Efekt homogenity cizí skupiny

Outgroup Homogeneity Effect (Outgroup Homogeneity Effect)  — spočívá ve vnímání členů outgroup jako více podobných a členů vlastní skupiny jako jedinečnějších [1] . Efekt vnější homogenity se vztahuje k účinkům meziskupinového vnímání, mezi něž patří také účinek „bílé vrány“ ( efekt černé ovce ), vnitroskupinové zvýhodňování a vnější nepřátelství [2] .

Historie

Efektu mimoskupinové homogenity si psychologové poprvé všimli na počátku 20. let 20. století v kontextu rasových předsudků [3] a jeho aktivní studium začalo až na počátku 80. let [4] . Tento efekt byl opakovaně experimentálně prokázán. Jeden takový experiment provedli američtí psychologové Bernadette Park a Myron Rothbart [5] . Byly provedeny čtyři různé série, aby se ověřila hypotéza, že členové skupiny vnímají členy ve skupině jako jedinečnější a odlišnější než členové ve skupině. V prvních dvou sériích experimentu bylo prokázáno, že míra genderové stereotypizace ve vztahu k cizí skupině je mnohem vyšší než k vlastní. Ve třetí sérii experimentu rezidenti ze tří různých kampusů přímo hodnotili míru podobnosti členů vlastní skupiny (obyvatelů jejich kampusu) a míru podobnosti členů jiných skupin. V důsledku toho většina hodnotila členy své vlastní skupiny jako rozmanitější a jedinečnější než členy vnější skupiny. Ve čtvrté sérii experimentu bylo zjištěno, že muži a ženy si častěji zapamatují atributy členů své vlastní skupiny, spíše než někoho jiného.

Základní přístupy

Existují dvě hlavní teorie vysvětlující tento efekt:

• Teorie sociální identity . Tato teorie se objevila na přelomu 60. a 70. let 20. století. v kontextu meziskupinové diferenciace . Koncem 70. let – začátkem 80. let. Henry Taschfel a John Turner formulovali hlavní ustanovení teorie sociální identifikace [6] . Podle této teorie je vliv homogenity outgroup způsoben motivačními faktory, to znamená, že její vzhled je spojen s potřebou vytvářet pozitivní sociální identitu [4] [7] . K efektu homogenity vnější skupiny může například dojít, pokud členové vnější skupiny patří k menšinové skupině . Potom budou mít členové této skupiny tendenci zdůrazňovat vnitroskupinovou solidaritu a zároveň zdůrazňovat jedinečnost své skupiny. Je to proto, že členové menšinových skupin mohou být kvůli svému postavení vystaveni šikaně. Také vliv homogenity mimozemské skupiny se podle této teorie může projevit ke zvýšení sebevědomí jedince a potvrzení jedinečnosti jeho „já“ [8] .

• Teorie sebekategorizace . Teorii navrhli John Turner a Penelope Ewokes v roce 1987 [9] . Tento efekt je podle ní způsoben kognitivními faktory – lidé znají členy své vlastní skupiny lépe než členy skupiny cizí, a proto vidí více rozdílů uvnitř své skupiny. V souladu s tím je věnována menší pozornost rozdílům mezi členy outgroup, což vede k vnímání outgroup jako více homogenní [10] [11] . Kromě toho je mimozemská skupina v mysli jednotlivce vnímána jako jeden celek a vlastní skupina je vnímána jako řada různých kategorií, to znamená, že při vnímání členů cizí skupiny dochází k jejich deindividualizaci . Lidé navíc častěji revidují své představy o členech vlastní skupiny než o členech cizí skupiny. Vzhledem k tomu, že lidé častěji mění své představy, je jejich skupina jimi vnímána jako různorodá, zatímco cizí zůstává jednodušší a homogennější [12] .

Příčiny účinku

Projev efektu vnější homogenity ovlivňuje velké množství různých faktorů. První skupinou takových proměnných jsou přímo rysy samotného subjektu, hodnotící vnější skupinu . Například strach z představitelů vnější skupiny ji činí méně diferencovanou ve vnímání jednotlivce. Kromě toho hraje roli role a hodnoty skupiny, ve které je on sám. Členové skupin se silně vyhraněnou kolektivistickou ideologií tedy vnímají vnitřní skupinu jako homogenní a vnější skupinu jako heterogenní. Stejný mechanismus funguje i v opačném případě.

Druhou skupinou proměnných jsou charakteristiky skupin v rámci jejich meziskupinových interakcí . Za prvé, vzájemné vnímání skupinami je silně ovlivněno jejich velikostí. Čím větší je jedna skupina ve vztahu k druhé, tím homogennější první vnímá druhou. Sama menšina se přitom také vnímá jako méně diferencovaná. V malých skupinách také působí jako faktor v jejich postavení. Komunity s vyšším statusem se vnímají jako homogennější než komunity s nižším statusem. V malých skupinách s nízkým statusem navíc často existuje stabilní hierarchie, která zvyšuje míru její heterogenity pro její členy samotné.

Za druhé, míra blízkosti nebo prostupnosti vede také k odlišnému vnímání zástupců mimo skupinu. Tento efekt je typičtější pro uzavřenou skupinu než pro tu, jejíž hranice jsou prostupnější.

Za třetí, v meziskupinových vztazích hraje roli i stupeň vývoje konkrétní skupiny. Na vrcholu rychlosti rozvoje dosahuje efekt homogenity vnější skupiny svého maxima ve vnitřní skupině.

V experimentálních podmínkách byly odhaleny následující zákonitosti, za kterých se tento efekt projevuje:

1. Stupeň vlivu vnější homogenity závisí také na okolnostech, za kterých se srovnání mezi vnitroskupinovou a vnější skupinou odehrává. To, jak člověk vnímá vnější skupinu, je tedy velmi závislé na kontextu tohoto vnímání. Pokud je člověk požádán, aby v rámci meziskupinového srovnání zhodnotil ostatní nebo své známé, pak se zvýší homogenita jak vnitřních, tak vnějších skupin. V každodenních situacích máme tendenci se více odlišovat od svého okolí.
2. Kromě kontextu srovnání může tento efekt vyvolat také pořadí, ve kterém jsou skupiny srovnávány. Takže každá následující skupina, která je respondentovi nabídnuta k hodnocení, se mu bude zdát homogennější než ta předchozí. S největší pravděpodobností je to způsobeno tím, že již při hodnocení druhé skupiny si subjekt uvědomuje, že je po něm požadováno srovnání ve skupinovém kontextu, což nás přivádí zpět k prvnímu bodu.
3. Přítomnost konfliktu mezi skupinami navíc ovlivňuje i stupeň vnější homogenity. Čím nepřátelštější jsou členové jedné skupiny vůči druhé, tím homogennější bude druhá skupina vnímána. Pokud navíc existuje konkurence mezi komunitami, pak členové vnější skupiny budou členy vnitřní skupiny vnímáni jako méně diferencovaní. [13]

Viz také

• Vnitroskupinové zvýhodňování
• Outgroup nepřátelství
• Identita
• Diskriminace
• Genderové stereotypy
• Etnostereotyp
• Meziskupinové konflikty
• Teorie sociální identity
• Teorie sebekategorizace
• Meziskupinová diferenciace a integrace

Zdroje

1. ↑ Myers D. D. Sociální psychologie: per. z angličtiny. . - Petrohrad Petr.
2. ↑ Gulevich O. A., Onuchin A. N. Studium efektů meziskupinového vnímání // Questions of Psychology: Journal. - 2002. - květen - červen ( vol. 3 ). - S. 132-145 . — ISSN 1561-2457 .
3. ↑ John Duckitt. Psychologie a předsudky: Historická analýza a integrační rámec // Americký psycholog. - 1992. - říjen ( roč. 47 , č. 10 ). - S. 1182-1193 .
4. ↑ 1 2 Bertjan Doosje. Vnímaná skupinová variabilita v meziskupinových vztazích: Výrazná role sociální identity // European Review of Social Psychology. - 1999. - Leden ( roč. 10 , č. 1 ). - S. 41-74 .
5. ↑ Park, B., & Rothbart, M. Vnímání mimoskupinové homogenity a úrovně sociální kategorizace: Paměť pro podřízené atributy členů ve skupině a mimo skupinu. // Journal of Personality and Social Psychology. - 1982. - T. 42 , č. 6 . - S. 1051-1068 .
6. ↑ Sushkov I. R. Sociální a psychologická teorie Johna Turnera // Psychological Journal. - 1993. - T. 14 , č. 3 .
7. ↑ Thomas M. Ostrom. Účinky vnější homogenity v přirozených a minimálních skupinách // Psychologický bulletin. - 1992. - Listopad ( roč. 112 , č. 3 ). - S. 536-552 .
8. ↑ Simon, Bernd; Hnědá, Ruperte. Vnímaná vnitroskupinová homogenita v kontextu menšiny a většiny // Journal of Personality and Social Psychology. - 1987. - T. 53 , č. 4 . — S. 703–711 .
9. ↑ John C. Turner, Penelope J. Oakes. Znovuobjevení sociální skupiny: Teorie sebekategorizace // Současná sociologie. - 1987. - Leden ( roč. 94 , č. 6 ).
10. ↑ McGarty, C. Kategorizace v sociální psychologii  // London, Thousand Oaks, New Delhi: Sage Publications.
11. ↑ Haslam, SA, Oakes, PJ, Turner, JC, & McGarty, C. Sociální identita, sebekategorizace a vnímaná homogenita vnitřních a vnějších skupin: Interakce mezi sociální motivací a kognicí // In RM Sorrentino & ET Higgins (Eds.) Příručka motivace a poznání: Interpersonální kontext. New York: Guilford.. – svazek 3 . - S. 182-222 .
12. ↑ Bernadette Park, Carey S. Ryan, Charles M Judd. Sociální kategorizace a reprezentace informací o variabilitě // European Review of Social Psychology. - 1991. - Leden ( vol. 2 , No. 1 ). - S. 211-245 .
13. ↑ O. A. Gulevich. Psychologie meziskupinových vztahů. — Moskevský psychologický a sociální institut. — 2007.

Literatura

1. Haslam, SA, Oakes, PJ, Turner, JC, & McGarty, C. (1996). Sociální identita, sebekategorizace a vnímaná homogenita vnitřních a vnějších skupin: Interakce mezi sociální motivací a kognicemi. In RM Sorrentino & ET Higgins (Eds.), Příručka motivace a poznání: Interpersonální kontext (Vol. 3, pp. 182-222). New York: Guilford.
2. David Myers "Sociální psychologie", 7. vydání, 2002
3. Pickett, C. L., & Brewer, M. B. (2001). Potřeby asimilace a diferenciace jako motivační determinanty vnímaných ve skupině a venku
4. Skupinová homogenita. Journal of Experimental Social Psychology, 37(4), 341-348. doi:10.1006/jesp.2000.1469
5. Castano, E., & Yzerbyt, VY (1998). Vrcholy a pády skupinové homogenity. Behaviorální procesy, 42(2-3), 219-238. doi:10.1016/s0376 6357(97)00078-8
6. Rubin, Mark; Badea, Constantina (2007). "Proč lidé vnímají homogenitu uvnitř skupiny na vnitroskupinových rysech a vnější stejnorodost na vnějších rysech?". Bulletin osobnostní a sociální psychologie. 33(1):31-42. doi:10.1177/0146167206293190.
7. Doise, W. (1988). Individuální a sociální identity v meziskupinových vztazích. European Journal of Social Psychology, 18(2), 99-111. doi:10.1002/ejsp.2420180202
8. Quattrone, GA a Jones, EE (1980). Vnímání variability uvnitř a vně skupin: Důsledky pro zákon malých čísel. Journal of Personality and Social Psychology, 38(1), 141-152. doi:10.1037/0022-3514.38.1.141
9. Park, B., & Rothbart, M. (1982). Vnímání mimoskupinové homogenity a úrovně sociální kategorizace: Paměť pro podřízené atributy členů ve skupině a mimo skupinu. Journal of Personality and Social Psychology, 42(6), 1051-1068. doi:10.1037/0022-3514.42.6.1051
10. Simon, B., & Pettigrew, T. F. (1990). Sociální identita a vnímaná skupinová homogenita: Důkaz pro efekt vnitřní homogenity. European Journal of Social Psychology, 20(4), 269-286. doi:10.1002/ejsp.2420200402
11. Simon, B. (1992). Vnímání vnitřní a vnější homogenity: Znovuzavedení meziskupinového kontextu. European Review of Social Psychology, 3(1), 1-30. doi:10.1080/14792779243000005