nadmořská výška | |
---|---|
Terminologie v baletu | |
Původ | fr. nadmořská výška |
Doslovně | převýšení, převýšení |
Elevace ( fr. elevation - elevace, elevace ) je termín v klasickém tanci , což znamená vysoký a prudký skok do dálky. Podle definice A. Ya. Vaganova se elevace skládá ze dvou prvků: skutečné elevace (skok do výšky) a balónu (schopnost tanečníka udržet pozici ve vzduchu, setrvávat a jakoby vznášet se za letu). při skoku). Další složkou elevace je schopnost měkce a pružně se před skokem odrazit od podlahy a stejným způsobem dopadnout, bez trhaného plié .
Francouzský tanečník Auguste Vestris proslul především svou přirozenou elevací a virtuózní technikou . Techniku elevace však nejúčinněji uplatnila italská balerína Maria Taglioni . Její ladná lehkost pohybu a pověstná sebejistota (tedy schopnost udržet pózu bez podpory partnera) se staly grafickým vzorem talionismu. Ale právě s pomocí své vlastní výšky a balónu dokázala vytvořit vzhled vzdušné a nepolapitelné Sylfy . Uhádla význam čáry v baletním umění, v níž pokračovala Anna Pavlova svým zploštělým dlouhým letem a po svých dalších baletkách.
Povýšení je jednou z hlavních vlastností požadovaných od tanečníka dánské školy . August Bournonville , komentující výkon baletky Juliette Price pár měsíců po jejím debutu, si tedy do deníku zapsal, že „poprvé dobře předvedla entrechat šest , jde o jakési narozeniny jejího tance. "
Vynikající ruský tanečník a choreograf Vatslav Nižinskij byl nazýván „Druhá Vestris“, „Ptačí muž“ pro jeho schopnost vysoké skoky a dlouhé převýšení. Další tanečník, Alexej Ermolaev , byl za svůj skok nazýván „Bůhem větru“.
Baletní terminologie | ||
---|---|---|
Základní formy |
| |
Charakteristika |
| |
Základní pojmy |
| |
Pohyby a pozice |