10. června 2022 Andriy Pyatov řekl, že zápas Ligy národů 2022/2023 proti Arménii 11. června bude posledním v jeho kariéře v národním týmu .

Úspěchy

Příkaz

• Mistr Ukrajiny (10): 2007/08 , 2009/10 , 2010/11 , 2011/12 , 2012/13 , 2013/14 , 2016/17 , 2017/18 , 2018/19 2018/19
• Vicemistr Ukrajiny (4): 2008/09 , 2014/15 , 2015/16 , 2020/21
• Vítěz Ukrajinského poháru ( 8): 2007/08 , 2010/11 , 2011/12 , 2012/13 , 2015/16 , 2016/17 , 2017/18 , 2018/19
• Finalista Ukrajinského poháru (2): 2013/14 , 2014/15
• Vítěz Ukrajinského superpoháru (6): 2008 , 2010 , 2012 , 2015, 2017 , 2021

• Vítěz Poháru UEFA : 2008/09

• Vicemistr Mistrovství Evropy mládeže do 21 let : 2006

Osobní

• Nejlepší brankář mistrovství Ukrajiny (3): 2008/09 , 2009/10 , 2018/19 [13]
• Nejlepší hráč mistrovství Ukrajiny: 2009/10
• Člen Brankářského klubu pojmenovaného po Evgeny Rudakov
• Nejlepší brankáři světa (v roce 2011) - 33. místo ( verze Bleacher Report ) [14]
• Majitel nejdelší série na suchu v historii ukrajinské reprezentace - 752 [15] minut.

Záznamy

• Nejstarší hráč v historii ukrajinské reprezentace: 37 let a 106 dní [11] .

Ocenění

• Kavalír řádu „Za odvahu“ II. stupně (2009) [16]
• Kavalír Řádu „Za odvahu“ III. stupně (2006) [17] .

Sezónní statistiky

Statistiky výkonu

Klubové statistiky

Poznámky

1. ↑ 1 2 Andriy Pyatov // Transfermarkt.com  (pl.) - 2000.
2. ↑ 1 2 ANDRIY PYATOV // Base de Datos del Futbol Argentino  (Španělsko)
3. ↑ 1 2 Andrey Pyatov // As  (španělsky) - Madrid : Grupo PRISA , 1967.
4. ↑ Lucescu a hráčům byl udělen titul „zasloužilý“ (nepřístupný odkaz) . Získáno 22. července 2009. Archivováno z originálu dne 30. listopadu 2012.  (neurčitý)  shakhtar.com
5. ↑ Pjatovových 400 zápasů . Archivováno z originálu 20. října 2018. Staženo 20. října 2018.
6. ↑ Šachtar 1-0 Desná . Archivováno z originálu 20. října 2018. Staženo 20. října 2018.
7. ↑ OFICIÁLNÍ. ANDRIY SHEVCHENKO HLASoval PRO PŘIHLÁŠKU FESTIVALU UKRAJINA NA EURO-2020  (Ukrajinština) . uaf.ua. _ Ukrajinský fotbalový svaz (06.01.2021). Získáno 3. června 2021. Archivováno z originálu dne 3. června 2021.
8. ↑ football24.ua. Pjatov vysvětlil, proč ukončil kariéru v ukrajinském národním týmu . Fotbal 24 . Získáno 8. srpna 2021. Archivováno z originálu dne 8. srpna 2021. (neurčitý)
9. ↑ Petrakov povolal do ukrajinské reprezentace Pjatova a Riznyka . Získáno 25. srpna 2021. Archivováno z originálu dne 25. srpna 2021. (neurčitý)
10. ↑ 1 2 ANDRIY PYATOV SE STÁVÁ PÁTÝM HROBEM NÁRODNÍHO VÝBĚRU UKRAJINY, ZA 100 MATCHIV  (ukr.) . Ukrajinský fotbalový svaz (10. října 2021). Získáno 10. října 2021. Archivováno z originálu dne 10. října 2021.
11. ↑ 1 2 Bogdan Buga. Finsko - Ukrajina 1:2. První vítězství Petrakova . UEFA (9. října 2021). Získáno 10. října 2021. Archivováno z originálu dne 10. října 2021. (Ruština)
12. ↑ 1. výhra Petrakova, 100. zápas Pjatova, 180. gól Jarmolenka  (ukr.) . Ukrajinská Premier League (10. října 2021). Získáno 11. října 2021. Archivováno z originálu dne 28. října 2021.
13. ↑ UPL oznámilo ocenění za minulou sezónu: Tsygankov je nejlepší hráč, Fonseca je nejlepší trenér a další . Staženo 7. července 2019. Archivováno z originálu 20. února 2020. (neurčitý)
14. ↑ 50 nejlepších brankářů světového fotbalu . Bleach Report. Datum přístupu: 18. října 2012. Archivováno z originálu 1. prosince 2012. (neurčitý)
15. ↑ Suchá série Pjatova byla přerušena v 752. minutě " . Datum přístupu: 21. listopadu 2013. Archivováno 3. února 2014. (neurčitý)
16. ↑ Dekret prezidenta Ukrajiny č. 349/2009 ze dne 25. ledna 2009 „O označení hrobů a praktikujících Akciové společnosti fotbalového klubu Šachtar Doněck suverénními městy Ukrajiny“ . Získáno 28. července 2022. Archivováno z originálu dne 7. října 2020.  (neurčitý)  (ukr.)
17. ↑ Dekret prezidenta Ukrajiny č. 697/2006 (nepřístupný odkaz) . Získáno 10. srpna 2009. Archivováno z originálu 25. června 2013. (neurčitý) 

Odkazy

• Profil na webu Šachtar
• Webové stránky Andriy Pyatova . Získáno 7. listopadu 2018. Archivováno z originálu 1. prosince 2012. (neurčitý)
• Chlap z našeho města: rozhovor s Andriy Pyatovem . (neurčitý)
• "Andriy Pyatov je nejspolehlivějším brankářem šampionátu"
• Vadym Bondar: Pjatov plakal, když v Německu inkasoval gól od Izraelců

V sociálních sítích	Instagram
Foto, video a zvuk	TCDb
Tematické stránky	allplayers.in.ua AS.com BDFA eu-football.info (hráč) FBref.com FootballDatabase.eu FootballFacts.ru Národní fotbalové týmy.com fotbalová dráha Sportbox.ru playmarkerstats.com (hráč) Transfermarkt (hráč) UA-Fotbal worldfootball.net (hráč) UAF