Terdzhiman-Translator (noviny)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 14. srpna 2022; kontroly vyžadují 7 úprav .
"Terjiman
ترجمان"
Typ týdně
Formát informační a vzdělávací
Vydavatel Ismail Gasprinsky
Editor Ismail Gasprinsky , Asan Sabri Aivazov
Založený 10. (22. dubna) 1883
Zastavení vydávání publikací 23. února 1918
Jazyk Krymská tatarská, turecká, ruská
Hlavní kancelář Bachčisaraj

"Terdzhiman-Perevodchik" ( Crim . Terciman , ترجمان , Rus. Translator ) jsou noviny, které vycházely v letech 1883 až 1918 v Bachčisaraji a byly vlastně tištěným orgánem turkicky mluvící populace Ruské říše . Zakladatelem a vydavatelem byl krymskotatarský pedagog Ismail Gasprinsky . „Terdzhiman“ byly vůbec první krymskotatarské noviny, které vycházely 35 let [1] .

Historie

Pokusy o vytvoření periodik v krymskotatarském jazyce

V 70. letech 19. století, po návratu z Turecka a působení jako poslanec Bachčisarajské městské dumy a starosta, přijal I. Gasprinsky pokusy o zakládání periodik ve svém rodném jazyce, ale úřady je nepovolily. Prvním z nich měl být „Periodický list“ v krymskotatarském jazyce „Faidaly eglendzhe“ („Užitečná zábava“). V roce 1879 se I. Gasprinsky obrátil na ministra vnitra L. S. Makova s ​​žádostí o jeho zveřejnění v Bachčisaraji. Cílem Faydaly Eglendzhe bylo seznámit místní muslimy „s vládními nařízeními a vysvětlit jim, jak nejlépe dovedou, výhody a význam ruské gramotnosti a vzdělání“. Program novin byl formulován ze čtyř bodů, pokrývajících právní, vzdělávací, vzdělávací a literární oblast. Hlavní ředitelství pro tiskové záležitosti Ministerstva vnitra odmítlo I. Gasprinského [2] .

V prosinci 1880 učinil druhý pokus a požádal o vydání týdenního referenčního a literárního listu „Právo“ v Bachčisaraji. Program zahrnoval také právní, literární a referenční oblasti. I. Gasprinsky působil také jako vydavatel a redaktor. V únoru 1881 přichází další odmítnutí. To I. Gasprinskyho nezastavilo, dva roky se strávily peticemi, zdůvodňováním, korespondencí s úředníky a hledáním podobně smýšlejících lidí [2] .

Vydávání novin "Terjiman"

V únoru 1883 bylo úsilí I. Gasprinského korunováno úspěchem, bylo schváleno osvědčení o právu vydávat noviny "Terdzhiman - Translator". 10.  (22. dubna  1883 ) vyšlo první číslo týdeníku. Skládal se ze čtyř stran, z nichž polovina byla vytištěna v ruštině, druhá polovina v krymskotatarském jazyce. Materiály ve dvou jazycích se navzájem duplikovaly. Vydavatelem, redaktorem, novinářem byl sám I. Gasprinsky. Později se do toho začali zapojovat další autoři. Přímo na stránkách "Terdzhiman" byly uvedeny podmínky předplatného a pravidla publikací. Redaktor oslovil širokou veřejnost s nabídkou spolupráce. Do vydání prvního čísla redakce obdržela blahopřání [2] .

Mottem novin bylo heslo „Dilde, Fikirde, Ishde Birlik“ („Jednota v jazyce, myšlenkách a činech“) [3] .

I. Gasprinsky napsal na adresu redakce [4] :

„Začínáme pracovat ve jménu Alláha a bereme pero, abychom sloužili pravdě a osvícení. Do jaké míry „překladatel“ splní svůj cíl, soud je před námi a není na nás, abychom byli soudci.

Asan Nuri podle A. S. Ajvazova přesvědčil I. Gasprinského, aby začal vydávat noviny „Terdzhiman“ [5] .

Novinová činnost, témata publikací a autoři

Hned v prvním čísle vyšel článek „Muslim Press in Russia“, odhalující problematiku periodik v Turkestánu (v tehdejším pojetí panturkistů jsou to všechno regiony obývané Turky ). Od počátku vydávání se na stránkách novin objevoval nadpis „Místní zprávy“, který byl velmi oblíbený a byl otištěn téměř v každém čísle. Zpočátku byl náklad novin malý, postupně se „Translator“ z týdeníku rozrostl v deník. „Terjiman“ byl čten ve všech regionech Ruska i v zahraničí [6] . "Terciman" byl distribuován také v Turecku. Podle A. Aivazova Gasprinsky obměňoval obsah čísel a přizpůsoboval je tureckým reáliím [7] .

Testem pro noviny byl požár v roce 1885, kdy v Bakhchisarai vyhořela tiskárna vytvořená Gasprinskym [7] . Noviny nevycházely od července 1885 do 15. září [8] .

V roce 1893 oslavil Bachčisaray výročí vydání, mezi čestnými hosty byli zástupci kulturní elity; “ ..v tiskárně byl prostřen evropský stůl pro třicet lidí pro ruské hosty a murzy. Mezi murzy a beky, kteří dorazili z okresů a měst, byli princ Ali Bey Bolatukov, bývalý maršál šlechty Perekop Omar Murza Karamanov, maršál šlechty téže župy Adil Murza Karashaisky, podplukovník Ismail Murza Muftizade , Ametsha Murza Taigansky, Ali Murza Taigansky, Suleiman Murza Taigansky, Mustafa Murza Kipchaksky a Ali Murza Bulgakov “ [9]

Kromě příjmů z předplatného byly důležitým zdrojem příjmů soukromé a komerční reklamy. V roce 1886 bylo zahájeno vydávání reklamní přílohy novin „Translator-Terdzhiman“ s názvem „Oznamovací list“. Od roku 1906 také vycházela bezplatná příloha " Alem-i nisvan " "Ženský svět", kterou redigovala Shefika Gasprinskaya . První číslo vyšlo v Bachčisaraji 3. března 1906, vycházelo přerušovaně, uzavřeno v roce 1911 [10] [11] . Počínaje rokem 1905, č. 101. prosince a do konce vydání 1917, č. 232 (12. prosince) vycházel v krymskotatarském jazyce [8] .

Pro financování redakční rady bylo možné získat finanční prostředky od mecenášů, kteří sympatizují s myšlenkami panturismu . Byli to muslimští průmyslníci bratři Rameev z Orenburgu , Akchurin ze Simbirsku a Hadži Zeynalabdin Tagiev z Baku . Předplatné publikace bylo relativně levné [3] .

25. výročí vydání novin bylo široce oslavováno turkickými pedagogy a zastánci myšlenek panturkismu v celé Ruské říši. Řada publikací v časopise Shura , který v letech 1908-1917 vydával v Orenburgu básník Zakir Rameev , věnovaný I. Gasprinsky a novinám Terdzhiman, byla načasována na výročí novin Terdzhiman. Deváté číslo časopisu „Šura“ v roce 1908 vyšlo s fotografií I. Gasprinského na obálce [12] .

„Terdzhiman“ jsou první krymskotatarské noviny, které komplexně pokrývaly náboženské, sociálně-politické, kulturní, vzdělávací a každodenní otázky [13] [14] [15] . Terdzhiman rozvíjí myšlenku pokroku populární na konci 19. století a aplikuje ji na poněkud zaostalou venkovskou krymskotatarskou společnost, věnuje články problematice nákupu půdy pro Tatarky bez půdy a bezzemků, půjčování v Land Bank , problematice produkčního zahradnictví a pěstování tabáku, poskytuje informace o zemědělské technice, tedy snaží se modernizovat prostřednictvím vzdělávání. Akutní byla například otázka sanitace. Noviny poskytovaly rady ohledně prevence epidemie cholery, nastolily otázku čištění kanálu řeky Churuk-Su , místních bazarů a veřejných záchodků, sběru odpadků a nákupu dezinfekčních prostředků [16] .

Gasprinsky také publikoval v novinách „Terdzhiman“ po částech své romány a příběhy „Molla Abbas“, „Arslan-kyz“ („Dívka lvice“), „Kun Dogdy“ („Slunce vyšlo“) a „Sto let Později“ [17] .

„Překladatel“ měl poměrně vysokou popularitu nejen na Krymu, ale v celé turkicko-muslimské společnosti v Rusku i v zahraničí [2] .

„Terdžiman“ vycházel v letech 1883 až 1918 ve městě Bachčisaraj, nejprve pod stálou redakcí I. Gasprinskyho a po jeho smrti v roce 1914 zdědil „Terdžimana“ jeho syn Refat, redaktora převzal A. S. Ajvazov . Pro noviny psali takové postavy Krymských Tatarů jako Asan Nuri , Ismail Lemanov , Osman Akchokrakly , Ali Bodaninsky . Mladý Veli Ibraimov pracoval v tiskárně novin . Podle Asana Sabri Aivazova dosáhl náklad „Terjimana“ 16 000 výtisků [7] .

V roce 1917, po únorové revoluci , začal vzestup národního hnutí krymských Tatarů, které mělo demokratický, liberální a maloburžoazní směr. Noviny s využitím deklarované svobody tisku aktivně pokrývaly všechna politická a společenská témata, jejich autoři patřili mezi organizátory Prozatímního muslimského revolučního výboru, Muslimského úřadu pro přípravu svolání Všeruského muslimského kongresu, Celokrymský muslimský kongres. Když Krymská lidová republika vstoupila v lednu 1918 do ozbrojeného střetu se sevastopolským sovětem a její síly byly poraženy, vstoupily Rudé gardy do Bachčisaraje. Brzy byl uzavřen Terdzhiman, který podporoval krymskotatarský národně-demokratický směr v opozici proti bolševikům. Po vyhnání rudých v dubnu 1918 již nebyla obnovena. Podle rozšířené verze noviny zavřeli bolševici. Profesor I. Kerimov se však domnívá, že k uzavření došlo z vnitřních důvodů, protože jeho hlavní autoři se v létě 1917 přestěhovali do Simferopolu, aby vydávali noviny Millet [1] .

Význam publikace a její studium

Noviny byly vysoce ceněny současníky. Autor redakčního článku časopisu " Sura " v roce 1908 zhodnotil výsledky 25 let činnosti novin: [18] :

„Abychom viděli rozsah Terdzhimanových aktivit, museli bychom se podívat na několik tisíc škol zvukové metody, které se začaly otevírat nejen v Rusku, ale i v muslimském prostředí v zahraničí, na „společnosti“, které se objevily ve všech části Ruska, na novináře, spisovatele a básníky, kteří v tatarské společnosti vyrašili jako sotva rozevřené květiny, a stovky jejich děl a překladů, učitele a učitele, kteří uvažují o výuce svého posvátného povolání, ženy a dívky, které se nejen naučily číst a psát, ale také začali zdobit stránky naši pečeť našimi myšlenkami a perem, na našich vědcích, světlem myšlení, kráčejícím v čele národa ( millat ), sloužícím myšlenkám nápravy a obnovy, na bohaté části populace , darování pro dobro národa ( millat ) ... "

V současné době jsou pro historiky terdzhimanské předplatné cenným zdrojem informací o všech aspektech života krymskotatarské společnosti a dalších turkických národů na přelomu 19.-20. století [13] [14] [15] [16] . Odráží také vývoj myšlenek panturismu na území Ruské říše . Na základě těchto materiálů jsou publikovány historické rešerše a bylo obhájeno několik doktorských disertačních prací [7] .

Ve vysokých školách Krymu a kulturních institucích se v rámci akcí k uchování památky I. Gasprinského konají semináře věnované jeho tištěným potomkům. V Republikánské krymskotatarské knihovně pojmenované po I. Gasprinském v Simferopolu se 10. dubna 2009 konal kulatý stůl, načasovaný na den prvního vydání novin „Terdžiman“ [19] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Kerimov, 1999 .
  2. ↑ 1 2 3 4 Chubukchieva L.Z., vedoucí výzkumný pracovník Státní rozpočtové instituce Republiky Kazachstán BIKAMZ. "Lidé a události na stránkách novin" Terdzhiman - překladatel "(1883-1918) . Oficiální stránky historického, kulturního a archeologického muzea Bakhchisaray (2014-2019). Získáno 20. května 2019. Archivováno z originálu dne 8. května 2021.
  3. ↑ 1 2 PŘED STO TŘICET ČTYŘI LETY VYŠLO PRVNÍ ČÍSLO NOVIN „TERDŽIMAN“ . Islám na Ukrajině islam.in.ua (11.04.2017). Staženo 21. 5. 2019. Archivováno z originálu 21. 4. 2017.
  4. ↑ I. Gasprinsky. Od editora (ruština, krymská tatarština) // Překladatel. - 1883. - 22. (10.) dubna ( č. 1 ). - S. 1 . Archivováno 8. května 2021.
  5. ↑ Aivazov A.S. [1]  // Enyi Dunya. - 1924. - 28. března. Archivováno z originálu 8. srpna 2021.
  6. ↑ V roce 1908 bylo předplatné dostupné ve 12 zemích
  7. ↑ 1 2 3 4 Emir ABLYAZOV. Noviny "Terdzhiman" jako encyklopedie života krymských Tatarů  (ruština)  // Noviny "Hlas Krymu". - 2013. - 5. dubna ( č. 14 (1004) ). Archivováno 8. května 2021.
  8. ↑ 1 2 PŘEKLADATEL = TERDŽIMAN: literární, politické a komerční noviny . Ruská národní knihovna (14. listopadu 2014). Získáno 27. června 2019. Archivováno z originálu 8. května 2021.
  9. ↑ Ablyazov Emir. Výročí "Terdzhiman"  // Historie a místní historie. - 2018. - 13. dubna ( č. 15 (158) ).
  10. ↑ Lenara Chubukchieva. Ženské číslo na stránkách časopisu "Alemi nisvan"  // Gasyrlar avazy / Echo století. — 2013-01-01. - Problém. 1/2 . Archivováno z originálu 7. května 2018.
  11. ↑ Jurij Kosenko . "Alem-i Nisvan" - první ženský turkicko-muslimský časopis na světě  (ruský) , islám na Ukrajině . Archivováno z originálu 24. března 2017. Staženo 23. března 2017.
  12. ↑ Brileva, 2015 , str. 8-9.
  13. ↑ 1 2 Abdullaeva, 2001 .
  14. ↑ 1 2 Bogdanovich, 2002 .
  15. ↑ 1 2 Abibullaeva, 2010 .
  16. ↑ 1 2 Abduramanova, 2016 .
  17. ↑ Gulnara Bekirová. "Zatracené otázky" času v dědictví Gasprinského. končící . Krym. Reality (22. března 2016). Získáno 21. května 2019. Archivováno z originálu dne 8. května 2021.
  18. ↑ Brileva, 2015 , str. 9.
  19. ↑ Na základě materiálů: IA QHA. [O novinách "Terdzhiman" a problémech krymskotatarského tisku se diskutovalo u "kulatého stolu" http://milli-firka.org/%D0%BE-%D0%B3%D0%B0%D0%B7 %D0%B5%D1% 82%D0%B5-%C2%AB%D1%82%D0%B5%D1%80%D0%B4%D0%B6%D0%B8%D0%BC%D0%B0% D0%BD%C2%BB -%D0%B8-%D0%BF%D1%80%D0%BE%D0%B1%D0%BB%D0%B5%D0%BC%D0%B0%D1%85- %D0%BA%D1% 80%D1%8B%D0%BC/ ] . Web Milli Firka (13. 4. 2009).

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  V bibliografických katalozích