| Kouzelnický učeň | |
|---|---|
| obecná informace | |
| Autor | Michail Kostin , Alexey Gravitsky |
| Série | Živí i mrtví |
| Předchozí | " Živý a mrtvý " |
| další | "třetí síla" |
| Typ | literární dílo |
| Žánr | fantazie |
| Rok vydání | 2011 |
Čarodějův učeň je druhým románem ze série Živí a mrtví , jehož spoluautory jsou dva ruští spisovatelé sci-fi, vítězové ceny Stříbrný šíp [1] Michail Kostin a Alexej Gravitskij . Žánrem díla je fantasy , subžánry jsou techno-fantasy [2] , sociofilozofická fikce [3] .
Zpočátku Michail a Alexej pojali „Živí a mrtví“ jako samostatný, nesériový román. První díl vyšel v roce 2010 pod nakladatelstvím „Fakulteta“ [4] . Kniha se dobře prodávala a nakladatel navrhl zvážit pokračování.
Pokud byl první román založen na světě, který Michail Kostin viděl ve snu, pak ve druhém díle - "Mágův učeň" byla použita Michailova raná práce pro sci-fi příběhy. Hlavní příprava vypadala takto: hlavní hrdina – nemilosrdný žoldák a mimozemský bojovník – poskytl rozhovor novináři, dokazující správnost svého jednání. Michail přenesl tuto scénu do světa „Živí a mrtví“ a došel k obrazům Nera a Sancheze a o něco později se k nim přidal zbytek postav [5] .
V roce 2011 vydala "Fakulta" druhý díl cyklu " Živý a mrtvý " - "Kouzelníkův učeň" [6] .
V roce 2012 vydalo nakladatelství " Sněhová koule M" znovu první dva díly série " Alive and the Dead " a vytisklo také pokračování - " Třetí síla " [7] .
Konsorcium si je vědomo nebezpečí magie pro svou existenci, ale zároveň chápe její nezbytnost v každodenním životě, proto jsou ve Spojených teritoriích konsorcia (UTC) zavedena přísná pravidla pro fungování kouzelníků. Z pohledu vlády je zakázána nejnebezpečnější magie: bojová, lidská, nekromancie a další související se životem a smrtí. Šplouchání takové magie je sledováno a trestáno. Za porušení zákona je zaklínač bez jakýchkoli výjimek poslán do vyhnanství na doživotí na vzdálené ostrovy. Pro jiné druhy magických činností musíte získat licenci. Většina kouzelníků je zaměstnána v sektoru služeb – osvětlení ulic, opravování spotřebičů, bezpečnost a tak dále.
Ne všichni čarodějové jsou připraveni takovou situaci ustát. Ionea – mladá a neuvěřitelně silná kouzelnice – se ujímá role vůdce milice. OTC balancuje na pokraji revoluce.
Vůlí osudu je kouzelníkův učeň Pantor nucen uprchnout na svobodný Sever, nekontrolován OTK, aby unikl zkostnatělému byrokratickému stroji Konsorcia. Pronásleduje ho vykonavatel magického dohledu, který naopak stojí před volbou: buď zločince chytí, nebo bude na jeho místě on sám.
Do nadcházejícího převratu jsou nečekaně zapleteni jak uprchlík, tak pronásledovatel. Aniž si to uvědomují, stávají se téměř klíčovými postavami spiknutí.
Kniha je prastarým svazkem magických kouzel obsahujících pokyny k provádění obřadů, včetně křísení mrtvých.
Figurka je malý idol , který vám umožňuje uchovat si v paměti vize způsobené chodcem snů.
- vzkříšení hřbitova;
- zachránit dívku před obětí.
Budova Konsorcia byla postavena tak grandiózně, že si lidé při pohledu na ni uvědomují svou bezvýznamnost a bezcennost, ale zároveň kdesi hluboko uvnitř vzplane hrdost na svou vlast, je touha přispět k rozvoji moc Spojených území. Je pravda, že takové myšlenky zpravidla netrvají dlouho. Stačí se jen odstěhovat, protože vlastenecká nálada mizí. Ale nevlastenecké myšlenky je lepší zahnat od sebe. Vláda volená lidem přísně dbá na to, aby zločiny proti vůli lidu nebyly páchány ani v myšlenkách.
Vláda zvolená lidmi ví, co potřebuje a co ne. Obyvatelé Spojených teritorií potřebují jednoduché výhody, pohodlí a vymoženosti, které věda a technologie poskytují. A lid nepotřebuje magii, jako všechno ostatní, co je nekontrolovatelné a nepředvídatelné. Úřady říkají, že lidé chtějí mír. A úřady to jistě vědí. A většina lidí věří všemu, co je zasazeno do OTK.
Status provokatéra je ve společnosti zafixován. Obvinění proti lidově zvolené vládě jsou vnímána jako provokace. To je totožné se vzpourou proti vůli lidu a základům demokracie.
Na příkladu vrchního soudního vykonavatele Nira a jeho vnímání toho, co se děje, je vidět, jak zkostnatěl, stal se bezmyšlenkovým kolečkem v systému.
Svobodomyslný novinář Sanchez se snaží soudnímu vykonavateli zprostředkovat skutečný průběh věcí: „Jste zvyklí pracovat na svém místě. Podle protokolu, zakládací listiny, pokynů. Jedete jako parní lokomotiva po válcovaných kolejích. Pokud něco leží na kolejích nebo náhle zmizí, začnete panikařit. Ale nejste inertní. Systém. A vy v tom prostě pracujete. Jste zvyklí. Není to vaše chyba. A není to chyba systému. Navíc to není špatné.<...> Žijeme v zemi s vládou a státním zřízením. Ten systém je prostě na hovno. To však nevyvrací skutečnost, že mizerný systém je lepší než žádný systém. Stejně jako to, že v jiných nám známých státech je taky všechno na prd. Prostě oni mají své vlastní problémy - jak u moci, tak mezi lidmi - ale my máme své vlastní.<...> Nejsem proti úřadům a Konsorciu. A hledat mouchu v sudu od marmelády je moje práce.
Niro zase věří: „Pokud se ocitnu v nepříjemné pozici, není na vině systém ani Konsorcium. Vyčítám si to. Neudělal svou práci.<...> Orgány OTK s tím nemají vůbec nic společného.“ Zároveň si nepřipouští myšlenku, že by se dal jednoduše zarámovat.
V hloubi duše má Niro slušný smysl pro zášť, ale zkušenosti získané v průběhu let neumožňují vrchnímu soudnímu vykonavateli nahlédnout do podstaty problému. Snaží se přesvědčit sám sebe, že šéf má pravdu a vše je jednoduché: vykonavatele na zločince upozorní, ten ho zatkne a připraví pro soud materiály dokazující zločin. Pak je chudák souzen a poslán na ostrovy. Vždy, protože soudní vykonavatelé vždy najdou důkazy o vině. Chyby nemohou být, svědomí netrápí. Není pochyb. A není slitování ani s kouzelníky, protože tato část magie je zpočátku zakázaná, protože ten, kdo se rozhodne spojit svůj život s pololegálním povoláním, jde zpočátku na ostří břitvy. A pokud si to lidé uvědomují, stále lezou do magie, pak není čeho litovat, pokud přeskočili čáru. Všechno je jednoduché. A jeho úkolem je vzít viníky a poslat je k soudu. Nyní se ale poprvé v jeho službách ukazuje, že není koho vinit a není koho postavit před soud. A pokud neexistuje viník, může za to sám Niro. Je to rozumné, je to správné. Ale něco uvnitř Nira se proti takové formulaci otázky bouří. Pokud zločince nechytil, tak je samozřejmě vinen, ale proč by se kvůli tomu měl sám stát zločincem?
V důsledku toho je Niro, muž oddaný systému celou svou bytostí, dán svým šéfem Georgesem Deransem, aby byl tímto systémem roztrhán na kusy, ale ne proto, že by se Niro dopustil zločinu proti moci, ale proto, že šéf má milostný poměr s manželkou, o kterém vrchní soudní vykonavatel ani nemá podezření.
Novinář Sanchez, snažící se Nirovi pomoci, zjistí skutečné okolnosti věci, ale nemůže najít nezvratné důkazy, což znamená, že obvinění bude nepodložené. Vše proto, že Derans je kolo běžného stroje, které jí pomáhá pracovat jako obvykle. A Sanchez je zrnko písku, které se snaží zastavit pohyb auta.
Niro na oplátku přijímá obvinění naprosto pokorně a upřímně lituje vykonstruovaného zločinu, který je mu připisován, protože věří, že „systém nemůže dělat chyby“, protože si ani v myšlenkách nedokáže představit, že by se mohl stát jen obětí nečestného šéf.
OTC nemají rádi magii pro její nedostatek kontroly a nepředvídatelnost, takže se ji snaží omezit, vzít ji pod kontrolu. Mnoho obyčejných občanů se mágů bojí a nemají je rádi.
Ve světě, kde si kouzelníci zachovali svou moc, je však tento postoj k technologickému pokroku běžný. Jeden z prvních kouzelníků informuje úřady: „Podle posledních zpráv nabývají na síle kacíři, kteří vyměnili pány živlů za ducha ze stroje, Velká matko. Pokud je nezastaví, velmi brzy vezmou pod ruku celou řadu. Víra v ducha stroje je v pohraničních zemích silná a stále nabývá na síle. Elementární dary jsou zakázány. Pouze vyvolení se odvažují vzývat živly. Ti, kteří to dělají svévolně, jsou pronásledováni. Jih pohraničních zemí již tomuto šílenství podlehl. A infekce se postupně plíží na sever.
Novinář Sanchez je v knize představen jako jakýsi rebel, hledač pravdy, který jde proti úřadům. Neztotožňuje se však s revolucionářem a upřesňuje, že je nebezpečné jím být. On je spíš vtip. A šašek smí říkat pravdu, ale člověk nesmí překročit hranici toho, co je dovoleno. Ví, proč je milován, a ví, proč je tolerován. Každá nehoráznost musí mít své meze. A žádná nehoráznost nestojí za to riskovat kvůli tomu kůži. Ideály a nápady jsou zbožím jako cokoli jiného. Hlavní je to správně prezentovat a prodat za vyšší cenu, no, nebo prodat. Jsou upřímní, kteří strkají své ideály do toho, co je napsáno, aby potěšili trendy, moc, cenzuru a čtenáře. Ale i když propagují dobrou myšlenku, stále to pro systém funguje. A pokud jde proti systému, pak systém zničí autora myšlenky. Věrný autor - čest a stabilní práce; revoluční – exil a chudoba.
A chtěl plivat na čtenáře: dokud jsou jeho články zbožím a zbožím na prodej, nezatracuje každého zasraného kupce. Kde je vzteklé reptání, tam je skandál a každý skandál přitahuje pozornost. Ten, kdo to prodává, ten, kdo to tiskne – bez nich má jistotu, že je nikdo. A ti, kteří čtou... ano, mohou prodávat, co chtějí. Upřesňuje, že i když začne psát o tom, jak bohové sestoupili z nebe a uspořádali rvačku v městském parku, stejně to budou číst. Samozřejmě se najdou tací, kteří budou rozhořčeni, ale přečtou si to také. Pokud začne psát se záměrnými chybami, parta bojovníků za čistotu jazyka ho prokleje a banda kreténů začne napodobovat jeho brilantní styl. A zatímco tito a další to budou číst. Nepůjdou nikam, dokud jim jeho redaktor nabídne novinky o snídani u kávy, ovesných vloček a smažených vajec. I kdyby je všechny otevřeně označil za idioty z první stránky, stejně si to přečtou. Navíc to většina z nich přijme s potěšením. "Proč? "Protože jsou to idioti," pokrčí rameny Sanchez.
Ve chvíli, kdy kouzelníci zaútočili na budovu Konsorcia a Sanchez byl na náměstí před samotnou budovou, rozhlédl se po davu a smutně zamumlal: "To stádo." Toto stádo je jeho publikem. Pro koho píše. Ty, které baví. Nezajímá je, jak děsivé věci jsou kolem nich. Jde jim jen o to, aby se bavili. Už dávno se o někoho přestali bát. Dokud nebudou všichni osobně zabiti, není strach. Zapomněli, jak cítit bolest někoho jiného. Bolí to, jen když je někdo z vašich blízkých zabit nebo vám useknou ruku. A když sousedovi useknou ruku, nebolí to, je to zajímavé. Pak napíše, jak to celé bylo. Nebo není jiný. A proberou to u snídaně. Mohou se dokonce hádat až k chrapotu. Snad v tomto sporu budou mít nějaké přesvědčení, které budou hájit slovy. A v takových sporech budou mít nepochybnou výhodu ti, kteří nyní stojí v tomto davu. "Byl jsem tam a kde jsi byl v tu dobu?" - řekne takový diskutér. A jeho partner pod tlakem hádky utichne. Protože tento divák tu byl a bojoval za svou vládu a lid, nebo za svobodu pro kouzelníky a lidi. Na co bojovali, na to přijdou později, až se začnou hádat. Teď jen stojí a zírají. A on nebo jeho kolegové jim ve sporu předají argumenty a postoje, které budou považovat za své. A budou se hádat a hájit „své“ pozice až do oběda. A pak hodí nové téma pro pobavení, protože věčně odkládat to samé je nuda. Jedním slovem - "Stádo".
Zhrzený novinář Sanchez, který drtivou většinu svých čtenářů považuje za pitomce, přesto vyčleňuje malou exkluzivní skupinu.
"Musí existovat respekt ke čtenáři," je si jistý Sanchez, a ještě více je respekt ke čtenáři. Nejsou tam skoro žádní čtenáři.“ A vysvětluje, že to nezávisí na oběhu: každý středoškolák může skládat písmena do slov. Tato dovednost ale nemá nic společného se schopností porozumět psanému, natož číst mezi řádky. To vyžaduje kulturu, vzdělání, výchovu, konečně. A Světla Verolly si kupují všichni bez ohledu na schopnost myslet.
Po chvíli v baru v Utanawě, kdy Panthor málem porušil zákon a nepoužil bojovou magii, ho začaly zmítat myšlenky na jeho vrozený dar. "Možná," pomyslel si Messerův student, "tak se čarodějové rodí." A je to vštěpováno od dětství. A není z toho úniku, žádné skrývání, žádné odmítnutí. I zakázat, alespoň nezakázat, ale bez magie nemůže být kouzelník. A v kritické situaci bude magie ovládat kouzelníka, a ne kouzelníka, pomocí magie, přičemž ji rozdělí na povolené a zakázané. Myslel si, že je možné to v sobě obsáhnout, ale do určitého bodu, dokud ho magie nepřevezme. Dokud se vědomí nevypne. Koneckonců diktuje, co je možné a co ne. Ale pak je magie prokletí nebo naopak požehnání, o které jsou mnozí ochuzeni?
Hlavní hrdina se snaží přijít na to, co je pro něj kouzlo. Ano, samozřejmě, je to zátěž a zodpovědnost. Ale jeho situace je stále jiná než Cassandra , kde se pro ni dar proroctví stal skutečným prokletím. Zde je spíše vhodné citovat slova Konstantina Aksakova o Petru I .: „Dar síly je velký dar, ale nebezpečný dar: nasměrován špatným směrem, může napáchat stejně škody jako užitku, je-li zaměřen k dobru“ [8] .
Před zahájením ofenzívy proti Konsorciu byli mágové hlavního města znepokojeni situací v regionech, protože. tam nemohli zaručit podporu. Ionea odpověděla: „Idealizuješ. Mimo Verollu je maloměstská velmoc, která vlastně nikoho neposlouchá, ale uklání se a dělá jí ústupky. Všimněte si, že mluvím o Verolle, ne o Konsorciu. Budou souhlasit s jakoukoli mocí, která zde sedí, pokud neporuší svůj obvyklý způsob života. Nezhoršili to. Konsorcium nemá mimo hlavní město žádnou skutečnou moc. A negramotný kouzelník, který umí večer rozsvítit lampiony, se často těší nemenší úctě než starosta.
Popsaná situace umožňuje vytvořit paralelu se skutečnými událostmi v dějinách lidstva, kdy v hlavním městě došlo k hlavnímu převratu a obyvatelé zbytku území přijali novou vládu s nadějí a vírou v lepší budoucnost.
Potvrzení slábnutí vlivu moci v regionech lze vysledovat i při rozhovoru s provinčními kouzelníky z Utanawy: „Tady jste osvíceni magií a nikdo na vás nepřiběhne zaklepat. Toto nepřijímáme. Teď, kdybych spustil kouzlo a rozsvítil bych kouzelníkům z kontrolního oddělení, pak ano. I když i oni se na všechno dívají skrz prsty. <...> U Verolly přísnější. V hlavním městě obecně nepřetržité podvodníky. A čím dál od hlavního města, tím svobodněji. Proto jsme se usadili tady, protože bez licence je možné mnohem víc. A když s licencí, tak obecně skoro cokoliv.
Ionea celkem realisticky hodnotí svou roli v nadcházejícím povstání: „Jsem pro ně jen symbolem. Neexistují žádní vůdci rebelů. Dochází pouze k útlaku okolností a pak přichází člověk, který dává impuls tomu, co je samo o sobě dávno překonané. Symbol. Prapor. Portrét. Jak si přeješ. Nejsem puškař. O zbraních nevím. Jsem jen prst, který mačká spoušť. Teplouš! Nebýt mě, myslíš, že by se to nestalo? Stalo by se to. Jen o něco později."
Mimochodem, také v roce 2011 v Rusku vyšla poslední závěrečná kniha Susan Collins "Hunger Games" - " Mokingjay ", kde je hrdince - Katniss nabídnuta hrát roli symbolu pro sjednocení rebelů.
Lidé jsou jen nástrojem k dosažení cíle.
Na schůzce mezi Sanchezem a Ioneou, když Sanchez oznámil, že píše sérii článků o strážní službě Oddělení kouzelnického dohledu Konsorcia, Ionea objasnila:
- Chválit je?
„Nejsou za co chválit.
Takže píšeš pravdu?
- Skoro pravda.
Skoro pravda? - vytáhli mágové - A teď můžete napsat jednoduše pravdu. Myslím, že to zvládneš skvěle. Navíc už jste pravděpodobně uhodli, jaký druh pravdy je nyní potřeba?
Sanchez pochopil, jakou pravdu chtěla Ionea vidět, ale o tom nezačal psát. Napsal, že žádná síla, která slibuje ztělesnění ideálu, nikdy nebude ztělesňovat ideál, i když se mu blíží. Napsal, že hlavní věcí, nejdůležitější věcí, je neměnit ideály za sliby, bez ohledu na to, jak koherentně mohou tyto sliby znít.
Hlavní je nezradit sebe a svou pravdu. Buď k sobě upřímný. Jen tak můžete být k ostatním upřímní.
Neprodávejte se tomu, kdo vás vede. Ať jdete kamkoli, dívejte se na své nohy. Vždy se dívejte pod nohy. A nevěřte nikomu, kdo vám říká, abyste se nedívali.
Důvěřuj, ale nevěř. Podrobte se věci, ale nevydávejte se do otroctví, i když je to otroctví pro všeobecnou svobodu.
Zůstaňte sami sebou. Zůstaňte věrní své pravdě. Je vždy."Jak to mám udělat, váš Sanchez O'Guire"
| Díla Michaila Kostina | |
|---|---|
| Letopisy Etoria | |
| Živí i mrtví | |
| Další díla |
|