Kostel sv. Vojtěcha (Berlín)

Kostel
Kostel sv. Vojtěcha
Němec  St.-Adalbert-Kirche
52°31′42″ s. sh. 13°23′44″ palců. e.
Země  Německo
Umístění Mitte
zpověď katolicismus [1]
Architektonický styl architektonický modernismus
Architekt Holzmeister Clemens
Datum založení 1933 [2]
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kostel svatého Vojtěcha ( německy  Kirche Sankt Adalbert ) je katolický kostel na předměstí Spandau , patřící do berlínské čtvrti Mitte . Budova kostela, která je památkově chráněná , byla navržena architektem Klemensem Holzmeisterem v letech 1933 až 1934.

Historie a popis

Kostel sv. Vojtěcha, který je filiálním kostelem kostela Srdce Kristova v okrese Prenzlauer Berg , se nachází na adrese Thorstrasse, dům 168. Vchod do budovy je uprostřed řady domů do západně od budovy - je označena bronzovými písmeny. Svatý Vojtěch byl zvolen patronem katolické komunity na předměstí Spandau , protože při zakládání chrámu byla většina jeho farníků návštěvníky ze Slezska , stejně jako z východního a západního Pruska ; v těchto krajích byl uctíván bývalý pražský biskup , svatořečený v roce 999. Kromě toho byl Adalbert patronem malé diecéze Lubusz, jejíž území přešlo v roce 1930 pod diecézi Berlín.

Farnost sv. Vojtěcha byla založena v roce 1927 s téměř 7 000 farníky a stala se součástí katolické farnosti kostela sv. Šebestiána v Gesundbrunnen . Až do roku 1932 – před získáním pozemku, kde je dnes kostel – se mše konaly v nedaleké tělocvičně školy. Základní kámen nového chrámu podle návrhu rakouského architekta Clemense Holzmeistera ( německy  Clemens Holzmeister ) byl položen 18. září 1932 a již 22. dubna 1934 byla stavba slavnostně otevřena biskupem Nikolausem Baresem.

Za 2. světové války , v roce 1943, byla poškozena část lavic a varhany Adalbertkirche v důsledku zásahu zápalné bomby do budov  - mše se musely přesunout do jiných místností; teprve o letnicích 1944 se do budovy vrátily služby. V roce 1945 zasáhla budovu druhá bomba a chrám se stal zcela nepoužitelným. Ve srovnání s jinými berlínskými kostely přitom chrám neutrpěl výraznější poškození – vzhledem k tomu, že v husté zástavbě obytné čtvrti, která ho obklopovala, to nebylo téměř patrné. Po obsazení Berlína Rudou armádou byl kostel využíván jako stáj . Kostelní náčiní a některé cennosti farníci předem ukryli nebo zakopali. V letech 1946 až 1948 byl kostel renovován; další rekonstrukce proběhla koncem 80. let 20. století.

Poznámky

  1. ↑ archINFORM  (německy) - 1994.
  2. ↑ https://deu.archinform.net/projekte/5176.htm

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  V bibliografických katalozích