Sargsjan, Serž Azatovič

Serž Azatovič Sargsjan
paže.  Սերժ Ազատի Սարգսյան
předseda vlády Arménské republiky
17.  – 23. dubna 2018
Prezident Armen Sargsjan
Předchůdce Karen Karapetyanová
Nástupce Karen Karapetyan (úřadující)
Nikol Pashinyan
4. dubna 2007  – 9. dubna 2008
Prezident Robert Kočarjan
Předchůdce Andranik Margaryan
Nástupce Tigran Sargsyan
3. prezident Arménské republiky
9. dubna 2008  — 9. dubna 2018
Předseda vlády Tigran Sargsyan
(2008-2014)
Hovik Abrahamyan
(2014-2016)
Karen Karapetyan
(2016-2018)
Předchůdce Robert Kočarjan
Nástupce Armen Sargsjan
Ministr vnitra a národní bezpečnosti Arménské republiky
listopad 1996  - červen 1999
Předseda vlády Armen Sargsyan
(1996-1997);
Robert Kocharyan
(1997-1998);
Armen Darbinyan
(1998-1999)
Prezident Levon Ter-Petrosyan
(do roku 1998);
Robert Kocharyan
(od roku 1998)
Předchůdce sám jako ministr pro vnitřní bezpečnost
Nástupce sám jako ministr pro vnitřní bezpečnost ;
Suren Abrahamyan (jako ministr vnitra)
Ministr národní bezpečnosti Arménské republiky
1995  - listopad 1996
Předseda vlády Grant Bagratyan
Prezident Levon Ter-Petrosyan
Předchůdce David Shahnazaryan
Nástupce sám jako ministr vnitra a národní bezpečnosti
června 1999  – 13. listopadu 1999
Předseda vlády Vazgen Sargsjan
Prezident Robert Kočarjan
Předchůdce sám jako ministr vnitra a národní bezpečnosti
Nástupce Carlos Petrosyan
Ministr obrany Arménské republiky
21. srpna 1993  – 17. května 1995
Předseda vlády Grant Bagratyan
Prezident Levon Ter-Petrosyan
Předchůdce Vazgen Manukyan
Nástupce Vazgen Sargsjan
20. května 2000  – 4. dubna 2007
Předseda vlády Andranik Margaryan
Prezident Robert Kočarjan
Předchůdce Vagharshak Harutyunyan
Nástupce Mikael Harutyunyan
Narození 30. června 1954( 1954-06-30 ) [1] [2] (ve věku 68 let)
Stepanakert,NKAO,Ázerbájdžánská SSR,SSSR
Otec Azat Sargsyan [d]
Matka Nora Sargsyan [d]
Manžel Rita Alexandrovna Sargsjan
Děti dcery: Anush a Satenik
Zásilka KSSS (do roku 1989)
Arménské národní hnutí (1989–?)
Republikánská strana Arménie (od roku 2006)
Vzdělání
Profese filolog
Postoj k náboženství Arménská apoštolská církev
Autogram
Ocenění
Stuha řádu Tigrana Velikého.png Řád bojového kříže 1. třídy
Řád knížete Jaroslava Moudrého 1. 2. a 3. třídy Ukrajiny.png Gruzínský řád zlatého rouna Kavalír Řádu cti (Gruzie)
Rytířský velkokříž Řádu čestné legie Rytířský velkokříž Řádu za zásluhy (Francie) Stuha Řádu Republiky Srbsko
Řetěz pro Merito Melitensi (pro civilisty) Medaile KRG Dank.png Ellis Island Medal of Honor
Medal10Astana.png Řád za zásluhy o Kaliningradskou oblast
Řád zlatého orla Prezidentský řád záření
webová stránka

Oficiální stránky předsedy vlády Arménie

Oficiální stránky prezidenta Arménie
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Serzh Azatovič Sargsjan ( arménský :  Սերժ Ազատի Սարգսյան , narozen 30. června 1954 , Stepanakert , NKAR , Ázerbájdžánská SSR , SSSR ) je arménská vojenská politická osobnost. Prezident Arménské republiky od 9. dubna 2008 do 9. dubna 2018. Předseda vlády Arménské republiky od 4. dubna 2007 do 9. dubna 2008 a od 17. dubna do 23. dubna 2018.

Životopis

Raný život

Serzh Sargsyan se narodil v roce 1954 ve Stepanakertu, správním centru Náhorního Karabachu autonomní oblasti , Ázerbájdžánské SSR . Serzhův otec, Azat Sargsyan, pocházel z vesnice Tekh v regionu Goris v Arménii. V roce 1937 byl Azat Sargsyan potlačován, poté se rodina budoucího politika přestěhovala do Stepanakertu .

Politická kariéra v letech 1988-2008

Od roku 1988 je Serzh Sargsjan jedním z vůdců „ Karabašského hnutí “, které si stanovilo za cíl připojení Náhorního Karabachu k Arménii. Od roku 1989 byl členem Arménské strany národního hnutí : na jejím prvním sjezdu, který se konal v listopadu 1989, byl delegátem z Náhorního Karabachu [4] . V roce 1990 byl zvolen poslancem Nejvyšší rady Arménie [3] . V letech 1990-1991 byl manažerem pobočky v Náhorním Karabachu společnosti Intourist [3] .

V prvních letech existence Republiky Náhorní Karabach (NKR) byl podle jeho oficiální biografie předsedou výboru sil sebeobrany NKR, tuto funkci zastával v letech 1989-1992, podle jiných zdrojů, vzal to v roce 1991 nebo 1992. Podle novináře Tatula Hakobyana taková pozice vůbec neexistovala, protože NKR nikdy neměla strukturu s názvem „výbor sil sebeobrany“: Sargsyan byl předsedou Výboru pro obranu a tento post zastával od ledna do srpna. 1992 [4] . Od roku 1991 byl poslancem Nejvyšší rady NKR [3] .

V letech 1992 až 1993 byl úřadujícím ministrem obrany NKR. Pozorovatelé zaznamenali, že pod přímým vedením Sargsjana dosáhly ozbrojené síly NKR během karabašské války řady úspěchů . Takže v únoru 1992 bylo dobyto město Khojaly , v květnu města Shusha a Lachin . V dubnu 1993 vstoupily síly NKR do města Kalbajar , v důsledku čehož se koridor Lachino-Kelbajar , který spojoval neuznanou republiku s Arménií, dostal pod kontrolu NKR [3] .

Od 21. srpna 1993 do 18. května 1995 působil jako ministr obrany Arménie jmenováním arménského prezidenta Levona Ter-Petrosjana . Před svým jmenováním strávil několik měsíců v Moskvě [4] . Během jeho působení na tomto postu došlo k dohodě s NKR a Ázerbájdžánem o příměří [3] .

Od 18. května 1995 do listopadu 1996 - předseda Státního výboru pro národní bezpečnost (GKNB) Arménské republiky. V listopadu 1996 byl Státní výbor pro národní bezpečnost sloučen s ministerstvem vnitra Arménie do jediného ministerstva vnitra a národní bezpečnosti (MVDNB) [3] .

Od listopadu 1996 do června 1999 - ministr vnitra a národní bezpečnosti Arménie. Poté, co prezident Levon Ter-Petrosyan odstoupil v roce 1998, byl zvažován jako jeden z možných prezidentských kandidátů, ale nakonec se zdržel nominace své kandidatury a podpořil Roberta Kocharyana , který byl nakonec zvolen prezidentem [3] .

V červnu 1999 bylo MVDNB opět rozděleno na dva samostatné odbory - Ministerstvo vnitra a Ministerstvo národní bezpečnosti; Sargsyan stál v čele druhého z nich až do 13. listopadu 1999 [3] .

Dne 13. listopadu 1999 byl jmenován vedoucím prezidentské administrativy Arménie a v prosinci téhož roku také tajemníkem Rady národní bezpečnosti za prezidenta Arménie [3] .

Dne 20. května 2000 byl jmenován ministrem obrany ve vládě Andranika Margarjana . Zároveň byl uvolněn z funkce šéfa prezidentské administrativy, zůstal však tajemníkem Národní bezpečnostní rady [3] .

V prezidentských volbách v roce 2003 vedl velitelství kampaně Kočarjan, který byl nakonec znovu zvolen na druhé funkční období. V parlamentních volbách konaných ve stejném roce stál v čele volební listiny vládnoucí Republikánské strany Arménie (RPA). V důsledku voleb získala RPA 33 ze 131 křesel v Národním shromáždění - více než kterákoli jiná strana, ale méně než nezávislí poslanci (37 křesel) [3] . Sargsjan přitom v té době nebyl členem RPA; do strany vstoupil až v roce 2006, krátce poté, co se stal předsedou stranické rady [5] .

Od 4. dubna 2007 do 9. dubna 2008  - předseda vlády Arménské republiky ; nahradil na tomto postu zesnulého Andranika Margaryana. 10. listopadu 2007 nahradil Margarjana ve funkci předsedy Republikánské strany Arménie [3] .

14. září 2007 Kočarjanův tiskový tajemník oznámil, že hlava Arménie vidí Sargsjana jako budoucího prezidenta země a podpoří ho v nadcházejících prezidentských volbách v únoru 2008 [3] .

prezident Arménie (2008-2018)

Dne 19. února 2008 byl  Serzh Sargsyan zvolen prezidentem Arménie , získal 52,82 % hlasů. Sargsjanovi odpůrci v čele s jeho hlavním rivalem ve volbách, bývalým prezidentem země Levonem Ter-Petrosjanem , zorganizovali masové protesty v Jerevanu . Demonstranti, kteří Sargsjanovo vítězství neuznali, poukázali na značný počet porušení během voleb a požadovali přezkoumání jejich výsledků. Odcházející prezident Robert Kocharyan vyhlásil 1. března 2008 v hlavním městě země výjimečný stav, který platil do 21. března [3] .

9. dubna 2008 se Sargsjan ujal úřadu prezidenta Arménie. Ruskou delegaci na inauguračním ceremoniálu vedl předseda Státní dumy Boris Gryzlov [3] .

Během ozbrojeného konfliktu v Jižní Osetii v srpnu 2008 zaujal Sargsjan opatrný postoj a nepodpořil uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie , které učinil ruský prezident Dmitrij Medveděv . Na summitu CSTO dne 5. září 2008 však Sargsjan spolu s dalšími vůdci členských zemí organizace podepsal společné prohlášení vyjadřující znepokojení nad gruzínskými akcemi v Jižní Osetii a rozšiřováním NATO na východ , jakož i podporu aktivní roli Ruska v podpora míru a spolupráce v regionu. Z deklarace také vyplývala větší míra vojenské interakce mezi členy OSTO, což by se podle některých odborníků dalo nazvat vytvořením vojenského bloku podobného Varšavské smlouvě [3] .

V říjnu 2008 navštívil Arménii ruský prezident Dmitrij Medveděv, počátkem listopadu se z jeho iniciativy v moskevské oblasti konalo setkání mezi Sargsjanem a ázerbájdžánským prezidentem Ilhamem Alijevem věnované konfliktu v Náhorním Karabachu . Sargsjan a Alijev podepsali deklaraci, která hovořila o zintenzivnění jednání o vyřešení konfliktu a závazku stran k normám mezinárodního práva. Bylo poznamenáno, že toto prohlášení bylo prvním takovým dokumentem podepsaným přímo hlavami Ázerbájdžánu a Arménie. Následně Sargsjan a Alijev uspořádali několik dalších setkání; konkrétně v květnu 2009 bylo oznámeno, že dosáhli dohody o základních principech řešení konfliktu v Náhorním Karabachu [3] .

Od druhé poloviny roku 2008 se arménsko-turecké vztahy , které byly dříve značně napjaté, začaly znatelně zlepšovat. V září 2008 přicestoval na pozvání Sargsjana do Arménie turecký prezident Abdullah Gul , a přestože hlavním účelem návštěvy byla oznámena přítomnost týmů Arménie a Turecka na fotbalovém utkání , uskutečnilo se také setkání mezi Gul a Sargsyan k vyřešení vztahů. V roce 2009 turecký prezident pozval Sargsjana k podobné návštěvě fotbalového zápasu mezi oběma týmy v Turecku, ale v červenci 2009 arménský prezident řekl, že je na to připraven pouze „pokud bude otevřená hranice nebo v předvečer zrušení blokády z Arménie." 31. srpna 2009 vyšlo najevo, že Turecko a Arménie po šesti týdnech konzultací hodlají navázat diplomatické vztahy a otevřít hranici. Dne 10. října téhož roku podepsali ministři zahraničí obou zemí za přítomnosti americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové příslušné protokoly a 14. října Sargsjan uskutečnil symbolickou návštěvu Turecka na fotbalovém utkání mezi Arménií a turecké týmy. V důsledku toho se však ratifikace těchto dohod opozdila a Sargsyan v dubnu 2010 pozastavil postup [3] .

V listopadu 2009 na sjezdu RPA byl Sargsjan znovu zvolen předsedou strany [3] .

V srpnu 2011 byly během návštěvy Dmitrije Medveděva v Arménii podepsány protokoly o prodloužení doby trvání ruské vojenské základny v Gjumri do roku 2044. Zároveň se Rusko zavázalo zajistit spolu s arménskými ozbrojenými silami bezpečnost Arménie a dodat jí moderní zbraně a vojenskou techniku. Navíc, jak informoval Sargsjan, sféra geografické a strategické odpovědnosti základny v Gyumri již nebyla omezena na hranice bývalého SSSR [3] .

6. května 2012 se v Arménii konaly parlamentní volby , ve kterých zvítězila Sargsyanem vedená Republikánská strana Arménie, která získala 44,02 % hlasů a 69 ze 131 křesel v Národním shromáždění.

Dne 18. února 2013 byl  Sargsyan znovu zvolen do prezidentského postu a získal 58,64 % hlasů. Během druhého období Sargsjana v Arménii se konalo ústavní referendum (2015), které zemi přeměnilo z poloprezidentské na parlamentní republiku .

Jako prezident se Serzh Sargsyan opakovaně vyslovil pro brzké ukončení občanské války a obnovení míru v Sýrii , zemi s významnou arménskou diasporou [6] [7] . Arménské úřady podle Sargsjana poskytly humanitární pomoc jak syrským Arménům (někteří z nich byli repatriováni do Arménie, kde jim pomohla najít bydlení a zaměstnání), tak dalším syrským občanům postiženým ozbrojeným konfliktem [7] . V roce 2016 arménský vůdce prohlásil, že plně podporuje akce Ruska v Sýrii : „Toto je legitimní právo syrského státu požádat o pomoc a legitimní právo Ruska tuto pomoc poskytnout“ [6] .

9. dubna 2018 skončilo Sargsyanovo druhé funkční období. Po něm nastoupil Armen Sarkissian , bývalý předseda vlády Arménie, který byl o měsíc dříve zvolen do předsednictva Národním shromážděním . V letech 1996-1997 Sargsyan pracoval ve vládě Sargsyan jako ministr vnitra a národní bezpečnosti.

Premiér Arménie (2018) a svržení

Dne 17. dubna 2018 byl jmenován předsedou vlády Arménské republiky , když získal podporu 77 z 97 poslanců Národního shromáždění. Podle změn arménské ústavy v referendu v roce 2015 je hlavním držitelem moci v zemi předseda vlády [8] . Přechod k parlamentnímu systému a Sargsjanovo jmenování premiérem vnímali jeho oponenti jako touhu překonat ústavní omezení, které prezidentovi zakazovalo zastávat úřad déle než dvě funkční období. Sám Sargsjan přitom řekl, že takový pohled neuznává, jelikož podle něj po přechodu na parlamentní systém nebude Arménii vládnout sám premiér, ale kolektivní vedení. „Lidé ještě plně nepřijali fakt, že už neexistuje lidská síla, že místo člověka se k moci dostala politická síla. Nebude to třetí období, ale první období RPA ,“ uvedl nově zvolený premiér [9] .

Sargsjanovo jmenování do čela vlády vedlo k masovým protestům , vedeným vůdcem opozičního bloku Yelkem Nikolem Pashinyanem . 23. dubna, uprostřed těchto protestů, byl Sargsyan nucen rezignovat. Ve svém rezignačním dopise si přál brzké nastolení míru v Arménii a také poznamenal, že Pašinjan měl pravdu, ale mýlil se [10] [11] .

Po rezignaci na post premiéra si nadále udržuje politický vliv – zůstává totiž lídrem Republikánské strany Arménie, která má v parlamentu většinu. Tato většina mimo jiné umožňuje republikánům jmenovat nového premiéra [12] . Nicméně 25. dubna Sargsyan oznámil, že odstoupí z funkce vůdce RPA [13] .

Po předsednictví

V únoru 2022 ho Ázerbájdžán zařadil na seznam hledaných [14] . Je obviněn z podněcování neshod mezi Armény a Ázerbájdžánci kvůli Náhornímu Karabachu.

Rodina

Ženatý v roce 1983. Manželka - Rita Alexandrovna Sargsyan , se narodila ve Stepanakertu ve vojenské rodině. Povoláním - učitel hudby [15] .

Data

Ocenění a tituly

Poznámky

  1. ↑ Sersch (Serzh) Sargsjan // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
  2. ↑ Seznam účastníků Davosu 2014
  3. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 Sargsyan, Serzh  – článek v Lentapedii
  4. ↑ 1 2 3 Životopis Serzh Sargsyan je částečně smyšlený, Espress.am (21. března 2016). Staženo 23. dubna 2018.
  5. ↑ Hakobyan, James . RPA se stává závazkem , Lragir.com (26. listopadu 2009). Staženo 23. dubna 2018.
  6. ↑ 1 2 Sargsjan řekl, že Arménie podporuje akce Ruska v Sýrii , RIA Novosti  (17. listopadu 2016). Staženo 25. dubna 2018.
  7. ↑ 1 2 Serzh Sargsyan doufá v brzký mír v Sýrii , Sputnik Arménie (6. září 2017). Staženo 25. dubna 2018.
  8. ↑ Třetí období. Serzh Sargsyan zvolen premiérem Arménie , Korrespondent.net (17. dubna 2018). Staženo 23. dubna 2018.
  9. ↑ Sargsyan: Ne moje třetí, ale začalo první funkční období Republikánské strany Arménie , News.am (17. dubna 2018). Staženo 23. dubna 2018.
  10. ↑ Arménský premiér odstupuje po protestech , BBC Russian Service  (23. dubna 2018). Staženo 23. dubna 2018.
  11. ↑ Sargsyan odstoupil z funkce předsedy vlády Arménie , Lenta.ru  (23. dubna 2018). Staženo 23. dubna 2018.
  12. ↑ Úřadující premiér Karapetjan zahájí jednání o kandidátech na premiéra 25.  dubna . news.am. _ Datum přístupu: 24. dubna 2018.
  13. ↑ Serzh Sargsyan odstoupí z funkce předsedy Republikánské strany Arménie , Kommersant  (26. dubna 2018). Staženo 27. dubna 2018.
  14. ↑ Ázerbájdžán zařadil na seznam hledaných bývalých prezidentů Arménie Kočarjana a Sargsjana . TASS . Staženo: 21. února 2022.
  15. ↑ Rita Sargsyan první dáma Arménie
  16. ↑ Oficiální stránky Jerevanské státní univerzity
  17. ↑ Kryakvin, Dmitrij . 15 zlatých transferů , Oficiální stránky Ruské šachové federace  (2. května 2014). Staženo 23. dubna 2018.
  18. ↑ Uskutečnila se reportovací a volební konference Šachové federace Arménie , Oficiální stránky rezidenta Arménské republiky (18. května 2013). Staženo 23. dubna 2018.
  19. ↑ Serzh Sargsyan byl jednomyslně znovu zvolen prezidentem Arménské šachové federace , Panorama.am (8. července 2017). Staženo 23. dubna 2018.
  20. ↑ Prezident Arménie v rozhovoru s tureckým novinářem přiznal, že mluví ázerbájdžánským jazykem . "Zprávy-Ázerbájdžán" (29. ledna 2009). Datum přístupu: 23. května 2009. Archivováno z originálu 19. února 2012.
  21. ↑ Depeše americké ambasády: Zuřivost USA na Arménii kvůli přesunům zbraní do Íránu
  22. ↑ 1 2 Životopis na webu www.hhk.am (nepřístupný odkaz) . Získáno 8. února 2009. Archivováno z originálu 27. února 2009. 
  23. ↑ Prezident Arménie udělil Viktoru Janukovyčovi Řád Saint Mesrop Mashtots // PanARMENIAN.net, 2. července 2011
  24. ↑ Oficiální návštěva prezidenta Serže Sargsjana na Ukrajině // Oficiální stránky prezidenta Arménie (nepřístupný odkaz) . Získáno 15. listopadu 2011. Archivováno z originálu 9. listopadu 2011. 
  25. ↑ Prezident Arménie získal státní vyznamenání Gruzie - Řád zlatého rouna  (nepřístupný odkaz)
  26. ↑ Michail Saakašvili udělil Serži Sargsjanovi čestný řád (nepřístupný odkaz) . Získáno 29. června 2009. Archivováno z originálu 29. června 2009. 
  27. ↑ Státní ceny udělované gruzínskými prezidenty v letech  2003-2015 . IDFI. Datum přístupu: 12. května 2019.
  28. ↑ սերժ ս ռ ունեցել մ ինքնիշխ ".
  29. ↑ Francouzský prezident udělil Serzhu Sargsjanovi Velký kříž Řádu čestné legie na tiskové agentuře REGNUM
  30. ↑ Uveďte o odlikovyma Archivováno 1. března 2013.
  31. ↑ Dekret prezidenta Kyrgyzské republiky ze dne 24. ledna 2002 č. 31 „O udělení Dankovy medaile Ivanovovi S.B., Sargsyan S.A.“
  32. ↑ Výnos guvernéra Kaliningradské oblasti ze dne 3. listopadu 2009 č. 131 „O udělení Řádu za zásluhy o Kaliningradskou oblast Sargsyan S.A.
  33. ↑ Panorama // S. Sargsyan je prvním zahraničním prezidentem, kterému byla udělena americká Alice Island Medal of Honor
  34. ↑ Prezident Arménie získal titul čestného profesora Pekingské univerzity

Odkazy





 premiéři Arménie
 Vedoucí speciálních služeb Arménie
  Hrdinové Artsakh
  Přejděte na položku Wikidata  V sociálních sítích
Foto, video a zvuk
Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
V bibliografických katalozích