Sociální platby (platby sociálního charakteru) - platby zaměstnanci , které nejsou závislé na množství a kvalitě práce, nejsou stimulační ani kompenzační , jsou součástí sociálního balíčku .
Podle řady odborníků sociální platby zahrnují prostředky zasílané zaměstnancům jako sociální dávky (na léčení, odpočinek, cestování, zaměstnání), nejsou stimulační ani kompenzační, nezávisí na kvalifikaci zaměstnanců, komplexnosti, kvalitě, množství, podmínkách provedení práce samotné, nejsou mzdou zaměstnanců (odměna za práci) v souladu s článkem 129 zákoníku práce Ruské federace a podle vyhlášky prezidia Nejvyššího rozhodčího soudu Ruské federace ze dne 14. 2013 N 17744/12 [1] [2] . Sociální platby jsou stanoveny kolektivní smlouvou , pracovní smlouvou nebo místním předpisem.
Sociální platby se dělí na [3] :
Zákoník práce Ruské federace neobsahuje seznam sociálních dávek . Podle odstavce 3 „Předpisů o zvláštnostech postupu při výpočtu průměrné mzdy“ [5] však sociální platby zahrnují hmotnou pomoc , úhradu nákladů na jídlo, cestu, vzdělání, služby, rekreaci a další [3 ] .
Od roku 2000 do roku 2002 podle "Pokynu o složení mzdového fondu a plateb sociální povahy" (schváleno výnosem Státního statistického výboru Ruska ze dne 24. listopadu 2000 N 116, zrušeno však dopisem č. Ministerstvo spravedlnosti Ruské federace ze dne 10. září 2002 N 07 / 8505-YUD) k platbám sociální povahy byly [6] :
Podle odstavce 88 „Pokynů pro vyplňování formulářů federálního statistického zjišťování“ [7] zahrnují sociální platby částky finančních prostředků spojených s poskytováním sociálních dávek zaměstnancům, zejména na léčbu, odpočinek, cestování, zaměstnání ( vyjma dávek ze státních mimorozpočtových fondů):
1) odstupné při skončení pracovní smlouvy (včetně peněžité náhrady dohodou stran), odstupné v případě ukončení pracovní smlouvy z důvodu porušení pravidel pro uzavření pracovní smlouvy bez zavinění zaměstnance;
2) částky vzniklé při propuštění zaměstnanců po dobu zaměstnání v souvislosti s likvidací organizace, snížením počtu nebo stavu zaměstnanců;
3) další kompenzace zaměstnancům při ukončení pracovní smlouvy bez dvouměsíční výpovědní lhůty při likvidaci organizace, snížení počtu nebo počtu zaměstnanců; náhrada při ukončení pracovní smlouvy v souvislosti se změnou vlastníka organizace apod.;
4) jednorázové požitky (platby, odměny) při odchodu do důchodu, jednorázové požitky pro propuštěné zaměstnance;
5) doplatky (příplatky) k důchodům pro pracující důchodce na úkor prostředků organizace;
6) pojistné (příspěvky na pojištění) placené organizací na základě smluv o osobním, majetkovém a jiném dobrovolném pojištění ve prospěch zaměstnanců (kromě povinného státního pojištění zaměstnanců);
7) pojistné (příspěvky na pojištění) placené organizací na základě smluv o dobrovolném zdravotním pojištění za zaměstnance a členy jejich rodin;
8) výdaje na úhradu zdravotnickým zařízením za služby poskytované zaměstnancům (kromě výdajů na povinné lékařské prohlídky, prohlídky);
9) platby za poukázky (kompenzace) zaměstnancům a členům jejich rodin na lázeňskou a sanatoriovou léčbu, rekreaci, exkurze, cestování (s výjimkou těch, které jsou vydávány na náklady státních mimorozpočtových fondů);
10) úhrada předplatného zdravotním skupinám, třídám ve sportovních oddílech, fitness klubech, úhrada výdajů za protetiku a jiné podobné výdaje;
11) platba za předplatné novin, časopisů, platba za komunikační služby, platba za parkování pro osobní účely;
12) proplácení poplatků zaměstnancům za výživu dětí v předškolních zařízeních;
13) náklady na dárky a vstupenky na zábavní akce pro děti zaměstnanců na náklady organizace;
14) částky hrazené na úkor prostředků organizace jako náhrada škody způsobené zaměstnancům úrazem, nemocí z povolání nebo jinou újmou na zdraví;
15) odškodnění zaměstnanců za morální újmu, stanovené dohodou stran pracovní smlouvy nebo soudem, na náklady organizace;
16) úhrada nákladů na cestovní doklady;
17) úhrada (úplných nebo částečných) cestovních nákladů zaměstnanců a členů jejich rodin;
18) úhrada nákladů na cestu zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků do místa odpočinku a zpět, včetně úhrady nákladů na cestu a přepravu zavazadel do místa čerpání dovolené a zpět osobám pracujícím v regionech Dálný sever a ekvivalentní oblasti a členové jejich rodin (zobrazeno po konečném vypořádání se zaměstnancem);
19) materiální pomoc poskytovaná jednotlivým zaměstnancům z rodinných důvodů, na léky, narození dítěte, pohřeb apod.;
20) výdaje na hrazená školení zaměstnanců nesouvisející s výrobními potřebami, výdaje na hrazená školení rodinných příslušníků zaměstnanců;
21) kompenzační vyplácení osobám, které byly na dovolené z důvodu péče o dítě do dosažení věku tří let a které odešly do práce před uplynutím lhůty;
22) výše odstupného připsaného se zpožděním propuštěným zaměstnancům (pro druh činnosti, kde propuštěný zaměstnanec pracoval);
23) částky hmotné pomoci členům odborové organizace připadlé odborové organizaci a uvedené ve zprávě odborové organizace;
24) výše materiální pomoci neuvedeným osobám;
25) jednorázové platby za první zaměstnání odborníkům státních a městských institucí (organizací) stanovené právními předpisy ustavujícího subjektu Ruské federace.
Vzhledem k tomu, že sociální platby nesouvisí se mzdou , neberou se v úvahu při výpočtu průměrné mzdy zaměstnance [3] .
Podle studií provedených v roce 1995 s členskými státy EU jsou 2/3 rodin příjemci sociálních dávek. Ve Francii pobírá sociální dávky 75 % rodin a ve Španělsku, Řecku a Itálii 50 % rodin. Sociální platby jsou potřebné ke snížení podílu rodin s nízkými příjmy na celkové populaci. Nízkopříjmové rodiny jsou ty rodiny, jejichž příjem je nižší než 50 % celostátního průměru. Po obdržení sociálních dávek se počet chudých rodin v EU snížil. V Dánsku toto číslo kleslo z 27 % na 8 %. V Nizozemsku byla snížena z 26 % na 11 % [8] .
91 % sociálních dávek v Řecku tvoří důchody, 87 % v Itálii, 73 % a 72 % v Portugalsku a ve Francii [8] .
Pobírat sociální dávky pro Švédsko, Dánsko a Finsko je považováno za zákonné právo každého občana. Pobírání sociálních dávek není závislé na zaměstnání ani placení pojistného [9] .