Unie pro Středomoří

Unie pro Středomoří ( ang.  Union for the Mediterranean , arab. الاتحاد من أجل المتوسط ​​‎, francouzská  unie pour la Méditerranée ) je mezinárodní organizace sdružující země Středomoří a země, které jsou členy Evropské unie . Existuje od roku 2008. Vztahy mezi těmito zeměmi se rozvíjejí v rámci evropsko-středomořského partnerství .

Cíle organizace

Z projevu prezidenta Sarkozyho k lidu Středomoří: " Děláme jedinou věc, se společným cílem, jednotnou strukturou ."

Unie je postavena jako přirozené pokračování barcelonského procesu  – procesu evropské a středomořské spolupráce.

Unie by se měla zabývat otázkami energie a energetických nosičů, bezpečnosti, boje proti terorismu, migrace a obchodu. Středomoří a Evropská unie budou moci spolupracovat v rámci některých společných struktur, včetně donucovacích struktur v boji proti korupci, terorismu, organizovanému zločinu a obchodování s lidmi.

Historie vytvoření

Počátek vytvoření Středomořské unie trvá v roce 1832, 15. ledna v Paříži na ulici 9 rue Taitbout. Více než tisícovka lidí se sešla v pařížském amfiteátru, aby si vyslechla přednášku socialisty a řečníka Emila Barrota. Hledal konkrétní odpovědi na jednu z nejhorších ekonomických krizí za poslední desetiletí. Za zdroj problému označil konflikt mezi východem a západem. Barraud si stanovil řadu úkolů k vyřešení politických rozdílů a jeho následovníci, mezi nimiž byl Michel Chevalier, krátce poté představili svou slavnou práci o systému rozvoje „Politique Industrielle“, v níž jedním z témat bylo „Systeme de la Méditerranée“.

Role a postavení Francie

Předpokládá se, že autorem původního projektu Středomořské unie je osobní poradce Nicolase Sarkozyho Henri Guaino ( fr.  Henri Guaino ), který později v Sarkozyho vládě zaujal post zvláštního poradce prezidenta republiky.

Jedním z cílů projektu bylo prosadit Francii na klíčovou pozici v evropském dialogu se středomořským regionem mimo EU, vedoucí postavení v technologickém rozvoji severoafrických zemí a přímý přístup Evropské unie k plynovým nalezištím severu Afrika. Plynovod, který bude v budoucnu schopen dodávat africký zemní plyn do Evropy, je v aktivní výstavbě.

Zejména v roce 2008 se izraelská vláda rozhodla dodatečně financovat výstavbu plynovodu z Egypta na sever s cílem zvýšit jeho potenciální průchodnost.

Pokud by byl projekt úspěšný, mohla by se Francie stát lídrem středomořského regionu a následně lídrem EU a klíčovou postavou světové politiky, čímž by výrazně posílila svou geopolitickou pozici.

Role a postavení Německa

Zahraničněpolitické oddělení Německa, země, která zaujímá přední místo v Evropské unii, bylo zpočátku mimořádně znepokojeno možným posílením pozice Francie a v důsledku toho i možným oslabením vlivu Německa. Jelikož Německo není středomořským státem, nemohlo by si nárokovat přímou účast ve Středomořské unii, ale muselo by uznat roli Francie jako prostředníka v politickém dialogu se zeměmi Středomoří a africkými dodavatelskými zeměmi zemního plynu. Taková situace by vedla ke ztrátě statusu největšího evropského lídra Německa.

Teprve poté, co byly provedeny změny v původním plánu projektu, Německo souhlasilo s podporou vytvoření Unie pro Středomoří.

Změny stanoví rovné zapojení všech zemí EU do dialogu Středomořské unie. Rozhodnutí zahájit proces vytváření Středomořské unie bylo přijato na summitu EU.

Role a pozice Turecka a Velké Británie

Francie je proti vstupu Turecka do Evropské unie. Turecko jako kandidátská země EU se domnívalo, že účast ve Středomořské unii by mohla negativně ovlivnit proces integrace Turecka do EU. Politický a hospodářský dialog v rámci EU by mohl být nahrazen dialogem s EU prostřednictvím Unie pro Středomoří.

Velká Británie podpořila protest turecké strany, která je strategickým partnerem Turecka a zástupcem tureckých zájmů v EU. Následně Turecko souhlasilo s účastí na projektu poté, co obdrželo ujištění, že procesy integrace Turecka do obou unií se vzájemně nevylučují.

Časová osa vytvoření

1995 Uskutečnila se barcelonská konference evropsko-středomořského partnerství, která zahájila proces mezistátní spolupráce nazvaný „ Barcelonský proces “. Iniciátorem konference je Evropská unie v čele se Španělskem.

2006-2007. Nicolas Sarkozy , francouzský prezidentský kandidát ze strany Unie pro lidové hnutí , ohlašuje vytvoření „Středomořské unie“ jako jeden z bodů svého volebního programu.

6. května 2007 Ve druhém kole voleb na francouzského prezidenta vítězí Nicolas Sarkozy, který je oprávněn do deseti dnů nahradit prezidenta Jacquese Chiraca.

23. října 2007. Prezident Francie zve všechny představitele Středomoří na summit do Francie. Čas se nazývá - červen 2008, čas začátku francouzského předsednictví v Evropské unii. Nápad francouzského prezidenta se setkal s kritikou některých zemí Evropské unie, včetně Německa, nejvýznamnějšího člena EU.

březen 2007 Turecko odmítá projekt podpořit, pokud bude uznán jako alternativa k integraci Turecka do EU. Proto bylo v Římě na setkání lídrů Francie, Španělska a Itálie potvrzeno, že členství v Unii pro Středomoří nijak nesouvisí s jednáním o přistoupení k EU (proto otázka vstupu Turecka do EU je posuzována samostatně) a že iniciativa Paříže je pouze doplňkovým formátem evropské politiky v rámci barcelonského procesu. Turecká strana tedy poté, co obdržela ujištění, že účast v projektu není alternativou k procesu integrace Turecka do EU, souhlasila, že změní svůj postoj k unijnímu projektu a zúčastní se ho.

14. března 2008. Německo se na základě dlouhých jednání s Francií rozhodlo podpořit projekt Středomořské unie za účasti všech zemí EU, včetně těch, které nemají přístup ke Středozemnímu moři. Německá strana se vyslovuje pro vznik Unie v nové, upravené podobě a slibuje, že se bude aktivně podílet na její propagaci.

Projekt schvalují členské státy Evropské unie. Termín summitu v Paříži se nazývá - 13.-14.7.2008.

13. července 2008. Zakládající summit Unie pro Středomoří v Paříži. Zastoupeno je 43 států.

Aktivity

4. listopadu 2008. Ministři zahraničních věcí zemí Středomořské unie na schůzce v Marseille rozhodli , že ústředí organizace bude sídlit v Barceloně a že se aktivit zúčastní také zástupci Izraele a Ligy arabských států . organizace na stejné úrovni [1] .

4. března 2010 V Barceloně bylo otevřeno ústředí Unie pro Středomoří [2] .

Složení

Unie pro Středomoří zahrnuje 43 zemí a také Arabskou ligu . Libye je považována za pozorovatele, protože její vůdce odmítl přijít na organizační summit a novou organizaci označil za spiknutí s cílem podkopat jednotu arabských a afrických zemí.

Organizace práce

Účastnická země vede Unii na principech rotace (princip podobný jako v EU ).

Poznámky

1. ↑ Unie pro Středomoří se sídlem v Barceloně . Získáno 4. listopadu 2008. Archivováno z originálu 7. listopadu 2008. (neurčitý)
2. ↑ V Barceloně je zahájena Unie pro Středomoří  , „Ministerstvo španělského předsednictví Evropské unie“ (4. března 2010). Získáno 21. května 2010.  "Barcelona se stala "hlavním městem a hnací silou středomořské jednoty", podle nového generálního tajemníka UpM, Jordánce Ahmada Masadeha.".  (nedostupný odkaz)