Tammaritu

Tammaritu  - král Elamu , vládl dvakrát, v letech 650-649 př.nl. E. a v roce 646 př. Kr. E.

Životopis

Tammaritu je jedním ze tří synů Urtakiho , který svého času našel útočiště v Asýrii . Poté, co Aššurbanipalova vojska porazila Te-Ummán a zajala Elam, jej asyrský král rozdělil na části a předal synům Urtakiho. Tammaritu dostal kontrolu nad Hidalou na řece Ulai s okolními horskými oblastmi.

Vyvolal vzpouru proti svému staršímu bratrovi Humban nikash II a popravil ho spolu s celou jeho rodinou. Poté, co se Tammaritu zmocnil trůnu a sjednotil Elam, nehodlal změnit politiku svého svrženého a zavražděného bratra. Nenávist k asyrské nadvládě byla mezi většinou Elamitů tak velká, že Tammaritu, stejně jako Humban-nikash, začal chválit Te-Ummana, který zemřel v boji proti Asýrii. Byl rozhořčen masakrem Asyřanů se svým strýcem a prohlásil: "Má se zabít krále Elamu v jeho vlastní zemi, v přítomnosti jeho armády."

Pozice Tammaritu však byla nejistá. Elamité jeho výrokům o sympatiích k boji za nezávislost zjevně příliš nevěřili. V roce 649 př.n.l. E. vzpouru proti Tammaritu vyvolal Indabigash , který nepatřil ke starému královskému domu, který se v očích Elamitů poskvrnil neustálými zradami, vojenskými neúspěchy a tajnou dohodou s Asyřany. Poražený Indabigashem, Tammaritu se svými bratry, příbuznými a hrstkou blízkých spolupracovníků uprchl po moři. Jeho loď se zapletla do labyrintu přímořských bažin. Tammaritu nastoupil do člunu a po dlouhém putování, sotva naživu z hladu, byl zajat Bel-ibni. Poslal vězně do Ninive, kde se odehrála scéna, kterou Ashurbanipal popsal následujícími slovy:

„Tammaritu, jeho bratři, jeho rodina, zárodek domu jeho otce, spolu s 85 princi, jejich příznivci, uprchli z Indabigashu. Nazí v lůnech se plazili a přišli do Ninive. Tammaritu políbil nohy mé královské rodiny a vousem zametl zem. Zaujal místo za volantem mého vozu, přihlásil se, aby mi vykonával otrockou službu. Na příkaz boha Ashura a bohyně Ištar prosil mé veličenstvo, aby splnilo jeho úsudek, aby mu pomohlo. Stál přede mnou a chválil udatnost mých mocných bohů, kteří mi přišli na pomoc. Já, Aššurbanipal, široké srdce, nepamatující zlo, odpouštějící hříchy, jsem Tammaritovi prokázal milosrdenství a sám jsem ho umístil spolu se semenem z otcova domu do svého paláce.

V roce 646 př.n.l. E. Tammaritu byl Asyřany znovu dosazen na trůn Elamu, ale při první příležitosti se znovu pokusil dosáhnout nezávislosti na Asýrii. Vyzval obyvatelstvo země k zoufalému odporu vůči dobyvatelům a podle asyrského kronikáře se obrátil na své poddané se slovy: „V co se proměnili obyvatelé Elamu? Asyřané přicházejí a berou kořist."

Tentokrát však Tammaritu nevládl dlouho. V důsledku další vzpoury byl svržen, přišel k Aššurbanipalovi s prosbou o pomoc a byl ponechán v ninivském paláci jako rukojmí. Kolem roku 640 př.n.l. E. se zúčastnil triumfálního průvodu Aššurbanipalu, přičemž byl zapřažen spolu s dalšími dvěma zajatými elamskými králi ( Khumban-Khaltash III a Pa'e ) a arabským šejkem Wayatem do svého vozu.

Literatura

• Hinz V. Stát Elam / Per. s ním. L. L. Shokhina. - M . : Hlavní vydání východní literatury nakladatelství Nauka, 1977. - 191 s.

V bibliografických katalozích	GND : 1015865933 VIAF : 187580010 WorldCat VIAF : 187580010