Sémantický diferenciál

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 30. října 2020; kontroly vyžadují 3 úpravy .

Sémantický diferenciál je metoda konstrukce  individuálních nebo skupinových sémantických prostorů ( sémantický prostor ) . Souřadnice objektu v sémantickém prostoru jsou jeho hodnocení na řadě bipolárních odstupňovaných (tří-, pěti-, sedmibodových) hodnotících škál ( angl . rate scale ), jejichž opačné póly jsou nastaveny pomocí slovních antonym . Tyto škály jsou vybírány z různých zkušebních škál využívajících metod faktorové analýzy .   

Metodu sémantického diferenciálu zavedl do psychologického výzkumu Charles E. Osgood v roce 1952 [ 1] .  C. Osgood zdůvodnil použití tří základních sedmibodových hodnotících škál:

"školní známka": dobrý 3 2 jeden 0 −1 −2 −3 špatný
"síla": silný 3 2 jeden 0 −1 −2 −3 slabý
"aktivita": aktivní 3 2 jeden 0 −1 −2 −3 pasivní


Sémantický diferenciál (v užším smyslu) se také nazývá bipolární odstupňovaná hodnotící stupnice používaná v metodě sémantického diferenciálu.

Vykreslování souřadnic hodnot

K vybudování subjektivního sémantického prostoru je skupina subjektů požádána, aby zhodnotila určitý soubor objektů (pojmů) na souboru bipolárních odstupňovaných škál. Při konstrukci takových hodnocení hraje podle C. Osgooda a dalších výzkumníků významnou roli fenomén synestezie .

Synestézie je základem metaforických přenosů a hodnocení, umožňujících např. hodnotit hlas jako měkký nebo tvrdý (tedy na bipolární stupnici soft-hard). Fenomén synestezie spočívá ve výskytu vjemu jedné modality pod vlivem podnětu jiné modality.

Odhady pojmů na původních měřítcích spolu zpravidla korelují. Pomocí faktorové analýzy je možné vyčlenit hlavní, základní škály. Skóre na zbývajících škálách jsou funkcemi základních skóre až do relativně malé náhodné chyby.

Velikosti skupin subjektů mohou být extrémně odlišné: od jedné osoby (individuálního sémantického prostoru) až po reprezentativní vzorky reprezentující velké sociální skupiny nebo celé národy. Počet objektů a zkušebních měřítek je možný v rozsahu od několika desítek až po stovky.

Jako póly pro určování bipolárních měřítek je možné použít nejen přídavná jména. Například ve studii V. F. Petrenka [2] byly použity grafické abstraktní obrázky. Dříve Leon James používal grafické obrázky k označení pólů vah. Varianty takových polárních obrázků: černý kruh - bílý kruh; šipka směřující nahoru, šipka směřující dolů atd.

Studie navíc často používají monopolární škály, s jejichž pomocí jsou objekty hodnoceny podle závažnosti jedné vlastnosti; použití faktorové analýzy k nalezení základních vlastností nevyžaduje bipolaritu. Unipolární škály používající přídavná jména jsou v anglické literatuře často označovány jako Stapelovy škály nebo Likertovy škály podle vědců, kteří poprvé popsali použití tohoto typu škál. V ruskojazyčné psychologické literatuře byl název „sémantický diferenciál“ přiřazen všem hodnotícím škálám s více než třemi body na škále.

Metody zpracování mohou být také různé: od klasické faktorové analýzy a analýzy hlavních komponent až po neuronové sítě [3] a řadu dalších nelineárních zobecnění .

Základní škály Ch.Osgooda nejsou zdaleka vždy hlavními faktory a dimenze sémantických prostorů také není vždy rovna 3. Jako hlavní souřadnice v jednotlivém sémantickém prostoru tedy existují takové množiny jako např.

příjemný - nepříjemný, nebezpečný - bezpečný (dimenze 2);

Objevují se i 6-7 rozměrné individuální sémantické prostory [3] .

Vývoj metody a jejích variant

V. F. Petrenko identifikoval tyto faktory: „hodnocení“, „síla“, „aktivita“ (Osgoodův základ) a navíc „pořádnost“, „složitost“ a další zvláštní faktor zvaný „komfort“.

Nezávisle na Charlesi Osgoodovi podobnou techniku ​​vyvinul v rámci psychoterapeutické praxe George A. Kelly [4] a jeho následovníci.

Na základě sémantického diferenciálu byla vyvinuta "Projektivní sémantická metoda" [5] s použitím 30 nejběžnějších abstrakcí (Krása, Minulost, Budoucnost, Historie, Práce) a 60 bipolárních škál z Osgoodova seznamu, takže abstrakce i škály patří do 7 sémantických skupin, včetně 3 klasických Osgoodových faktorů a faktorů identifikovaných Petrenkem. Například v kategorii "Síly" jsou objekty Síla, Síla a měřítka (například) "slabý-silný", důležitý - nedůležitý", v kategorii "Stimulace" - objekty Krása, Moje ideální žena (Muž), Prestiž a měřítka (například) „podněcující-nudný“, „zajímavý-nezajímavý". Tento princip se nazývá „Symetrie v měřítku objektů" a má odhalit nuance sémantického vnímání, které jsou nezávislé na kultuře, zkušenostech a vzdělání (tj. je biologicky determinované faktory tohoto vnímání, jako je pohlaví a temperament.) Předpokládá se, že všichni lidé by stejně měli hodnotit sílu jako silnou a aktivitu jako něco aktivního. Použití této metody odhalilo rozdíly v hodnocení lidí, kteří se liší pohlavím a /nebo temperament. [5] [6] [7]

Aplikace metody

Metoda sémantického diferenciálu vám umožňuje klást a řešit následující typické otázky:

  1. rozdíl v hodnocení jednoho konceptu různými předměty (nebo různými skupinami předmětů v průměru za skupinu);
  2. rozdíl v hodnocení dvou (nebo více) pojmů stejným předmětem (nebo skupinou);
  3. rozdíl v hodnocení stejného pojmu stejným subjektem (nebo skupinou) v různých časech (to znamená měřit změny významů, které vznikají pod vlivem masových médií, v důsledku změn sociálních nebo kulturních kontextů, v důsledku učení atd.) e.)

Konstrukce sémantických prostorů a analýza pozice objektů v sémantických prostorech je důležitým nástrojem v mnoha praktických aplikacích:

a v mnoha dalších oblastech.

Literatura

  1. Osgood CE, Suci G. a P. Tannenbaum , The Measurement of Meaning. University of Illinois Press, 1957. ISBN 0-252-74539-6 .
  2. Jazyk, význam a kultura: vybrané články CE Osgood / ed. od Charlese. E. Osgood a Oliver C. S. Tzeng . New York (atd.) : Praeger, 1990 XIII, 402 stran. ISBN 0-275-92521-8 .
  3. Petrenko V. F. , Úvod do experimentální psychosémantiky: studium forem reprezentace v běžném vědomí. - M .: Nakladatelství Moskevské státní univerzity, 1983. - 175 s.
  4. Shmelev A. G. , Úvod do experimentální psychosémantiky. M.: Nakladatelství Moskevské státní univerzity, 1983, 157 s.
  5. Belyanin V.P. Psycholingvistika: Učebnice. 6. vyd. - M .: Flint, Moskevský psychologický a sociální institut , 2009. - 420 s. ISBN 5-89349-371-0 (Flint) ISBN 5-89502-421-1 (IPSI). s. 209-216.

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Osgood CE , Povaha a měření významu, Psychological Bulletin, 49 (1952), 197-237.
  2. ↑ Petrenko V.F., Psychosémantika vědomí. - M .: Nakladatelství Moskevské státní univerzity, 1988. - 207 s.
  3. ↑ 1 2 Gorban P. A., Neuronová síťová analýza struktury individuálního prostoru významů Archivní kopie z 27. dubna 2009 na Wayback Machine . "Neuropočítače": vývoj, aplikace. 2002, č. 4, s. 14-19.
  4. ↑ Kelly G. , Psychologie osobních konstruktů. sv. I, II. Norton, New York. 1955 (Republished Routledge, London-New York, 1991) ISBN 0-415-03799-9 .
  5. ↑ 1 2 Trofimova I. Předpojatost pozorovatele: jak záleží na temperamentu v sémantickém vnímání lexikálního materiálu. PLoS ONE, 9(1). - 2014. - S. e85677. - doi : 10.1371/journal.pone.0085677 .
  6. ↑ Trofimova I. 2012 Kdo má na starosti vědu: muži považují „čas“ za pevnější, „realitu“ za méně reálnou a „řád“ za méně uspořádaný. Cognitive Systems Research, 15-16, 50-56, doi: 10.1016/j.cogsys.2011.07.001.
  7. ↑ Trofimová, I. (2012) Chápání nedorozumění: studie rozdílů mezi pohlavími v připisování významu. Psychologický výzkum, 77(6), 748-760, doi: 10.1007/s00426-012-0462-8
  8. ↑ Daudrich N.I. , Psychosémantické metody ve výzkumu značky Archivní kopie ze dne 15. května 2008 na Wayback Machine // Inzerent: teorie a praxe. září 2003
  9. ↑ Agapova I.Yu., Vnímání reklamy: technika pro použití repertoárových mřížek k vytvoření bipolárních škál sémantického diferenciálu Archivní kopie ze dne 28. května 2009 na Wayback Machine // Sociologie: 4M. 1999. č. 11. S. 73-100.
  10. ↑ Arkhipova O. N. , Zvyšování efektivity srovnávacích studií pomocí kvalitativně-kvantitativní metody sémantického diferenciálu, Journal "Marketing v Rusku a zahraničí", č. 1 "2005
  11. ↑ Rezvushkina T. , Použití metody sémantického diferenciálu ke studiu genderových stereotypů Archivováno 7. ledna 2009 na Wayback Machine , Gender Studies ve Střední Asii. Almaty: Centrum pro genderová studia. 2002.
  12. ↑ Stepnova L. A. , Studium ekonomického vědomí metodou sémantického diferenciálu Archivní kopie z 21. března 2008 na Wayback Machine // Sociologický výzkum. 1992. č. 8. S. 65-71.
  13. ↑ Baranova T. S. , Emoční "Já - my" (zkušenost z psychosémantického výzkumu sociální identity) Archivní kopie z 21. srpna 2008 na Wayback Machine // Sociologie: 4M. prosince 2002. č. 14. S. 70-101.
  14. ↑ Baranova T.S. , Psychosémantické metody v sociologii Archivní kopie z 21. srpna 2008 na Wayback Machine , Sociologie: 4M. 1994. č. 3-4. s. 55-64.
  15. ↑ Petrenko V.F., Mitina O.A., Psychosémantická analýza dynamiky společenského vědomí (na základě materiálů politické mentality). Smolensk, Nakladatelství SGU, 1997.
  16. ↑ Miller DY, Barker DC a Carman CJ , Mapování genomu amerických politických subkultur: navržená metodologie a pilotní studie archivované 28. května 2009 ve Wayback Machine , The Journal of Federalism 2006 36(2), 303-315 .
  17. ↑ [https://web.archive.org/web/20220121030019/http://www.academia.edu/1362742/_._._2011_._ Archivovaná kopie z 21. ledna 2022 na Wayback Machine Begoyan A. N. Podbor, hodnocení a umístění pracovníků banky metodou sémantického diferenciálu: princip konceptuální kompatibility // Materiály 1. letní školy psychologie: Sborník vědeckých článků / Ed. vyd. E. R. Agadullina, A. V. Lovakov. [Elektronický zdroj] - M.: Enneagon Press, 2011 .; S. 13-21.]