Taglioni, Fabio
Fabio Taglioni ( rozeným jménem Fabio Taglioni ) je italský inženýr, jehož aktivity jsou spojeny především s popularitou italského výrobce motocyklů Ducati .
Stručný životopis
Fabio Taglioni se narodil 10. září 1920 ve městě Lugo [1] . Po druhé světové válce vyvinul Taglioni motocyklové motory Ceccato .a mondial[2] [3] . V roce 1954 se stal hlavním inženýrem Ducati . Jeho vývoj u Ducati byl vždy před konkurencí. Desmodromický pohon ventilů (tuhé spoje spřažených pohyblivých předmětů) s mechanismem pro nucené otevírání a zavírání ventilů, vytvořený již v roce 1956, se dodnes používá při výrobě motorových vozidel. Právě tato inovace umožnila motorům Ducati překonat konkurenty ve výkonu i rychlosti. Za autora tohoto ventilového pohonu je považován Fabio Taglioni. Jeho první motocykl s desmodromickým pohonem ventilů byl uveden na trh v roce 1956 . Existují však zmínky, že již v roce 1954 byl motor s podobným pohonem instalován
na závodní Mercedes-Benz-B196 .
V roce 1989 opustil Ducati . 18. července 2001 zemřel v Bologni na zástavu srdce [1] .
Poznámky
- ↑ 1 2 Susan Carpenter. Fabio Taglioni: Návrhář motorů motocyklů (anglicky) // Los Angeles Times : Noviny. - 28. července 2001. - PB15 . Archivováno z originálu 8. května 2006.
- ↑ Fabio Taglioni. Muži, kteří se zapsali do historie. (anglicky) . Společnost Ducati Motor Holding S.p.A. — Zraněný za války se v roce 1949 vrátil domů a okamžitě začal spolupracovat s motocyklovou společností Ceccato. V roce 1950 se ho ujal Mondial, kde působil do roku 1954.“. Získáno 24. října 2009. Archivováno z originálu 21. února 2008.
- ↑ Desmodronic Engine Ducati (eng.) (nedostupný odkaz) . Ducati Motor Holding SpA (TEORIE A HISTORIE DESMODROMICKÉHO MOTORU DUCATI Čtvrtá část OTÁZKY A ODPOVĚDI). — TEORIE A HISTORIE DESMODROMICKÉHO MOTORU DUCATI Čtvrtá část OTÁZKY A ODPOVĚDI. „=TAGLIONI Než jsem nastoupil do Ducati, pracoval jsem pro dvě další společnosti. Navrhl jsem dvojitý vačkový hřídel 75, který byl poté upraven pro Giro d'Italia (dvojitý vačkový hřídel byl trochu příliš těžký). Byl tedy přeměněn na jediný vačkový hřídel a byl několikrát použit na Giro d'Italia, v závodech Milán – Taranto a v mnoha dalších závodech pod značkou Ceccato. Ten motor fungoval jako moje vizitka, když jsem byl na jeho žádost představen hraběti Borsellimu. Hledal mladého inženýra s určitou úrovní zkušeností. Řekl jsem mu, že nemám moc zkušeností, ale ukázal jsem mu hotový motor a řekl jsem, že to je to, co umím. Řekl mi: „Motor mě nezajímá, ale tebe mě zajímá, protože pracuji se 125 a vyššími. Můžu ti to pomoct prodat, jestli to chceš dělat, ale nemám o to zájem." A ve skutečnosti mi to pomohl prodat Ceccatovi. Nechal mě jít do Ceccata na tuning a pak jsem dva roky pracoval v Mondialu, až do roku 1954, kdy jsem nastoupil do Ducati. V Mondialu jsem ladil motory pro Giro d'Italia, 125 a 175, a pak jsem začal pracovat na tom, co bylo tehdy známé jako „Bilancerino“, 125 s odhalenými pružinami a hlavou podobnou té na Ceccatu. Pak jsem vyrobil dvojitý vačkový hřídel, který byl stejný jako dvojitý vačkový hřídel Ceccato, na Mondial, a pak jsem kvůli problémům s personálem Mondial opustil a šel do Ducati, kde jsem dodnes." Získáno 24. října 2009. Archivováno z originálu dne 27. července 2009.