Jevištní řeč je jedním z hlavních profesionálních výrazových prostředků herce . Zahrnuto v základním hereckém kurzu . Tréninkový komplex umožňuje přechod od každodenní, zjednodušené řeči, charakteristické pro většinu uchazečů, k výraznému jasnému jevištnímu zvuku hlasu herce. Předmět "Jevištní řeč" zahrnuje především tvorbu hlasu , dikci , zvládnutí norem ortoepie a logických a intonačních vzorců ústní řeči . Trénink jevištní řeči je také nerozlučně spjat s formováním plastické volnosti, rozvojem elasticity a pohyblivosti dýchacího a hlasového vybavení, zlepšováním řečového sluchu atd.
Hlavním cílem hodin jevištní řeči je osvojit si žákovo zvládnutí slova v procesu hraní role. Práce na projevu budoucího herce vyžaduje individuální přístup a často se provádí s každým studentem zvlášť. K rozvoji správných řečových dovedností dochází na základě literárního a výtvarného materiálu „ze sebe“, nikoli „z obrazu“ dramatického díla, tedy když student nemá za úkol reinkarnace [1] .
Jednou z hlavních složek umění řeči je vynikající ovládání výslovnostní normy jazyka. Divadlo je považováno za strážce příkladného projevu a školu běžné spisovné výslovnosti [2] . Dlouhou dobu bylo zvykem považovat výslovnost herců Moskevského uměleckého divadla a některých dalších divadel za normu mluvy ruského jazyka, která zpočátku vycházela z moskevské výslovnosti 19. - 1. pol. 20. století. Během několika posledních desetiletí se situace změnila, byla zavedena určitá mobilita, odchylka normy. Takže dříve byla jediná správná výslovnost s připodobňováním ( asimilací ) tvrdé souhlásky k následné měkké. Dnes už se toto pravidlo striktně nedodržuje. Například dříve bylo považováno za normativní, aby herec vyslovoval sníh, existovat, hvězdy . V mnoha ohledech však stará moskevská výslovnost zůstává pro studenty normou - takže i nyní můžete z jeviště slyšet spíše dosch než dosht ; pekárna než pekárna .