| Teotl |
|---|
Teotl (Teotl [1] nebo Taotl [2] ; lat. Teotl ; od „theo“, nebeský [1] ) je mezoamerický koncept „božstva“, na rozdíl od tecutli („vznešený pán“). Ústřední pojem mytologie a filozofie Aztéků: nejvyšší, neviditelný stvořitel a vládce vesmíru; Bylo mu podřízeno 13 hlavních božstev a dalších 200 nižších božstev, z nichž každému byl zasvěcen určitý den nebo zvláštní svátek [2] .
Teotl byl uctíván jako „všudypřítomný“, „znal všechny myšlenky a rozdával všechny dary“, „bůh neviditelný, nedotknutelný, nestvořený, věčně mladý a všemocný“ [1] . Aztékové byli pevně přesvědčeni, že lidský život zcela závisí na Stvořiteli, bez něhož člověk sám o sobě není ničím [1] . Mexičané jej označovali jako „Tloc Naguaque“ („obsahující sám sebe“), byl považován za neviditelný, proto nebyl zobrazován v žádné podobě [3] .
„ Pravoslavná revue “ z roku 1884 uvádí, že podobnost mexického „teotl“ s řeckým „teo“ (θεό) je nápadná, ale zcela náhodná [4] .
Pojem "teotl" je součástí jmen následujících aztéckých bohů: Ome teotl ("dva bohové"); Ayau teotl (bohyně mrazu a mlhy); Tlasol teotl (bohyně plodnosti); Hueue teotl (bůh ohně); Tsen teotl (bůh kukuřice).
V čele 200 nižších božstev byl bůh patrona celého lidu, hrozný Huitzilopochtli , mexický Mars . Po tomto bohu jsou nejvýznamnějšími členy starověkého mexického panteonu Quetzalcoatl a Tezcatlipoca . První, který byl národním bohem Toltéků , byl také velmi ctěn Aztéky, hlavně jako bůh vzduchu. Tezcatlipoca byl považován za duši světa, zasloužil se o stvoření nebe a země a byl také uznáván jako bůh, který odplácí dobré i zlé skutky. [2]