Symfonie

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 21. září 2017; kontroly vyžadují 12 úprav .

Symfonismus (odvozeno od symfonie , z řeckého συμφωνία  - „souzvuk“) je kreativita v oblasti symfonické hudby [1] [2] [3] . V sovětské a postsovětské muzikologii , v širokém slova smyslu, je symfonismus interpretován jako filozofická a dialektická reflexe skutečnosti v uměleckém díle [4] , v užším slova smyslu jako metoda tvorby hudebních děl založená na hlubokém a komplexní odhalení jejich uměleckého záměru, dramaturgie [5] [6] .

Symfonismus lze chápat jako maximální harmonii a kombinaci v nejširším slova smyslu a to nejen v hudbě.

Historie termínu

Slovo "symfonismus" jako derivát slova "symfonie" poprvé použil ruský hudební kritik A.N. Serov [7] [8] , ale tento koncept byl zaveden do muzikologického zpracování a pečlivě vyvinut akademikem B. V. Asafievem [4] , podle kterého: "... symfonismus je odkrývání uměleckého konceptu pomocí důsledného a cílevědomého hudebního vývoje, včetně konfrontace a kvalitativní proměny témat a tematických prvků..."

Jako specifický ekvivalent termínu „symphony“ se v angličtině někdy používá pojem „symphonic process“ („symfonický proces“) [3] .

Symfonismus je historická kategorie, která prošla dlouhým procesem formování, aktivovaným v době osvícenského klasicismu v souvislosti s krystalizací sonátově-symfonického cyklu a jeho charakteristických forem. Zvláštní roli v tomto procesu sehrála vídeňská klasická škola . [9]

Rozsah

Jak vyplývá ze samotné definice, pojem „symfonismus“ se nevztahuje pouze na hudbu psanou pro provedení symfonického orchestru , ale má mnohem širší záběr v hudebním umění, spojený především s ideologickým a obsahovým straně jakéhokoli hudebního díla, bez ohledu na složení interpretů, pro které bylo napsáno.

Všechna díla související s oblastí symfonické hudby by tedy měla mít hlavní rysy a vnitřní kvality symfonismu .

Tyto plodné myšlenky B. V. Asafieva vytvořily základ pro další výzkum související se symfonickou problematikou.

Ve výtvarném umění tvoří díla v kategorii symfonismus abstraktní umělec Gennady Rybalko („symfonický abstrakt“).

Viz také

Poznámky

  1. ↑ symfonismus // Nový slovník cizích slov - od EdwART, . - 2009. / Nový slovník cizích slov. - od EdwART, , 2009.
  2. ↑ Symfonie  (nepřístupný odkaz) / Velký výkladový slovník ruského jazyka. - 1. vyd.: Petrohrad: Norint. S. A. Kuzněcov. 1998.
  3. ↑ 1 2 V západní hudební vědě se pojem „symfonismus“ nejčastěji používá k popisu souhrnu charakteristických rysů symfonické hudby jako žánru obecně nebo symfonického díla skladatele zvláště: Conjunto de las características del género sinfónico o de las sinfonías de un autor. El sinfonismo de Schumann. || 2. Genero musical de la sinfonia. Esta obra es una de las cumbres del sinfonismo. Archivováno 2. dubna 2015 na Wayback Machine
    • V západních studiích se objevuje i užívání pojmu „symfonie“ ve smyslu obecně přijímaném pro ruskou muzikologii, nejčastěji v dílech autorů uvažujících o tvorbě sovětských a postsovětských skladatelů a teoretiků. Viz například:
  4. ↑ 1 2 Asafiev B. (Igor Glebov) Cesty do budoucnosti / ve sbírce: Melos, no. 2.- Petrohrad, 1918
  5. ↑ Nikolajev, 1981 .
  6. ↑ T. F. Efremová. Symfonismus // Výkladový slovník Efremova . - 2000. / Výkladový slovník Efremova. T. F. Efremová. 2000.
  7. ↑ Hudební slovník . Datum přístupu: 17. února 2013. Archivováno z originálu 16. listopadu 2012.
  8. ↑ Devátá symfonie Serova A. N. Beethovena, její přínos a význam // „Moderní kronika“, 1868, 12. května, totéž v ed.: Izbr. články, díl 1, M.-L., 1950
  9. ↑ Hudební encyklopedie / Ch. vyd. Yu.V. Keldysh. - "Sovětská encyklopedie", 1981. - 1056 s.

Literatura

Odkazy