| Rebecca | |
|---|---|
| Rebecca | |
| Oficiální plakát muzikálu. | |
| Žánr | Hudební |
| Na základě |
román Rebeccy Daphne Du Maurier |
| Autor | Michael Kunze |
| Autor libreta | Michael Kunze |
| Textař | Michael Kunze |
| Skladatel | Sylvester Levay |
| Výrobce | Francesca Zambellová |
| Choreograf | Danny L. Sayers |
| herci |
Uwe Kröger Witzke Van Tongeren Susan Rigvava-Dumas Karsten Lepper Andre Bauer |
| Společnost | VBW |
| Doba trvání | 140 min |
| Země | Rakousko |
| Jazyk | německy |
| Rok | 2006 |
| Produkce |
2006 Vídeň , Rakousko 2008 Tokio , Japonsko 2008 Helsinky , Fin. 2009 Moskva , Rusko 2010 Toronto , Kanada 2010 Budapešť , Maďarsko 2010 Kouvola , Fin. 2011 Bukurešť , Rumunsko 2011 St. Gallen , CH. 2011 Stuttgart , Německo 2012 Bělehrad , Srbsko 2017 Budapešť , Maďarsko 2017 Praha , Česká republika 2019 Tokio , Japonsko 2021 Soul , Jižní Korea |
Rebecca je rakouský muzikál podle stejnojmenného románu Daphne Du Maurier . Jeho autory jsou Michael Kunze (libreto) a Sylvester Levay (hudba), autoři muzikálů Elisabeth , Mozart! a Marie Antoinetty .
Děj, blízký ději původního díla, se točí kolem Maxima de Wintera, jeho nové manželky a paní Danversové, hospodyně jeho panství Manderley Cornish. Ta je hluboce pobouřena vpádem hlavní postavy do světa ovládaného první paní de Winter, luxusní a tajemnou Rebeccou, která zemřela při ztroskotání lodi. Z hudebního hlediska je muzikál značně rozmanitý: romantické balady, dynamická sborová čísla, silné, až operní party.
Prolog. Hlavní, ale neméně bezejmenná hrdinka (dále jen „Já“) vzpomíná na život, který vedli se svým manželem Maximem de Winterem v Manderley, rodinném panství de Winters. Před mnoha lety bylo rodinné hnízdo zničeno požárem a majitelé se podrobili dobrovolnému vyhnanství, ale v noci se ve snu Manderley znovu a znovu objevuje „já“ v celé své dřívější velikosti („ Ich hab geträumt von Manderley “ ).
1. dějstvíFascinující příběh začíná 24. dubna 1926 v Monte Carlu, ve vstupní hale luxusního hotelu. „Já“ slouží jako společnice bohaté, vzdorovité a nepříliš mladé Američance, paní van Hopperové. Ve stejném hotelu bydlel i Maxime de Winter, vdovec a majitel slavného anglického panství Manderley. Seznámí se s ním paní van Hopperová, které nejsou lhostejné známé osobnosti, a pak mu představí „já“. Po unáhleném a nepříliš zdvořilém odchodu de Wintera z toho Američanka svými vůbec ne sekulárními způsoby viní „já“ a prohlašuje, že dívka nemá nejmenší šanci stát se skutečnou dámou („ Du wirst niemals eine Paní ").
Druhý den ráno jdu „já“ na snídani sám, protože paní van Hopperová je nemocná. Maxim se k ní přidá a pozve ji na projížďku autem. Využije své nečekané svobody a stráví s ním celý den („ Am Abgrund “). Totéž se opakuje u následujících. Vzniká mezi nimi přátelství. Postupně „já“ pochopí, že jsem se zamiloval. A Maxim s ní soucítí a dívka vysvětluje okamžiky jeho izolace nedávnou tragédií v jeho životě: před rokem mu zemřela žena Rebecca, jejíž krásu, inteligenci a šarm obdivovala celá vysoká společnost (“ Er verlor unerwartet seine Frau Rebecca “).
Po uzdravení se paní van Hopperová rozhodne, že jí stačí Starý svět. Na dalším parníku poplují se svým společníkem do Ameriky. "Já" trpí kvůli nadcházejícímu rozchodu s Maximem, ale nemá ani příležitost se s ním rozloučit, protože na pár dní odešel. S jistotou, že se už nikdy neuvidí, vzpomíná na šťastné dny strávené spolu a sní o tom, že si je navždy uchová v paměti („ Zeit in einer Flasche “). Najednou se objeví Maxim. Když se dozví o plánovaném odjezdu, nabídne „já“, abych se stal jeho ženou. Dívka je na pochybách: je to chudá a nepříliš vzdělaná „šedá myš“; Angličan je bohatý a slavný. Nakonec nabídku přesto přijme, k velké nelibosti paní van Hopperové.
Po skromném svatebním obřadu a líbánkách v Itálii se mladí vydají do Manderley, kde je přivítají sluhové (" Die neue Mrs de Winter ") a také Maximova pravá ruka, stevard Frank Crowley a hospodyně paní. Danvers. Poslední jmenovaný je Rebecce oddán až do krajnosti, takže vzhled „já“ vnímá jako osobní urážku a vůbec se tím netají.
Druhý den ráno paní Danversová ukáže „já“ domů a se zvláštním potěšením mluví o oblíbených věcech a zvycích staré paní de Winterové. Je jasné, že pro tuto ženu je Rebecca stále naživu – nebo je stále naživu („ Sie ergibt sich nicht “). Beatrice, Maximova sestra, a její manžel Giles dorazí na panství. S radostí přijímají „já“ do své rodiny („ Die lieben Verwandten “).
Rodinná idylka v Manderley v plném proudu (" Bist du glüklich? "). „Já“ se podaří přesvědčit Maxima na maškarní ples, aby navázal na tradici Rebečiny vlády. Štěstí je zastíněno příhodou s cennou porcelánovou figurkou: „Já“ jsem ji rozbila v jeden z prvních dnů svého pobytu v Manderley, ale bála jsem se to přiznat, a když byl jeden ze služebníků obviněn z krádeže, musela stydí se za vlastní hloupost a nejistotu, řekni všechno. Tento malý incident Maxime podivně rozruší (" Bist du böse ?").
V noci jsou novomanželé naplněni neurčitou předtuchou blížící se katastrofy a zuřivou touhou vyrovnat se se všemi životními zkouškami (" Hilf mir durch die Nacht "). Ráno probíhá telefonický rozhovor mezi „já“ a Beatrice. Ta je extrémně rozrušená psychickým stavem jejího bratra (" Was ist nur los mit ihm? ").
„Já“ se v nepřítomnosti Maxima na panství náhle setkávám s paní Danversovou ve společnosti cizince. Tohle je Jack Favell, Rebeccin bratranec. Hospodyně žádá „já“, abych panu de Winterovi o jeho návštěvě neříkal, protože se k němu nechová příliš dobře. Dívka slibuje, že bude mlčet. Favell odchází. Paní Danversová začne mluvit o kostýmu, který si „já“ obléknu na nadcházející ples, a radí okopírovat oblečení „dámy v bílém“ vyobrazené na jednom z rodinných portrétů a pak se vrátí ke svému oblíbenému tématu a povídá o tom, jak Rebecca obdivovala okolí („ Sie war gewohnt, geliebt zu werden “).
V golfovém klubu místní aristokraté diskutují o nadcházejícím maškarním plese Manderley, myjí kosti jeho novému majiteli a odsuzují volbu Maxime de Winter („ Wir sind Britisch “). V německé verzi libreta je tato scéna nahrazena číslem, ve kterém Manderleyho služebníci diskutují o nešikovnosti a nemotornosti nové milenky.
V jednom z odlehlých koutů panství, na břehu moře, najde „já“ opuštěnou kůlnu na loď. V jeho blízkosti potkává pološíleného mladíka Bena. Ve zmatené řeči mladého muže se tu a tam opakuje myšlenka, že „ona“, zlá a krutá, je nyní daleko a už se nikdy nevrátí („ pevnost Sie “). Na břehu se objevuje i Maxim, který při procházce zaostal. Když vidí svou ženu mluvit s Benem, rozzuří se. Agrese ho vyděsí „já“ a ona uteče. De Winter, který zůstal sám, lituje svého rozhodnutí vrátit se do Manderley (" Gott, warum? ").
"Já" se obrátí na manažera pro vysvětlení a dozvídá se, že přístřešek na loď patřil Rebecce. Právě tam začala její poslední plavba lodí, při které ztratila kontrolu a utopila se. "Já" žádá Frank, aby jí řekl o Rebecce. Říká, že to byla ta nejkrásnější žena, jakou kdy viděl, ale s „já“ se Maxim stal mnohem šťastnějším, protože jsou věci mnohem důležitější než „všechna krása tohoto světa“ („ Erlichkeit und vertrauen “).
Konečně je čas na kostýmní ples. Obrovský dům se postupně plní hosty (" Der Ball von Manderley "). Mezi nimi i paní van Hopperová. Když se dozví, že jeden z přítomných pánů nedávno ovdověl, prohlásí, že klín je vyražen klínem a nejlepším klínem je ona sama („ Jsem Američanka “).
V jeho ložnici si „já“ nervózně obléká luxusní oblek „dáma v bílém“. Oblečení jí velmi sluší a nyní je zcela připravena předstoupit před hosty jako nová milenka Manderley („ Heut' Nacht verzauer' ich die Welt “).
Hosté jsou informováni o odchodu paní de Winterové. Zní slavnostní hudba, „já“ pomalu, důstojně sestupuje po schodech... Její vzhled však nebyl přivítán s potěšením, ale s hrůzou: má na sobě šaty jako dvě kapky vody, podobné kostýmu, který měla na sobě Rebecca. na loňský ples. Maxim je bez sebe. Nařídí své ženě, aby se okamžitě převlékla, a ta v slzách uteče. Na schodech se objeví paní Danversová, jejíž mazaný plán se zdařil, a zpívá svou vítěznou píseň.
2. dějstvíRáno po plese. Maxim u sebe nestrávil noc a „já“ se potuluje po domě a doufá, že ho najdu. (" Und Das und Das und Das ") V Rebecčině bývalém pokoji se setká s paní Danversovou a obviní ji, že situaci v bílých šatech nastavila záměrně. Nyní hospodyně nemusí zapírat: přiznává, že jednala úmyslně. Všechny její činy a myšlenky jsou vedeny loajalitou k Rebecce. Znovu si vzpomene na svou milovanou milenku a nabádá ji, aby se vrátila do Manderley („ Rebecca “). Postupně se vzpomínky mění ve výhrůžky: paní Danversová nabízí „já“, abych vyskočil z okna pokoje na ostré kameny a ukončil tak jejich bezcenný život. Maxim bude vždy milovat pouze Rebeccu, ujišťuje, a absolutně nikdo na světě nepotřebuje „já“ („ Nur ein Schritt “). „Já“ je blízko okraje – doslova i obrazně, ale ve chvíli, kdy je připravena udělat ten krok, o který ji paní Danversová požádá, zazní zvuk explodující rakety – nouzový signál. Nečekaný hluk prolomí temné kouzlo a přivede k sobě „já“. Vyběhne z pokoje, aby zjistila, co se stalo.
Na břehu moře se shromáždil obrovský dav. „Já“ se dozvídá, že loď najela na mělčinu v mlze poblíž panství a během záchranných operací objevili potápěči jachtu, která přinesla Rebecce smrt. A nejen jachtu, ale i její tělo (" Strandgut ").
U kůlny na lodě se „já“ setkává s monstrózně depresivním Maximem. "Je konec," říká své ženě a ta si myslí, že její manžel znamená konec jejich vztahu. "Ano," přiznává, "nikdy mi nebudeš patřit, protože Rebeccu za tebe nikdo nenahradí" (" Du liebst sie zu sehr "). Upřímné zoufalství dívky donutí Maxima přiznat: Rebeccu nikdy nemiloval. Právě naopak: nenáviděl ji od chvíle, kdy si nějakou dobu po svatbě uvědomil, že je ženatý s chladnou, rozvážnou a svéhlavou ženou. Podle něj vedla svobodný život plný zábavy a střídala milence jako rukavice a on to musel vydržet, aby neposkvrnil čest rodiny. A jednoho krásného dne Rebecca řekla svému manželovi, že je těhotná od jednoho ze svých milenců, ale dítě bude vychováno v jejich rodině jako Maximův dědic. Tohle byla poslední kapka. De Winter ztratil kontrolu nad svými emocemi a tlačil na svou ženu; upadla, udeřila se do hlavy a zemřela. Aby skryl svůj zločin, vzal tělo na loď, vynesl je na moře a potopil a plaváním se vrátil na břeh (" Kein Lächeln war je so kalt ").
Po zjištění, že Maxim Rebeccu nemiluje, ale její „já“ jakoby kouzlem získává sebevědomí, odhodlání a sílu, která jí dříve tolik chyběla. Ani zpráva, že její manžel spáchal závažný zločin, ji vůbec neděsí. Hodlá mu pomoci uniknout trestu. Spolu s Beatrice, která přišla rozveselit svého bratra, zpívají, že milující žena je pro svého muže schopná všeho („ Die Stärke einer Frau “).
Mezitím všichni služebníci v panství pocítili změnu, která se udála v „já“. Nyní se stala skutečnou milenkou Manderly a ani neustálé připomínání Rebeccy paní Danversové ji nemůže uvést do rozpaků. První věc, kterou „já“ ve své nové roli udělá, je zbavit se věcí svého předchůdce a odstranit tabu z jejího pokoje („ Mrs de Winter bin ich !“).
Vzhledem k tomu, že bylo nalezeno tělo Rebeccy, je obnoveno předběžné vyšetřování tohoto případu. Zda je její smrt nehoda, sebevražda nebo vražda, se teprve musí rozhodnout. Maxim je předvolán k soudu a "já" tam jdu s ním. Nestřídmý pan de Winter během jednání ztratí nervy, což může mít extrémně negativní dopad na rozhodnutí soudu. Situaci zachraňuje mdloby „já“ způsobené extrémním dusnem v místnosti. S ještě větší jasností si Maxim uvědomuje, že v zájmu úspěšného výsledku vyšetřování a štěstí své mladé ženy musí být klidný a zdrženlivý, a dokáže se dát dohromady („ Die Voruntersuchung “).
V Manderleyině obývacím pokoji čeká „já“ na návrat jejího manžela, ale místo toho je informována o příjezdu Jacka Favella. Po chvíli vchází Maxim. Z návštěvy tohoto „příbuzného“ nemá vůbec radost a ptá se, co chce. "Co chci?" Favell opakuje a podrobně popisuje, co od života skutečně chce (" Eine Hand wäscht die and're Hand "). Přišel do Manderley, aby vydíral svého zetě. Dodnes má dopis od Rebeccy, napsaný v den smrti, a věří, že by mohl soud dobře zajímat: koneckonců v něm není ani náznak sebevraždy. Maxim nechce vyděrači dopřát a povolá na panství soudce plukovníka Juliana. Po prozkoumání Rebecčina zápisníku se dozvědí, že v den její smrti byla u gynekologa. Favell spekuluje, že byla těhotná a že to byl důvod, proč ji její manžel zabil. Druhý den ráno bude muset zástupce úřadů odjet do Londýna, aby zjistil pravdu, ale Maxim je prozatím umístěn v domácím vězení.
Plukovník, Favell a "já" odcházíme. Manderley je neklidný: dům je jako narušený úl (" Sie fuhr'n um acht "). Konečně zazvoní telefon a Maxim zjišťuje, jaké informace „expedice“ v Londýně dostala. Rebecca nebyla v žádném případě těhotná. Měla rakovinu a zbývalo jí jen pár mučivých měsíců života. Tak silná a nezávislá žena, která se bála jen bolesti a pomalého blednutí, to neunesla. Maxim chápe, že ho Rebecca vyprovokovala, a tak zabila dvě mouchy jednou ranou: zemřela rychle a bezbolestně a důkladně mu zničila život („ Keiner hat sie durchschaut “).
Pozdě v noci se Maxim setkává s "já" na nádraží. Všechna neštěstí jsou pozadu a pak je čeká jen tiché a bezmračné štěstí („ Jenseits der Nacht “). Svítání je ještě daleko, ale „já“ si všimne nějaké podivné záře na obzoru. Burning Manderly!
Požár má vážný rozsah. Sluhové se snaží ovládnout oheň, ale veškeré jejich úsilí je marné. Frank informuje majitele, že požár založila paní Danversová, která nebyla schopna přijmout pravdu o smrti toho, koho milovala víc než život. Oheň postupně ničí panství, ale Maximův smutek se mísí s pocitem úlevy: spolu s domem jeho předků shoří temní duchové, kteří v něm žili. A především - duch Rebeccy (" Manderley in Flammen ").
Uplynula léta. Prstenec kompozice je uzavřen a my se opět stáváme svědky snu hlavního hrdiny. Maxim a „já“ bydlíme v levném hotelu – ve stejné vzdálenosti od známých z vyšší společnosti a od Manderley. Ale nelze úplně zapomenout na nádheru a krásu tohoto místa a občas se tam "já" vrací ve snu... (Repríza " Ich hab' geträumt von Manderley ").
Muzikál Rebecca měl premiéru 28. září 2006 v Raimundově divadle .
Kathleen Bauer, Nathalie Kleeberger, Bettina Bogdany, Claudie Reinhard, Sigrid Brandstetter, Joana Fee Würz (nahrazující "Ich"), Michaela Christl (nahradit paní Danvers), Robert D. Marx, Katharina Dorian, Tim Reichwein (nahradit Maxima de Winter) , Lucius Wolter (nahradit Maxima de Winter), Henrik Sehnert, Christoph Sommersguter, Jana Stelley (nahradit "Ich")
Matilda Hansson, Simon Eichenberger, Katrin Mersch, Noud Hell, Tina Schöltzke, Karsten Kammeier, Fritz Schmid (nahrazující Bena)
Maďarská inscenace "Rebecca" měla premiéru 18. března 2010 v budapešťském operetním divadle . Režie Miklos-Gabor Kerenyi. Autorem maďarského textu je Peter Siami Müller.
6. dubna 2008 se konala premiéra muzikálu "Rebecca" v Tokiu (Japonsko), 28. srpna 2008 v Helsinkách (Finsko).
Na konci vídeňské přehlídky 4. listopadu 2007 Katrin Zeichner, výkonná ředitelka VBW (Vereinigte Bühnen Wien Ges.mbH), oznámila, že se v roce 2010 uvažuje o produkci Rebeccy na Broadwayi a 6. září 2008 po předpremiérové projekce třetí sezóny vídeňské inscenace "Rebecca", smlouva byla podepsána přímo na jevišti Raimundova divadla .
Dne 19. května 2008 byla podepsána smlouva mezi ruskou uměleckou skupinou Fellowship a VBW-Kulturmanagement- und Veranstaltungsgesellschaft GmbH. Premiéra se uskutečnila 29. března 2009 na scéně obchodního centra Art Voyage na Dubrovce.
N. Varenova, M. Gavrilina, A. Ivankina, G. Kiseleva, A. Kotyanina, D. Lukyanov, A. Malyshev, G. Lykin, A. Menkov, S. Nam, E. Smirnova, K. Savchenko, M. Sergeeva, M. Smolina, S. Ustyugova, E. Frydenberg, A. Golubeva, Yu. Zaslavskaya, U. Khomyakova
N. Vasiliev, I. Varyvdina, D. Ivanov, O. Kamalova, E. Levina, E. Mavrikidi, E. Maryutkina, B. Silantiev, S. Smirnov, E. Stulova, D. Sundukova, T. Urcheva, V. Čelpanov, V. Jašunskij.
|
První ACT
|
Druhé AKT
|
(REPRISE & FINÁLE II)
* ve scénické verzi „Und das und das und das“
** varianta z druhého jednání