Sibinsky dialekt

Sibinsky dialekt
vlastní jméno ᠰᡞᠪᡝ ᡤᡞᠰᡠᠨ [ɕivə]
země  Čína
Regiony Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang
Celkový počet reproduktorů 30 000 ( 2000 ) [1]
Postavení vážná hrozba [2]
Klasifikace
Kategorie Jazyky Eurasie

Altajská rodina

tungussko-mandžuská větev
Psaní Mandžuská abeceda
Jazykové kódy
ISO 639-1
ISO 639-2
ISO 639-3 sjo
Atlas světových jazyků v ohrožení 1430
Etnolog sjo
Linguasphere 44-CAA-cbe
ELCat 1185
IETF sjo
Glottolog xibe1242

Sibin dialekt  je jazyk Sibo lidí , mluvený v Xinjiang Uygur autonomní oblasti Číny , kde Chapchal-Sibo autonomní kraj existuje . Patří do tungusko-mandžuské větve altajské jazykové rodiny . Počet dopravců byl v roce 2000 30 tisíc osob [1] .

Čínští vědci uznávají Sibinsky jako nezávislý jazyk, zatímco ruští vědci jej považují za dialekt mandžuského jazyka .

Sibinský dialekt zjevně není přímým potomkem mandžuského jazyka, ale je mu velmi blízký a lze jej pravděpodobně považovat za jeho dialekt [3] . První informace o sibinštině se objevily ve druhé polovině 19. století , později, na začátku 20. století , nahrál student Petrohradské univerzity F. V. Muromsky ukázky řeči, následně publikované v Polsku [4] . K dispozici je slovník hovorového sibinského dialektu, ukázky řeči nahrané rodilými mluvčími [5] a další díla [6] . Sibinský dialekt je nejstudovanějším mandžuským dialektem ve vědecké literatuře.

V současné době jsou v kraji několikrát měsíčně televizní programy v sibeském jazyce; dvakrát týdně vycházejí noviny " Chapchal Serkin " ("Chapchal News") - jediné noviny na světě v Sibinu a obecně v mandžuském jazyce.

Psaní

K psaní sibinského dialektu se používá mandžuské písmo .

V roce 1957 vyvinuli čínští lingvisté pro sibský dialekt abecedu vycházející z azbuky, která se však v praxi nepoužívala [7] : A a, B b, C c, G g, Ғ ғ, D d, E e, E yo , F f, Җ җ, Z z, I i, Y y, K k, Қ қ, L l, M m, N n, Ң n, O o, Ө ө, P p, R r , C s, T t, Y y, Y y, F f, X x, Ҳ х, C c, H h, Sh w, s, I i, b .

Tabulka systémů psaní sibeského dialektu [8] [9]
Začátek Prům. Ploutev. Román. Kiril. POKUD
ᠠ᠊ ᠊ᠠ᠊ ᠊ᠠ᠊᠊ᠠ᠋ A a A a A
ᡝ᠊ ᠊ᡝ᠊ ᠊ᠠ᠊ ᠊ᡝ‍ᡝ᠋᠊ᠠ᠋ e e Její ə
ᡳ᠊ ᠊ᡳ᠋᠊ ᠊ᡳ já i A a i
ᠣ᠊ ᠊ᠣ᠊ ᠊ᠣ O o OH oh ɔ
ᡠ᠊ ᠊ᡠ᠊᠊ᠣ᠊ ᠊ᡠ ᠊ᠣ U u U u u
ᡡ᠊ ᠊ᡡ᠊ ᠊ᡡ uu uu Ө ө u:
ᠨ᠊ ᠊ᠨ᠋᠊ ᠊ᠨ N n N n n
ᡴ᠊ ᠊ᡴ᠋᠊ ᠊ᡴ Kk Қ қ q
ᡤ᠊ ᠊ᡤ᠊ G g Ғ ғ ɢ
ᡥ᠊ ᠊ᡥ᠊ Ⱨⱨ Ҳ ҳ χ
᠊ᡴ᠋᠊ ᠊ᡴ᠋ Kk K až k
᠊ᡬ᠊ G g G g G
᠊ᡭ᠊ H h x x X
ᠪ᠊ ᠊ᠪ᠊ ᠊ᠪ Bb B b b
ᡦ᠊ ᠊ᡦ᠊ Pp P p p
ᠰ᠊ ᠊ᠰ᠊ ᠊ᠰ S s C s s
ᡧ᠊ ᠊ᡧ᠊ Pst sh W w ʂ
ᡨ᠋᠊ ᡨ᠋᠊ ᠊ᡨ᠌᠊ ᠊ᡨ T t T t t
ᡨ᠌᠊ ᠊ᡨ᠍᠊ T t T t t
ᡩ᠊ ᠊ᡩ᠊ D d D d d
ᡩ᠋᠊ ᠊ᡩ᠋᠊ D d D d d
ᠯ᠊ ᠊ᠯ᠊ ᠊ᠯ l l L l l
ᠮ᠊ ᠊ᠮ᠊ ᠊ᠮ M m Mm m
ᠴ᠊ ᠊ᠴ᠊ Chch h h
ᠵ᠊ ᠊ᠵ᠊ Zhzh Җ җ
ᠶ᠊ ᠊ᠶ᠊ Y y čt j
᠊ᡵ᠊ ᠊ᡵ R r R p r
ᡶ‍ ‍ᡶ‍ F f f f F
ᠸ᠊ ᠊ᠸ᠊ Ww Y Y proti
᠊ᠩ᠊ ᠊ᠩ Ngng Ң ң ŋ
ᠺ᠊ ᠊ᠺ᠊ Kk kk Қ қ k
ᡬ᠊ ᠊ᡬ᠊ Gg gg Ғ ғ G
ᡭ᠊ ᠊ᡭ᠊ Hh hh X
ᡮ᠊ ᠊ᡮ᠊ c c C c ts
ᡮ᠊ᡝ᠋ Cy cy tsɿ
ᡯ᠊ ᠊ᡯ᠊ Zz W h dz
ᡰ᠊ rr rr ʐ
ᠰ᠊ᡝ᠋ Sy sy sɿ
ᡱ᠊ ᠊ᡱ᠊ Chy chy tʂɿ
ᡷ᠊ ᠊ᡷ᠊ zhy zhy dʐɿ

Poznámky

  1. 1 2 Sibean v etnologii. Jazyky světa .
  2. Červená kniha jazyků UNESCO
  3. Norman 160; cit. od: Gorelova 31
  4. Kaluzyński 1977
  5. Jamamoto 1969
  6. Norman 1974, Li Shulan 1983, 1984, 1986
  7. Minglang Zhou. Mnohojazyčnost v Číně: politika psaní reforem pro menšinové jazyky. Berlín, 2003. ISBN 3-11-017896-6
  8. 徐琳,木玉璋,盖兴之.傈僳语简志. - 北京: 民族出版社, 1986. - S. 58. - 155 s.
  9. 戈思明.滿文的傳承 : 新疆錫伯族. - Taibei: Xiuwei zixun keji gufen youxian gongsi, 2019. - ISBN 9789863266815 .

Literatura

Odkazy