Khunisavank

Klášter
Khunisavank
paže.  Խունիսավանք

Jedinou dochovanou stavbou kláštera je kostel z roku 1982
40°36′38″ N sh. 46°07′31″ palců. e.
Země  Ázerbajdžán
Umístění oblast Gadabay
zpověď  Arménská apoštolská církev
Architektonický styl arménský
Datum založení 9. století
Stát prakticky zničeno (od 90. let není stav neznámý)

Khunisavank ( arménsky  Խունիսավանք ) je arménský klášter z 9.-10. století [1] . Ruiny kláštera se nacházejí na levém břehu řeky Getabek, v jižní části obce Soukbulak (bývalá Kominterna) [2] v Ázerbájdžánské oblasti Gadabay [3] .

Architektura

Stěny kostela - jediné dochované stavby - byly postaveny z hrubě tesaného kamene a bez jakýchkoliv ozdob. Jediný vchod se nachází na západní straně, osmiboký buben kopule má čtyři úzká okna, klenutý čtverec stěn přechází do kopule pomocí plachet . Kostel je zevnitř pokryt téměř kompletně zachovanou vápennou maltou. Nápisy se nedochovaly [4] . V okolí Khunisavanku se nacházejí ruiny budov, z nichž většinu dnes pokrývá hustý les [5] .

Historie

Klášter Khunisavank byl postaven v 9. století [3] , v období po osvobození z arabské nadvlády, které bylo poznamenáno vzestupem obrozeného arménského království . Ve stejném křížovém stylu as podobnou kupolí jako hlavní kostel Khunisavank byl postaven kostel kláštera Varazg (nyní Lachinská oblast ) [6] .

M. Barkhudaryants ve své knize „Artsakh“ v roce 1895 napsal:

Byl postaven na východ od Nor-Getabek, na levém břehu řeky Getabek, vedle kterého je tatarská vesnice Mollalu. Malý klášter má krásnou architekturu, ale nyní je opuštěný.

Původní text  (arm.)[ zobrazitskrýt] Հիմնու նոր րևելե հ հ, գետ նուն ձ կողմում, որին մ մ թրք գիւղն: փոքր ունի և շինութիւն. բայց այժմ անմարդաբնակ է [3]

Viz také

Poznámky

  1. Maria Adelaide Lala Comneno, Pablo Cuneo, Setrag Manoukian. Garabagh. - OEMME Edizioni, 1988. - S. 85.Původní text  (italsky)[ zobrazitskrýt] Vládci církve Khunisavank' (IX.-X. století) v provincii Ketabek. Ruderi della chiesa del monastero di Khunisavank' (IX-X sec.) nella provincia di Ketabek. La pianta cruciforme nelle sue různé varianty rappresenta una delle modalità più tipiche dell'architettura armena dei secoli V-VII; si possono trovare chiese con questa tipologia in quasi tutte le regioni abitate a quell'epoca dagli armeni.
  2. Ս. Կարապետյան . Հյուսիսային Արցախ . - Ե. : Գիտություն, 2004. - S. 85. - 616 s. — (ՀՃՈՒ գիտական ​​​​ուսումնասիրություններ). — ISBN 5-8080-0566-3 .
  3. 1 2 3 M. Barkhudaryants, "Artsakh", Baku (1895), s. 314
  4. Karapetyan S. G. խ երկու եկեղեցիներ ն (dva kostely s křížovou kupolí v oblasti ​​artza)  (Arm.)  // պ բ հ = Historicko-filologický časopis. - 1983. - Փետրվար. - Է ջ 203-205 . — ISSN 0135-0536 .
  5. Ս. Մելիք- Բախշյան . Հայոց պաշտամունքային վայրեր . - Ե. : ԵՊՀ հրատարակչություն, 2009. — 432 + 10 s. - 500 výtisků.  - ISBN 978-5-8084-1068-8 .
  6. Jean-Michel Thierry. Eglises et Couvents du Karabagh. - Antelais, 1991. - S. 87.

Literatura

Odkazy