| Srst | |
|---|---|
| vlastní jméno | bèle fòòr |
| země | Súdán , Čad |
| Regiony | Dárfúr |
| oficiální status | Ne |
| Regulační organizace | Ne |
| Celkový počet reproduktorů | 746 000 |
| Klasifikace | |
| Kategorie | Jazyky Eurasie |
| Kožešinová rodina | |
| Psaní | latinský |
| Jazykové kódy | |
| ISO 639-1 | — |
| ISO 639-2 | — |
| ISO 639-3 | fvr |
| WALS | srst |
| Etnolog | fvr |
| IETF | fvr |
| Glottolog | furr1244 |
Fur jazyk (samozvaný bèle fòòr nebo fòòraŋ bèle , arabsky فوراوي , pron. Fûrâwî ), někdy mu lingvisté říkají Konjara podle jména bývalého vládnoucího klanu - jazyk Furů žijících v oblasti Súdánu v Dárfúru . Patří do kožešinové větve nilosaharské makrorodiny . Počet dopravců je cca 750 tisíc [1]
Fur má následující souhlásky:
Všechny výše uvedené symboly mají stejný význam jako v IPA s výjimkou následujících:
z se vyskytuje pouze jako alofon hlásky y . Arabské souhlásky se někdy vyskytují ve výpůjčních slovech. Zvuk / h / je velmi vzácný.
K dispozici jsou následující samohlásky: aeiou . Mezi lingvisty panuje neshoda v tom, zda samohlásky s pokročilým jazykovým kořenem (+ATR), konkrétně [ɛ], [ɔ], [ɪ], [ʊ] , jsou fonetické varianty nebo samostatné fonémy. Zvuk /f/ je volná variace pro řadu zvuků v rozsahu od [p] do [f] ; ze stejného důvodu se v řadě zdrojů jazyk nazývá pɔɔr .
Existují dva základní tóny, L (nízký) a H (vysoký); foneticky rozlišujeme L, H, střední, HL a LH.
Metateze je rozšířený a pravidelný výskyt v jazyce Fur; pokud je ke slovesu začínajícímu souhláskou připojena zájmenná předpona souhlásky, pak je buď první souhláska slovesa vynechána, nebo je zaměněna za další samohlásku. Příklady: lem- "líznout" > -elm- ; ba- "napít se" > -ab- ; tuum- "postavit" > -utum- . Pro fonetickou asimilaci existuje řada dalších pravidel.
Množné číslo podstatného jména a (volitelně) přídavného jména lze tvořit příponou -a ( -ŋa po samohláskách): àldi "příběh" > àldiŋa "příběhy", tòŋ "druh antilopy" tòŋà "antilopa daného druhu" ; bàin "starý" > bàinà "starý". Tato přípona označuje i neživou 3. osobu množného čísla. slovesa: lìiŋ "koupe se" > lìiŋa "oni (neživí) se koupou", kaliŋa "oni (živí) se koupou".
Přídavná jména končící samohláskou mohou mít přípony v množném čísle -là nebo -ŋa : lulla "chladný" > lullalà nebo lullaŋà "studený". Podobná přípona (v důsledku metateze a asimilace přeměněná na -òl / -ùl / -àl ) se používá k označení množného čísla sloves v řadě časů.
Některá podstatná jména typu CVV přebírají množné číslo H -ta ; ròò "řeka" > ròota "řeka"; rèi "pole" > rèito "pole".
Nejméně dvě podstatná jména mají příponu v množném čísle. h. -i: koor "kopí" > koori "kopí", dote "myš" > kuuti "myši".
Podstatná jména s jednotnou předponou d- (> n- před nosovkou) přebírají množnou příponu k- ; tvoří asi 20 % všech podstatných jmen. V některých případech (nejčastěji jde o názvy částí těla) se k němu přidává L (nízký tón). Příklad: dilo "ucho" > kilo "uši"; nuŋi "oko" > kuŋi "oči"; dagi "zub" > kàgi "zuby"; dòrmi "nos" > kòrmì "nos".
Lokativ lze vyjádřit příponou -le nebo změnou koncového tónu podstatného jména, např.: tòŋ "dům" > toŋ "doma, v domě"; loo "místo", kàrrà "daleko" > loo kàrrà-le "na vzdáleném místě".
Genitiv se vyjadřuje příponou -iŋ ( i se za samohláskou vynechává). Pokud je typ vztahu přivlastňovací, pak definice (jméno vlastníka) zaujímá první místo, v ostatních případech - poslední. Příklad: nuum "had" > nuumiŋ tàbù "hadí hlava"; jùtà "les" > kàrabà jùtăŋ "lesní zvířata".
| já | ka | My | ki |
| Vy | ji | Vy | bi |
| On ona to | tj | Oni jsou | vzezření |
Předmětová zájmena jsou stejná, ale mají nízký tón a k tvarům množného čísla se přidává -ŋò.
Zájmenné předpony předmětu| já | - (vede k metatezi) | My | k- |
| Vy | j- | Vy | b- |
| On ona to | - (zvýšení samohlásek; *i -) | Oni (neživí) Oni (neživí) |
k- (+množná přípona) (*i-) (+množná přípona) |
Příklad pro sloveso bu- „unavit se“:
| Jsem unavený | emo | Jsme unavení | kumo |
| Jsi unavený | jumo | Jsi unavený | bumo |
| je unavený/á | bou | Jsou unavení | kumul |
gi , který zprostředkovává „zájmena účastníka“, zprostředkovává v dialogu objekty první nebo druhé osoby v závislosti na kontextu.
Přivlastňovací zájmenaVšechny uvedené tvary jsou v jednotném čísle. K vytvoření množného čísla se přidá předpona k-:
| můj | duiŋ | náš | sakra |
| vaše | diil | vaše | dieŋ |
| jeho její | dees | jim | dieŋ |
Slovesný systém jazyka Fur je poměrně složitý; Slovesa mají řadu konjugačních paradigmat. Existují tři časy: přítomný, dokonalý a budoucí. Existuje také konjunktivní způsob. Minulý čas má různé typy.
Mezi příponami je třeba zmínit -iŋ (nepřechodné / reflexivní; příklad lii "pere" > liiŋ "pere") a geminaci střední souhlásky s přidáním -à/ò (intenzivní; příklad jabi "kapka" > jappiò/jabbiò "shodit" .)
Negace se provádí přidáním cirkumfixu a-…-bà ; a-bai-bà "nepije."
Většina přídavných jmen je dvojslabičná, s heminátou jako druhou souhláskou. Příklady: àppa "velký", fùkka "červený", lecka "sladký". Některé mají 3 slabiky: dàkkure „tvrdé“.
Příslovce lze tvořit z přídavných jmen přidáním přípony -ndì nebo -n , například: kùlle "rychle" > kùllendì nebo kùllèn "rychle".
Abstraktní podstatná jména lze tvořit z přídavných jmen přidáním přípony -iŋ a snížením všech tónů, stejně jako ztrátou koncové samohlásky přídavného jména, například: dìrro "těžký" > dìrrìŋ "těžký".
Pro zápis jazyka Fur se používá latinská abeceda [2] : A a, A̱ a̱, B b, D d, E e, G g, H h, I i, Ɨ ɨ, J j, K k, L l , M m, N n, Ny ny, Ŋ ŋ, O o, P p, R r, S s, T t, U u, Ʉ ʉ, W w, Y y, Zz . Vysoký tón se značí ostrým (ˊ), vzestupný háčkem (ˇ), sestupný cirkumflexem (ˆ), nízký tón se písemně neuvádí.