Whitehead torpédo | |
---|---|
Válka/bitva | |
Země původu | |
Výrobce | Royal Arsenal [d] |
Návrhář | Whitehead, Roberte |
Datum uvedení do provozu | 1894 |
Datum vyřazení z provozu | 1922 |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Whitehead torpédo je obecný název pro rodinu torpéd navržených rakouským inženýrem anglického původu a národnosti Robertem Whiteheadem . Torpéda Whitehead byla sériově vyráběna firmou Whitehead od roku 1868 a byla dodávána jak do služeb císařského a královského rakousko-uherského námořnictva , tak na export (včetně Královského námořnictva Velké Británie ).
Událostí, která změnila život Roberta Whiteheada, bylo jeho pozvání v roce 1864 , aby se zapojil do práce na zdokonalení zařízení pro obranu pobřeží , známého v anglickém překladu jako „coastsaver“ („ochránce pobřeží“), vynalezeného kapitánem fregaty v důchodu ( kapitán 2. hodnosti ) císařského námořnictva Rakouského císařství Giovanni Lappis (v Rusku známější pod německou verzí svého jména a příjmení jako Johann Luppis ). Zařízení bylo dlouhé zařízení ve tvaru doutníku ponořené ve vodě, naplněné výbušninou a pohybující se pomocí zvětšeného hodinového mechanismu [1] [2] . Myšlenka na vytvoření takového zařízení selhala, ale inspirovala Whiteheada k hledání jiných řešení pro vytvoření nových zbraní.
S pomocí svého dvanáctiletého syna Johna Whitehead následující dva roky neúnavně pracoval na vývoji a testování nových podvodních zbraní. Výsledek dvouleté práce byl prezentován v říjnu 1866 ve Fiume , druhé na světě (po samohybné mině I.F. Aleksandrovského poprvé otestované v roce 1865 , viz Alexandrovského torpédo ) samohybná mina ( torpédo ) s pneumatickým pohonem . Testy byly neúspěšné kvůli nestabilitě kurzu torpéda podél kurzu a hloubky [3] , ale v roce 1868 Whitehead představil nový model torpéda - s koaxiálními vrtulemi a hydrostatem - přijatý po určitém vylepšení rakousko- maďarské loďstvo v roce 1871 [4] . Torpédo Whitehead následně neustále vylepšoval a za jeho života vytvořila Whiteheadova společnost značné množství variant torpéd. Od roku 1866 do roku 1905 se maximální rychlost Whiteheadových torpéd zvýšila z 6,5 uzlů na 32 uzlů a maximální dosah startu se zvýšil z 200 na 2200 yardů (ze 180 na 2000 metrů ) [5] [6] [7] [8] .
V roce 1868 , po úspěšné demonstraci schopností torpéda, se rakousko-uherské námořnictvo rozhodlo zadat objednávku na jeho výrobu. Robert Whitehead si při uzavření smlouvy ponechal právo prodávat torpéda a licence na jejich výrobu do jiných zemí a celý svůj budoucí život zasvětil vývoji torpédových zbraní. V roce 1869 se informace o Whiteheadových aktivitách ve Fiume dostaly do vedení Královského námořnictva Velké Británie. Následovalo pozvání od Roberta zpět do Velké Británie , kde uspořádal ukázky svých 14palcových (355,6 mm) a 16palcových ( 406,4 mm) torpéd. Po demonstracích následoval nákup práva používat tato torpéda britským námořnictvem a od roku 1872 nákup práva na jejich výrobu ve Woolwich Arsenal (Royal Arsenal).
Během několika dalších let následovaly Whiteheadovu továrnu objednávky na nákup torpéd z Francie ( 1872 ), Německa ( 1873 ), Itálie ( 1873 ), Ruska ( 1874 ), [9] Argentiny , Belgie , Řecka , Dánska , Španělska , Norsko , Portugalsko , Turecko , Chile , Švédsko a Japonsko . Rusko se stalo šestým státem, který přijal (v roce 1874 ) torpédo do služby se svým námořnictvem .
Model (rok výroby) | Délka, m | Domovní materiál | Hmotnost torpéda, libry | Hmotnost hlavice, libry (kg) | Rychlost jízdy, mph | Rozsah, yardy | Cena (v librách šterlinků) |
---|---|---|---|---|---|---|---|
356 mm (1866) | 265 | 18 (8,2) | 7 | 200 | |||
356 mm (1868) | 346 | 40 (18,2) | 7 | 200 | |||
406 mm (1868) | 650 | 67 (30,4) | 7? | 600 | |||
356 mm (1875) [10] | 530 | 26 (11.8) | osmnáct | 600 | |||
381 mm (1882) | 5.7 | Ocel nebo bronz | 904 | 94 (42,6) | 21 | 800 | 350 (C) [11] , 380 (B) |
356 mm (1882) [12] | 498 | ? | 24 | 400 | |||
356 mm (1883) (zvětšeno na 14") | 117 (53,1) | dvacet | 800 | ||||
356 mm (1883) [13] | 581 | 44 (20) | 21 | 650 | |||
305 mm (1883) | 272 | 33 (15) | 21 | 200 | |||
356 mm MkV (1886) [10] | 660 | 58 (26.3) | 24 | 600 | |||
457 mm (1890) Mk 1B | 1236 | 198 (90) | třicet | 800 při 27,5 uzlech | |||
457 mm (1892) Mk 2 | 845 | 118 (53,5) | třicet | 800 na 27 uzlech | |||
457 mm (1893) Mk 2 (typ C) | 1232 | 132 (60) | 1500 při 28,5 uzlech | ||||
457 mm (1906) | 1609 | 220 (99,8) | 35 | 1000 | |||
457 mm (1908) | 1609 | 253 (115) | 42 | 1090 za 42 uzlů, 2190 za 34 uzlů. 4370 při 28 uzlech. |
|||
457 mm RGF Mk VII (1908) | 1553 | 200 (90,1) | 41 | 3000 za 41 uzlů, 5500 za 34 uzlů. |
|||
457 mm (1911) | 1620 | 253 (115) | 42 | 1090 za 42 uzlů, 6560 za 27 uzlů. |
|||
457 mm (1911) | 1743 | 220 (99,8) | 44 | 2190 za 44 uzlů, 6560 za 31 uzlů. |
![]() |
|
---|