Odminování Dunaje je společná operace k vyčištění koryta Dunaje (od ústí do Vídně ), zahájená v roce 1944 a pokračovala až do roku 1948, na níž se podílela námořnictva SSSR , Rumunska, Bulharska a Jugoslávie [1] [2] .
Za druhé světové války byl Dunaj důležitou dopravní tepnou zemí Osy , jejíž fungování mělo strategický význam, a proto, přestože úsek kanálu vedl podél hranice se SSSR, nedocházelo k těžbě řeky. v roce 1941. Po invazi do SSSR v létě 1941 byla řeka využívána pro vojenskou přepravu nutnou pro podporu vojsk na východní frontě [3] .
Po začátku 2. světové války zaminovaly lodě a námořní letectvo Černomořské flotily námořnictva SSSR ústí Dunaje 218 minami [4] .
Od začátku dubna 1944 začaly bombardovací letouny RAF Mediterranean Command, operující z leteckých základen v Itálii, shazovat mořské miny do Dunaje [3] (celkem RAF shodilo do Dunaje 1382 velkých a malých spodních magnetických min ). Dunaj, nastaveno na nevytěžení) [4] .
Následně se na těžbě řeky začalo podílet letectví amerického letectva [2] . Pohyb podél řeky byl narušen, docházelo ke ztrátám a pro vyčištění plavební dráhy vytvořilo německé vojenské velení v Budapešti „Inspektorát služby zametání min na Dunaji“ ( IMRDD ) [3] .
Na podzim 1944 byly německá Dunajská flotila a Maďarská Dunajská flotila podřízeny IMRDD ; kromě toho byly k minování bezkontaktních min používány minolovky Ju-52MS "Mausi" Luftwaffe [3] .
Celkem Němci dokázali vydolovat 550 min, dalších 72 min nazdvihli a vybili a dalších 75 min explodovalo sami bez vnějšího vlivu [3] .
V souvislosti s příchodem fronty Němci v létě 1944 posílili minová pole dříve instalovaná u ústí Dunaje, na těchto minových pokládkách se podílely všechny dostupné síly německého a rumunského námořnictva. Letouny letectva SSSR několikrát zaútočily na lodě, které prováděly výrobu, ale nepodařilo se jim narušit provoz [5] .
Anglo-americké odminování na Dunaji pokračovalo až do září 1944 [2] , celkem zde bylo položeno asi 2500 min, přičemž nejintenzivnější těžba probíhala v srpnu a začátkem září 1944, což vedlo ke zpomalení postupu sovětských vojsk a ztráty mezi sovětským vojenským personálem [6] .
Od konce roku 1944 do jara 1945, během ústupu, Němci instalovali do řeky 180 magnetických min (poslední z nich byly instalovány v dubnu 1945 mezi Pressburgem a Hainburgem ), Němci shodili dalších 50 unášených min do Dunaje. ve dnech 5. – 6. května 1945 v oblasti Stockerau k výbuchu pontonového mostu u Vídně [3] .
24. srpna 1944 vpluly lodě sovětské dunajské flotily s podporou letectví a lodí Černomořské flotily SSSR do Kilijského ramene Dunaje a vylodily jednotky u Vilkova , 25. srpna 1944 sovětské obrněné čluny vpluly do sulinského ramene Dunaje a 26. srpna 1944 vpluly do rumunských vod Dunaje lodě sovětské dunajské flotily. V návaznosti na to začaly sovětské lodě vláčet Dunaj [7] .
Zpočátku se na odklízení řeky podílely lodě sovětské dunajské flotily, v té době založené na Izmailu [8] (brigáda minolovky) [9] . Odminování probíhalo v obtížných podmínkách: nepřítel a anglo-americké letouny zaminovaly obtížné úseky kanálu, chybělo navigační zařízení, v korytě byly zaplaveny čluny [7] [10] . Aby se snížilo riziko vyhození do povětří elektromagnetickými minami, všechny lodě a plavidla prošly demagnetizačními stanicemi rozmístěnými sovětským námořnictvem v Galati , Giurgiu a Turnu Severin [8] . Později poskytla pomoc flotile armádní rozvědka Rudé armády, která získala německé dokumenty, na základě kterých bylo zjištěno, že v úseku kanálu z Bratislavy do Vídně se nachází téměř 300 min (z toho 55 elektromagnetických min) . [11] .
Po přechodu Bulharska na stranu protihitlerovské koalice (9. září 1944) se od poloviny září 1944 [4] divize minolovek bulharských námořních sil [9] podílela na Minolovkaminolovekříčníchčištění remorkér . Vasil Levski , minolovka Iskar , minolovka Kiril Popov , minolovka Hristo Botev , minolovka Tsibar , cvičná loď Asen atd. ) ; navíc byli bulharští piloti posláni na sovětské lodě [12] a následně se podíleli na obnově lodivodské služby [8] .
Rumunské námořní síly se také účastnily odminování Dunaje , zatímco během protahování koryta byly rumunské minolovky „Gerdap“ a „Amurgul“ vyhozeny do povětří minami [8] .
V důsledku operace pročištění Dunaje byl zcela obnoven význam řeky jako splavné tepny [2] .
V říjnu 1944 byl za účelem organizování dopravy po řece vytvořen Úřad velitele přesunu vojsk v povodí Dunaje (od dubna 1945 - Dunajské ředitelství vojenské dopravy Ústředního ředitelství vojenských spojů a Lidového komisariátu námořnictva hl. SSSR) a na konci roku 1944 začala po Dunaji systematická přeprava zboží [13] .
Celkem od roku 1944 do dokončení odklízení Dunaje v roce 1948 sovětská Dunajská flotila neutralizovala a zničila přes 600 mořských min [7] (včetně 459 spodních bezkontaktních min) [2] .
6. července 1945 byla 1. vlečné brigádě sovětské dunajské flotily udělena Řádu rudého praporu .