Rusko-byzantská smlouva (911)

Stabilní verze byla zkontrolována 30. října 2022 . Existují neověřené změny v šablonách nebo .
Rusko-byzantská smlouva
Typ smlouvy uzavření míru
datum podpisu 2. září 911
podepsaný Princ Oleg , císaři Lev VI ., Alexandr a Konstantin
Večírky Kyjevská Rus a Byzanc
Jazyky střední řečtina , staroslověnština

Rusko-byzantská smlouva z roku 911  je mezinárodní smlouvou uzavřenou mezi Kyjevskou Rusí a Byzancí . Regulované rusko-byzantské vztahy. Ta byla uzavřena 2. září [1] 911 ve dvou jazycích – středořečtině (řecký text se nedochoval) a staroslověnštině . Zachováno v seznamech jako součást ruských kronik , zejména v " Příběhu minulých let ". Nejstarší písemný pramen ruského práva ; obsahuje normy ruského práva .

Textologie

Dohoda je známá jako součást Příběhu minulých let v církevněslovanském překladu. Texty smluv se podle J. Malingudiho dostaly k sestavovatelům letopisů již v překladu do církevní slovanštiny. Opisy dokumentů v císařské kanceláři v Konstantinopoli mohly být získány v letech 971 až 1046 [2] . Analýza slov umožnila určit, že v určité části jsou normy smlouvy založeny na byzantském právu , zatímco použité termíny byly překladem řeckých pojmů [3] .

Obsah

V roce 911 (rok smlouvy 6420 (912) byl napsán chybně [4] [5] ) podle kronik poslal kníže Oleg svůj lid k Řekům, aby s nimi uzavřel mír a uzavřel dohodu mezi Ruskem a Byzancí. Dohoda byla uzavřena 2. září 911 mezi dvěma stranami:

Smlouva nastolila mírové vztahy mezi Byzancí a Ruskem, stanovila postup při vykupování zajatců, tresty za trestné činy spáchané řeckými a ruskými obchodníky v Byzanci, pravidla pro vedení soudních sporů a dědictví, vytvořila příznivé obchodní podmínky pro Rusy a Řeky a změnila pobřežní zákon . Od nynějška, místo zajetí lodi a jejího majetku vyhozeného na břeh, byli majitelé pobřeží povinni pomáhat při jejich záchraně.

Také podle podmínek dohody ruští obchodníci získali právo žít v Konstantinopoli po dobu šesti měsíců, říše byla povinna je během této doby podporovat na náklady státní pokladny. Bylo jim uděleno právo volného obchodu v Byzanci. Možnost najímání Rusů na vojenskou službu v Byzanci byla povolena.

Historiografie

M.F. Vladimirsky-Budanov poznamenal, že tato dohoda se k nám dostala v plném rozsahu s celou základní smluvní strukturou: s počáteční formulí („kopie jiného dopisu“), závěrečnou přísahou („zapečetil ji přísahou ... “) a označení data („měsíc 2. září, označení 15, v roce od stvoření světa 6420“) [7] . Upravoval trestní a občanské vztahy mezi Ruskem a Řeky.

Podle S. V. Juškova je smlouva z roku 911 (stejně jako smlouvy z roku 907, 945, 971, 1043) památkou na silné ekonomické, politické a kulturní vazby Kyjevské Rusi s Byzancí. Díky takovýmto právním dokumentům je možné stanovit úroveň právního vědomí a právního myšlení v 9.-10. století [8] .

Podle Malingudiho byla smlouva z roku 911 výsledkem posledního druhého jednání jednání. První byla smlouva z roku 907, která odrážela dohody dosažené v té době [2] [9] .

Podle lingvistky E. A. Melnikovové jsou z 15 jmen Rus („z ruské rodiny“) dvě finská, zbytek je skandinávského původu ( staroseverská verze je uvedena v závorce): Karls (Karli ), Inegeld ( Ingjaldr ), Farlof ( Farulfr ), Veremud ( Vermu(n)dr ), Rulav ( Rollabʀ ), Gudy ( Góði ), Ruald ( Hróaldr ), Karn ( Karn ), Frelav ( Friðláfr ), Ryuar ( Hróarr ), Aktevu ( Fin .), Trouan ( Þrándr ), Lidul ( Fin. ), Fost ( Fastr ), Stemir ( Steinviðr ) [10] [6] . Podle lingvisty A.V. Zimmerlinga označují jména Varjagů v seznamu velvyslanců a těch, kteří se k nim připojili, spíše pozdní fonetické procesy, z nichž většina odráží východoskandinávské dialektové rysy [11] .

Podle historika A. G. Kuzmina nemají jména Aktevu a Lidul jasné paralely, jméno Fost je fríské, jména Karla, Farlof a Frelav mají zřejmě původ na pobřeží Severního moře, jméno Inegeld s kořenem ing-, známý v různých verzích na celém evropském severu, znamená vládce Keltů, vládnoucí a ovládaný území, jméno Veremud bylo složeno ze dvou složek - keltské a fríské, jméno Guda je benátsko-ilyrské, jména Ruar, Rulav, Ruald , Truan jsou keltští, jméno Karn může znamenat příslušnost ke kmeni Karni , který žil v sousedství jadranských Venetů, jméno Stemid může být balkánského původu [12] .

Poznámky

  1. ↑ Památky ruského práva, 1952 , s. 14, 25.
  2. ↑ 1 2 Malingudi Ya. Rusko-byzantské smlouvy v X století. ve světle diplomacie // Byzantský Vremennik. M.: Indrik, 1997. V. 57. S. 61, 78, 80, 84-87.
  3. ↑ Malingudi Ya. Terminologický slovník rusko-byzantských smluv // Slované a jejich sousedé. M. : Indrik, 1996. Vydání. 6. S. 61-65.
  4. ↑ Grekov B. D. Kyjevská Rus. L.: Gospolitizdat, 1953. S. 655.
  5. ↑ [Dohoda zmiňuje Lva 6. V Pohádce o minulých letech je dohoda datována 2. září 912. 11. května 912 zemřel Lev 6. To znamená, že dohoda byla uzavřena 2. září 911, kdy Lv 6. byl stále naživu. ].
  6. ↑ 1 2 Příběh minulých let (Příprava textu, překlad a komentáře O. V. Tvorogova ) // Knihovna literatury starověkého Ruska / RAS . IRLI ; Ed. D. S. Likhacheva , L. A. Dmitrieva , A. A. Alekseeva , N. V. Ponyrko SPb. : Nauka , 1997. Svazek 1: XI-XII století. ( Ipatievova kopie Příběhu minulých let v původním jazyce a se simultánním překladem). Elektronická verze publikace , publikace Ústavu ruské literatury (Puškinův dům) RAS.
  7. ↑ Vladimirsky-Budanov M.F. Přehled dějin ruského práva. TO.; SPb. : Ed. N. Ya. Ogloblina, 1900. S. 97.
  8. ↑ Juškov S. V. Sociálně-politický systém a právo kyjevského státu. M.: Gosyuridizdat, 1949. S. 85.
  9. ↑ Sverdlov M. B. Předmongolské Rusko: Kníže a knížecí moc v Rusku VI - první třetina XIII. SPb. : Akademický projekt, 2003. S. 145.
  10. ↑ Melnikova EA (2003) Kulturní asimilace Varjagů ve východní Evropě z hlediska jazyka a gramotnosti v Runica - Germ. - Mediavalia (heiz./n.) Rga-e 37, pp. 454-465.
  11. ↑ Zimmerling A.V. Jména varjažských velvyslanců v Příběhu minulých let // 5. kulatý stůl „Starověké Rusko a germánský svět ve filologické a historické perspektivě“. Moskva. června 2012
  12. ↑ Kuzmin A. G. Stará ruská jména a jejich paralely. Století VI-X. Rezervovat. 2. Sbírka "Odkud se vzala ruská země." Moskva: Mladá garda, 1986.

Literatura

publikace vědecká literatura