Khunisavank

Khunisavank ( arménsky  Խունիսավանք ) je arménský klášter z 9.-10. století [1] . Ruiny kláštera se nacházejí na levém břehu řeky Getabek, v jižní části obce Soukbulak (bývalá Kominterna) [2] v Ázerbájdžánské oblasti Gadabay [3] .

Architektura

Stěny kostela - jediné dochované stavby - byly postaveny z hrubě tesaného kamene a bez jakýchkoliv ozdob. Jediný vchod se nachází na západní straně, osmiboký buben kopule má čtyři úzká okna, klenutý čtverec stěn přechází do kopule pomocí plachet . Kostel je zevnitř pokryt téměř kompletně zachovanou vápennou maltou. Nápisy se nedochovaly [4] . V okolí Khunisavanku se nacházejí ruiny budov, z nichž většinu dnes pokrývá hustý les [5] .

Historie

Klášter Khunisavank byl postaven v 9. století [3] , v období po osvobození z arabské nadvlády, které bylo poznamenáno vzestupem obrozeného arménského království . Ve stejném křížovém stylu as podobnou kupolí jako hlavní kostel Khunisavank byl postaven kostel kláštera Varazg (nyní Lachinská oblast ) [6] .

M. Barkhudaryants ve své knize „Artsakh“ v roce 1895 napsal:

Byl postaven na východ od Nor-Getabek, na levém břehu řeky Getabek, vedle kterého je tatarská vesnice Mollalu. Malý klášter má krásnou architekturu, ale nyní je opuštěný.

Viz také

• Seznam arménských chrámů na území moderního Ázerbájdžánu
• Ani království
• oblast Gadabay
• arménská architektura

Poznámky

1. ↑ Maria Adelaide Lala Comneno, Pablo Cuneo, Setrag Manoukian. Garabagh. - OEMME Edizioni, 1988. - S. 85.Původní text  (italsky)[ zobrazitskrýt] Vládci církve Khunisavank' (IX.-X. století) v provincii Ketabek. Ruderi della chiesa del monastero di Khunisavank' (IX-X sec.) nella provincia di Ketabek. La pianta cruciforme nelle sue různé varianty rappresenta una delle modalità più tipiche dell'architettura armena dei secoli V-VII; si possono trovare chiese con questa tipologia in quasi tutte le regioni abitate a quell'epoca dagli armeni.
2. ↑ Ս. Կարապետյան . Հյուսիսային Արցախ . - Ե. : Գիտություն, 2004. - S. 85. - 616 s. — (ՀՃՈՒ գիտական ​​​​ուսումնասիրություններ). — ISBN 5-8080-0566-3 .
3. ↑ 1 2 3 M. Barkhudaryants, "Artsakh", Baku (1895), s. 314
4. ↑ Karapetyan S. G. խ երկու եկեղեցիներ ն (dva kostely s křížovou kupolí v oblasti ​​artza)  (Arm.)  // պ բ հ = Historicko-filologický časopis. - 1983. - Փետրվար. - Է ջ 203-205 . — ISSN 0135-0536 .
5. ↑ Ս. Մելիք- Բախշյան . Հայոց պաշտամունքային վայրեր . - Ե. : ԵՊՀ հրատարակչություն, 2009. — 432 + 10 s. - 500 výtisků.  - ISBN 978-5-8084-1068-8 .
6. ↑ Jean-Michel Thierry. Eglises et Couvents du Karabagh. - Antelais, 1991. - S. 87.

Literatura

• Biskup Makar Barkhudaryants . Artsakh = Արցախ / komp. a připravit se. text B. A. Grigoryan, V. G. Grigoryan, přel. N. Aleksanyan. - Petrohrad. , B .: Nauka , Aror, 2009 (1895). — 384 s. - 1000 výtisků.  - ISBN 978-5-02-025551-7 .
• Ե. Լալայան . Գանձակի գավառ. — Թիֆլիս , 1899.

Odkazy

• STRUČNÁ HISTORIE UMĚNÍ A ARCHITEKTURY ARTSAKH - NAGORNO  KARABACHH
• Fotografie kláštera