Česká škola

Česká škola v šachové skladbě je směr, jehož jedním ze základních pravidel je krása: ladnost stavby, živá hra v celém řešení, nečekané pravidelné maty (paty) . Kromě toho by na desce neměly být žádné figurky navíc, měly by být zapojeny všechny figurky (zejména bílé). Kvalita problému se nehodnotí podle složitosti autorova záměru a ne podle jasnosti účelu tahů, ale podle emocionálního dopadu problému na řešitele - princip vypůjčený od impresionistů .

Základem prací české školy je správná podložka , která končí několika možnostmi (obvykle 3).

Historie

Škola byla založena v roce 1869, kdy vznikl český časopis Světozor” vydalo velké teoretické dílo „Stručné pojednání o šachovém problému“ od českého umělce Antonina Königa. V tomto článku Koenig popsal přístup k problému: „Nejedná se o hádanku, ani hádanku, ani předmět pro trénink zvídavé mysli, ale umělecké dílo, které musí splňovat určité umělecké principy.“ Poprvé byla vyjádřena pozice, která tvořila základ školy - zajímavé jsou nejen myšlenky související s herním procesem, ale také myšlenka konečné pozice, krásného správného partnera.

V roce 1887 vyšla první sbírka problémů českých autorů skládající se z 320 skladeb. Sestavovatel J. Pospíšil v předmluvě ke sborníku nastínil obecné principy soudobé šachové kompozice, včetně podrobného popisu myšlenek české školy. Z Pospíšilova pohledu je třeba na šachový problém nahlížet ze tří různých úhlů: jako na produkt šachové kreativity, jako na umělecké dílo a jako na předmět řešení.

Další vývojovou etapu české školy, známou jako Havlova éra (1. polovina 20. století ), charakterizují publikace problémistů s vysokou technikou skládání problémů - M. Havel , 3. Mach , L. Knotek , C. Kainer , J. Moravec a další.

Úkoly české školy byly hojně publikovány v tisku, pořádaly se pravidelné soutěže, čeští skladatelé se účastnili mezinárodních soutěží. Bylo vydáno více než 60 sbírek problémů. To vše přispělo k rozvoji a posílení pozic české školy.

Styly

V české škole existuje několik stylů:

• Ortodoxní (klasický). Někteří skladatelé (K. Traxler, J. Kotrch, J. Drnek, J. Vašta, J. Wenda) považovali omezení přítomnosti neaktivních bílých pěšců za příliš přísný požadavek a nechávali nehospodárné pěšce na šachovnici, aniž by o nich uvažovali. nevýhoda.
• "Umění". Styl implikuje přítomnost tří variant v problému, které končí správnými maty (ne nutně odlišnými) ve hře obsahující myšlenky logické nebo strategické povahy. Toto hnutí vedl E. Palkoska , který jej popsal v knize Idea and Economy in the Chess Problem. Následovníci: O. Votruba, E. Plesnivý, V. Miltner, V. Pakhman a další.

Příznivci školy

Zastánci české školy v dalších zemích jsou kromě výše zmíněných problémistů I. Schel (Norsko), A. Akerblom a J. Fridlisius (oba ze Švédska), F. Rduh (Rumunsko) a další.

Sovětští problemisté - L. Kubbel , M. Tronov, S. Levman , A. Němcov , S. Krjučkov , G. Lobodinskij , L. Lošinskij , V. Bron , A. Guljajev , 3. Birnov , R. Kofman .

Myšlenky české školy (hlavně z hlediska uvádění her v echo verzích) pronikly i do oblasti etud. Známí etudisté: J. Fritz , L. Prokesh , Pachman, Havel, Moravec, O. Duras .

Příklady

1.Rc5! (∼ 2.Qd2+)

• 1. … Nb1 2.Ne1+ Ke4 3.Qh4# ,
• 1. … Ne2 2.Qe3+ Nxe3 3.Kf2# ,
• 1. … Kd5 2.Rc4 Kxc4 3.Ne5#  - tři nečekané pravidelné maty. Typický úkol českého ortodoxního stylu.

1.Rf5! (∼ 2.Re6+)

• 1. … Kd:d5 2.Qd3+ Kc5 3.Kd7# ,
• 1. … c5 2.Qc3+ K:d5 3.Qd3# ,
• 1. … Bxf8 2.e3+ Kxd5 3.Qc6#  – tři varianty s odznakem černého rytíře.

Tematické falešné stezky : 1. Nc6? Cf2! a 1. Cxc6? h1Ф!

Řeší 1.Rg5! s hrozbou 2.Rg8 a 3.Cd7# - správný mat s kolíčkem,

• 1. ... B:g5 2.N:c6 (~ 3.Ka7#) 2. ... Be3 3.N:e7#  - římský motiv ,
• 1. … Kf3 2.Sxc6 Sxg5 3.Bb7# Problém uměleckého stylu, včetně logických a strategických prvků.

Podle zásad české školy by hra měla být pestrá, čehož je dosaženo tím, že máme tři tematické možnosti; při menším počtu možností zůstává dojem neúplnosti, při větším počtu jsou nutné další figury. Variace mohou končit různými nebo podobnými maty (viz echo (šachy) ).

1.Le3! f5 2.Qb5 Bxe8 3.Cd5# a

• 1. … Rxe3 2.Qb6+ Ke5 3.Cd6#  - rohože echo-chameleon,
• 1. … Bxe8 2.Bd5+ Kxd5 3.Qe4#

Hlavním žánrem moderních českých problémů je trojtah ; český dvoutah prakticky vyčerpal své možnosti. Dodržení estetických standardů české školy ve více pasážích , která je málo rozvinutá, vyžaduje vysokou techniku ​​provedení autorových nápadů. Touha po záchraně šachového materiálu vede k nárůstu počtu miniatur v tvorbě československých autorů.

1.Nb6! Kxc5 2.Kb7 Kb4 3.Rd3 Kc5 4.a3 Kb5 5.Rd5# ,

• 1. … K:b6 2.Nb7 Kb5 3.Rd4 Kc6 4.a4 Kb6 5.Rd6#  - rohože echo-chameleon na dvou rovnoběžných horizontálách;
• 1. … Kb5 2.Kb7 Kb4 3.Rd3 Kb5 4.Na6 Kra5 5.Rd5#

1.Kpf7! Kd6+ 2.Ke6 Nb7 3.Be4! Rxe4 4.Kpd5 Rb4 5.Kc6 Kd6 6.Bc5 nebo

• 4. … Re7 5.Kc6 Kra2 6.Bc7 Nc5 7.Cd6  - remíza. Etude echo hra ve stylu české školy.

Viz také

• Logická škola v šachové skladbě
• Strategická škola v šachové skladbě

Literatura

• Umnov E. I. Šachový problém XIX století.- M .: Tělesná kultura a sport, 1960.
  • Umnov E. I. Šachový problém XX století.- M .: Tělesná kultura a sport, 1966.
  • Umnov E. I. Problém moderního šachu.- M .: Fizkultura a sport, 1967.
• Rospišil J. České úlohy šachové.—Praha, 1887.
• Weenink H. Šachový problém. Stroud, 1926.
• Palkoska E. Idea a ekonomie v šachové úloze, dl 1-2.Praha,1947.
• Mikan Y., Havel M. České granaty.—Praha, 1975.
• Šachy: encyklopedický slovník / kap. vyd. A. E. Karpov . - M .: Sovětská encyklopedie , 1990. - S. 472-473. — 621 s. — 100 000 výtisků.  — ISBN 5-85270-005-3 .