Eopleistocén

Eopleistocén  – první část pleistocénu , která trvala před 2,58 miliony let do doby před asi 760 tisíci lety, kdy neopleistocén začal . V měřítku IUGS odpovídá kalábrijskému a gelaziánskému stupni (starý pleistocén). V tomto dlouhém období se rozlišuje mnoho epoch glaciací a interglaciálů . Eopleistocén se obvykle dělí na raný (před 1,8 miliony let) a pozdní (nebo časný, střední (před 1,8–1,2 miliony let) a pozdní) [1] .

Klima pozdního eopleistocénu výrazně kolísalo a často s postupným ochlazováním. Jsou zde dvě dlouhá chladná období (poslední z nich je výraznější, ve vegetačním krytu převládaly řídké borovo - březové lesy ), oddělené kratším teplým obdobím, kdy se klima a vegetace blížily modernímu. Podle charakteristiky sedimentů a rostlinných zkamenělin bylo zjištěno , že oteplování ve starším pleistocénu probíhalo na území Polska a Německa , odpovídá svrchnímu apsheronu a jeho analogům na území Východoevropské nížiny , resp .menapoo z Nizozemska .

Brestská předledová oblast byla identifikována ( N.A. Makhnach ; 1971) jako oteplení v pozdním eopleistocénu - raném neopleistocénu. Podle jejích výzkumů patří do 2. poloviny eopleistocénu (asi před 800-1200 tisíci lety) a odpovídá brestskému superhorizonu (mocnost až 20-30 m, leží v hloubce 10-170 m). V té době byl povrch území Běloruska převážně plochý, kopce existovaly pouze na severovýchodě. Řeky tekly na jih a na západ. Ložiska jílů , bahna s mezivrstvami písku a rašeliny nahromaděná v jezerech , četná na jihu a severozápadě, v bažinách a říčních údolích [2] .

Poznámky

  1. ↑ Regionální schéma Sever a Severozápad. Kvartérní stratigrafické schéma, 2002
  2. ↑ Yakubovskaya T.V. Brestskaya peradledavіkoўe // Běloruská encyklopedie : U 18 díl T. 3: Bělorusové - Varanets  (běloruština) / Redkal.: G.P. Pashkov i insh. - Mn. : BelEn , 1996. - S. 287-288. — 10 000 výtisků.  — ISBN 985-11-0068-4 .

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie