Reggio Branciforte, Michele

Michele Reggio Branciforte
ital.  Michele Reggio a Branciforte
Generální místokrál království Neapol a Sicílie
Narození 1682 Achi-Katena( 1682 )
Smrt 1772 Neapol( 1772 )
Otec Stefano Reggio Saladino di Campofiorito
Matka Dorothea Branchiforte Colonna
Ocenění
Lišta s červenou stuhou - obecné použití.svg IT TSic Objednávka Santo Gennaro BAR.svg
Vojenská služba
Afiliace Španělská říše Království Neapol
Hodnost generální kapitán
bitvy Válka o polské dědictví
Válka o dědictví rakouské

Michele Reggio Branciforte ( italsky  Michele Reggio e Branciforte ; 1682, Achi Catena - 1772, Neapol ) - španělský a neapolský námořní velitel, generální guvernér království Neapol a Sicílie .

Životopis

Druhý syn Stefano Reggio Saladino, Prince di Campofiorito a Dorothea Branciforte Colonna.

V roce 1689 se spolu se svým bratrem Andreou stal rytířem Maltézského řádu , ve kterém přijal jméno Fra Michele. Díky svým schopnostem se stal soudním vykonavatelem a převorem.

Po uzavření utrechtské smlouvy , která Sicílii připadla rodu Savojska , se jeho bratr Luigi, který zůstal věrný Španělsku, přestěhoval se svou rodinou ke dvoru v Madridu, kde pokračoval ve své kariéře. Bratři také vstoupili do služeb Bourbonů: Andrea se přidala ke španělské flotile a 31letý Michele byl jmenován velitelem jedné ze dvou galér zapojených do boje proti pirátství ve Středozemním moři. Zúčastnil se četných námořních výprav a ve věku 36 let byl jmenován generálporučíkem královské armády a druhým velitelem španělských galér.

V roce 1731, když Philip V uplatnil španělské nároky na vévodství Parma a velkovévodství Toskánsko ve prospěch Infante dona Carlose , nařídil Philip V. Reggio a markýz Stefano de Mari vysadit 7 500 vojáků v Livornu . Potom Michele přivezl Infante z Antibes do Livorna. V roce 1732 se zúčastnil výpravy Orange .

V 1734 vévoda Parma vyrazil dobýt království Neapola ; Reggio přenesl španělská vojska hraběte Montemara do Salenta , aby si podmanil Apulii obsazenou Rakušany . V červnu 1735, ve věku 53 let, vstoupil do neapolských služeb a byl jmenován generálním kapitánem galér a námořní armády království. V červenci téhož roku se u Palerma vylodila vojska , která se rychle zmocnila Sicílie.

Karel III., znepokojený slabou obranou království, pověřil Reggio, aby sjednotilo velení pobřežních pevností jako Castello del Carmine , Castel Capuano , Sant'Elmo , Castel dell'Ovo , Gaeta , Pescara , Baia a Ischia . Později mu nařídil, aby uklidil doky, arzenál, odléval zbraně a zahájil rekonstrukci Fort San Gennaro.

Aby se rozvinul obchod, který ohrožovali berberští piráti , král nařídil obnovení námořních sil, které nahradily neapolské loďstvo, které během války odvezl do Terstu janovský šlechtic Gian Luca Pallavicino . Aby vytvořil lehkou a rychlou flotilu, pověřil Reggio kardinála Troiana Acquavivu , španělsko-neapolského velvyslance v Římě, aby nakoupil lodní dřevo v Civitavecchii , načež byly do arzenálu postaveny nové lodě.

Reggio na rozkaz Karla přestavělo východní část Neapole, která postrádala potřebné přístavní zázemí. Postavil silnici z Arsenalu do Castello del Carmine, zničil staré městské hradby (1740-1749), a začal stavět novou Via Marina navrženou Giovanni Bompiede a Giovanni Antonio Medrano.

Jako odměnu za své služby byl 18. prosince 1737 v Madridu Filip V. vyznamenán rytířským řádem Řádu zlatého rouna . 11. února 1738 zveřejnil papež Klement XII . breve, které umožnilo Reggiovi, který se stal rytířem Zlatého rouna, nadále využívat příjmy Maltézského řádu. Dne 6. července 1738 mu Karel III. udělil řád svatého Januaria zřízený toho roku .

Na konci války o rakouské dědictví , 25. března 1744, byl Reggio jmenován generálním místokrálem království Neapol a Sicílie, kterým vládl s pomocí rady složené z markýzů Giovanni Brancaccio a Gaetano Maria Brancone, státní tajemníci spravedlnosti a církevních záležitostí a sekretář hraběte Bartolomea Pighettiho.

V letech 1750-1752 provedl Reggio nové práce na restrukturalizaci neapolského arzenálu, což umožnilo zahájit stavbu nových fregat. Jako vrchní velitel flotily z královského rozkazu dohlížel na stavbu přístřešku pro chudé a jako první stál v čele této charitativní instituce.

V roce 1759 Karel III opustil Neapol, aby převzal španělskou korunu. Reggio, který byl státním radou, vstoupil do regentské rady za mladého Ferdinanda IV . Jeho role v Radě byla velmi významná, neboť jako zástupce sicilských baronů vyvažoval jejich postavení ve vztahu ke kontinentální šlechtě. Spolu se svým synovcem Stefanem Reggiem Gravinou, synem svého bratra Luigiho, prince z Aci, a bratrancem Pietra Bologny Reggiem, princem z Camporeale, se postavil proti vládní politice inspirované Bernardem Tanuccim .

Michele Reggio sbíral starověké mince a nápisy a zároveň udržoval korespondenci s renomovanými španělskými učenci, včetně Gregoria Mayans a Manuela Martího, děkana z Alicante .

Zemřel v Neapoli v roce 1772 ve věku 90 let a byl pohřben v kostele San Giovanni a Mare v neapolském převorství Maltézského řádu.

Literatura

Odkazy