Muž na hodinách

Muž na hodinách
Žánr příběh
Autor Nikolaj Semjonovič Leskov
Původní jazyk ruština
datum psaní 1887
Datum prvního zveřejnění 1887
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource

"Muž na hodinách"  - příběh N. S. Leskova , napsaný v roce 1887 .

Historie vzniku a publikace

Příběh byl poprvé publikován v časopise Russian Thought v roce 1887 (č. 4) pod názvem „Saving the Perishing One“. Následně byl název změněn autorem.

Děj je založen na skutečné skutečnosti: autor o tom referuje v první kapitole a dosvědčují to paměti z oněch let [1] . V příběhu účinkují skutečné historické postavy: N. I. Miller (generálporučík, ředitel Alexandrovského lycea), S. A. Kokoškin (ve 30. letech hlavní policejní šéf Petrohradu), N. P. Svinin (plukovník).

Ve sbírce „Příběhy a příběhy“, kterou vydal S. N. Shubinsky v roce 1887, vyšel na přání autora příběh „Muž na hodinách“ spolu s dalšími příběhy „o spravedlivých“.

Děj

V zimě, kolem Epiphany, v roce 1839, došlo v Petrohradě k silnému tání. Strážný, voják Izmailovského pluku, jménem Postnikov, slyšel, jak se muž topí, spadl do díry, a zoufale prosil o pomoc. Voják se dlouho neodvážil opustit své místo, protože se jednalo o vážné porušení listiny a jurisdikce, dlouho trpěl, ale nakonec se rozhodl a tonoucího vytáhl.

Kolem projíždějící důstojník soudního invalidního týmu (později zrušeného) se zastaví a ptá se tonoucího, co se stalo, mezitím se Postnikov rychle vrátil na své místo. Strážník zachráněného muže převezl na policejní služebnu a oznámil, že zachránil tonoucího. Zachráněný ztratil vědomí a nemohl nic říct, ale pořádně nechápal, kdo ho zachraňuje. Postnikov oznámil incident kapitánu Millerovi, který se obratem přihlásil veliteli praporu podplukovníku Svininovi. Svinin si uvědomil, že důstojník invalidního týmu se přihlásí soudnímu vykonavateli a ten o tom informuje vrchního policejního důstojníka generála Kokoškina, který o tom během příští zprávy informuje panovníka a na Svininově pověsti se objeví skvrna, která by mohla zničit jeho kariéra. Obrátit se v noci na velkovévodu, patrona Svinina, je nemyslitelné a ráno se již panovníkovi zjeví Kokoškin. V této složité situaci se Svinin rozhodne k paradoxnímu kroku: nevzdalovat se nebezpečí, ale raději do něj jít a podat Kokoškinovi zprávu o tom, co se stalo.

Kokoshkin nic nevěděl, protože soudní vykonavatel ho neinformoval, protože v této věci neviděl zvláštní význam, ačkoli měl podezření, že „zachránce“, který zůstal suchý, bezostyšně lže a chce si zasloužit medaili. Kokoškin vyslýchá zachráněné, „zachránce“ a vykonavatele a nakonec schová konce ve vodě, přijme verzi, že tonoucího zachránil důstojník. Panovník na návrh Kokoškina uděluje důstojníkovi medaili „za záchranu mrtvých“. Svinin zase nařizuje vydat dvě stě prutů Postnikovovi a trestem pověřil nově příchozí vojáky, kteří trestané zbili v plné síle. Postnikova odvezli na ošetřovnu, kde ho Svinin otcovsky navštívil a dal mu půl kila cukru a čtvrt kila čaje. Sám Postnikov byl rád, že vystoupil tak levně.

Přesto se po městě začnou potulovat fámy, na jejichž základě se nakonec zformuje městská legenda, že hlídka střílela na muže plovoucího po řece a důstojník riskující svůj život se vrhl do vody a zachránil raněné. Tento příběh se dostane k vysoce postavenému knězi, který nechápe, proč byl hlídač potrestán. Vladyka se ptá Svinina, který si k němu přišel pro požehnání, a ten řekne celou pravdu a naříká, že je nucen přijmout výsledné falešné vysvětlení. Kněz usoudí, že to není lež, ale neúplná pravda, voják splnil svou povinnost tím, že zachránil člověka, ale porušil svou povinnost, utrpěl trest, který není smrtelný pro prostého občana, ale pro válečníka, aby snášel zranění a ponížení za výkon je ještě užitečnější než povyšování se, a důstojníci udělali správnou věc, když skryli pravdu.

Literatura

Poznámky

  1. ↑ Leskov N.S. Romány a příběhy. M., 1982. S. 360

Odkazy