Sochocki-Plemelja teorém (polský pravopis Sochocki ) je teorém v komplexní analýze , který pomáhá při hodnocení určitých integrálů. Verze skutečné čáry ( viz níže ) se často používá ve fyzice, i když jen zřídka uváděná jménem. Věta je pojmenována po Julianu Sochockim , který ji dokázal v roce 1868, a Josipu Plemeljovi , který ji znovu objevil jako hlavní složku svého řešení problému Riemann-Hilbert v roce 1908.
Nechť C je hladká uzavřená jednoduchá křivka v rovině a φ je analytická funkce na C . Pak integrál Cauchyho typu
definuje dvě analytické funkce z , φ i uvnitř C a φ e vně. Sokhotsky-Plemeljovy vzorce spojují hraniční hodnoty těchto dvou analytických funkcí v bodě z na C a Cauchyho hlavní hodnotu integrálu:
Následná zobecnění odstraňují požadavky na hladkost na křivce C a funkci φ .
Verze této věty pro integrály na reálné přímce je zvláště důležitá.
Nechť ƒ je komplexní funkce, která je definovaná a spojitá na reálné ose, a nechť aab jsou reálná čísla taková, že a < 0 < b . Pak
kde označuje Cauchyovu hlavní hodnotu.
Jednoduchý důkaz je následující.
U prvního členu si všimněte, že je to rodící se delta funkce , a proto se v limitě blíží k Diracově delta funkci. Proto je první člen roven .
Pro druhý člen si všimneme, že faktor má tendenci k 1 pro | x | ≫ ε , a má tendenci k 0 jako | x | ≪ ε, totiž symetrickou funkci vzhledem k 0. V limitě tedy získáme integrál ve smyslu Cauchyho hlavní hodnoty.
V kvantové mechanice a kvantové teorii pole , jeden často musí ohodnotit integrály formy
kde E je nějaká energie a t je čas. V této podobě je výraz nedefinovaný (protože časový integrál nekonverguje), takže se obvykle upravuje přidáním záporného reálného koeficientu k t v exponentu a následným posunutím tohoto koeficientu na nulu:
kde je v posledním kroku použita Sochockiho věta.