Jugoslávská lidová armáda
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 1. července 2022; kontroly vyžadují 5 úprav .| Jugoslávská lidová armáda | |
|---|---|
| Serbohorv. Jugoslávská lidová armáda / Jugoslovenska narodna armija chorvatská. a bosn. Jugoslovenska narodna armija je slovinština. Jugoslávská ljudská armáda Srb. , černá. a vyrobeno. Jugoslávská lidová armáda | |
| Znak JNA | |
| Roky existence | 22. prosince 1951 - 20. května 1992 |
| Země | SFRJ |
| Podřízení | Ministerstvo obrany SFR Jugoslávie |
| Obsažen v | Ozbrojené síly SFR Jugoslávie |
| Typ | Ozbrojené síly |
| Zahrnuje | |
| březen |
JNA březen |
| války |
Desetidenní válka Chorvatská válka Válka v Bosně a Hercegovině |
| Účast v | |
| Známky excelence | |
| Předchůdce | Lidová osvobozenecká armáda Jugoslávie |
| Nástupce | Ozbrojené síly Svazové republiky Jugoslávie |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Jugoslávská lidová armáda nebo JNA _ _ _ _ _ _ _ a bosn. Jugoslovenska narodna armija , JNA , slovinština. Jugoslovanska ljudska armada , JLA , Srb. , černá. a vyrobeno. Jugoslávská lidová armáda , JNA ) - ozbrojené síly Socialistické federativní republiky Jugoslávie .
Historie
Nadace
Během druhé světové války , 21. prosince 1941, v den Stalinových narozenin , byla ve městě Rudo vytvořena První proletářská lidově osvobozenecká šoková brigáda Lidových osvobozeneckých sil Jugoslávie ( Srbohorv. NOV ) . Na konci druhé světové války ( 1945 ) dostaly ozbrojené síly název Jugoslávská armáda ( Srbochorvian Jugoslav Army , JA ). Jugoslávská lidová armáda získala svůj konečný název v prosinci 1951 .
Reformace před rozpadem Jugoslávie
V roce 1987 začala vojenská reforma se skřípáním, jejímž cílem bylo reorganizovat armádu, zvýšit její velitelskou a technickou úroveň. Velikost armády byla snížena na 180 000 mužů. Zároveň se spousta zastaralých zbraní dostala do zálohy, a tudíž k dispozici pro územní obranu republik. Armáda začala přeskupovat síly. V souvislosti se snižováním stavů došlo k reorganizaci vojenských útvarů. Brigáda se tedy místo divize stala největší vojenskou jednotkou, která poskytovala větší flexibilitu v bojových operacích. Taková reorganizace byla plně v souladu se situací politického uvolnění v Evropě . V rámci reorganizace armády bylo území Jugoslávie rozděleno na tzv. vojenské oblasti: Bělehrad (Východní Chorvatsko, Střední a Severní Srbsko s Vojvodinou, Bosna a Hercegovina); Záhřeb (Slovinsko, severní Chorvatsko); Skopje (Makedonie, celé jižní Srbsko, Černá Hora). V roce 1990 bylo již pět vojenských regionů.
Lze předpokládat, že taková reorganizace byla navržena pro scénář kolapsu země, avšak po další analýze vojenské reformy lze zjistit, že tyto reorganizační akce pokračovaly v myšlence obrany lidu. Důkazem toho jsou následující skutečnosti: zachování teritoriální obrany a obranné doktríny, vybudování v Bosně a Hercegovině jednotného radarového řídícího a monitorovacího střediska "Bihač", velké letecké základny " Željava ", jejíž část byla pod zemí. Evidentně se jedná o objekty, které jsou určeny k obraně před vnějším nepřítelem. Důležitá je také následující skutečnost: navzdory skutečnosti, že v republikových řídících strukturách, včetně policie, došlo k „národní očistě“, JNA nadále zůstávala věrná principu „bratrství a jednoty“. JNA zůstala mnohonárodní armádou, mezi generály převažovali Chorvati. JNA, která byla dobře vyzbrojená a početná, se kvůli své přílišné ideologizaci a byrokratizaci nedokázala přizpůsobit skutečné politické situaci kolapsu země. Je také zřejmé, že jen málokdo z nejvyššího jugoslávského vedení si tuto adaptaci přál, protože členové prezidia SFRJ a mnoho dalších stranických vůdců již rýsovali myšlenku odtržení svých republik. Obráncem státu, jehož osud byl zpečetěn, se stala Jugoslávská lidová armáda.
Doktrína
JNA měla unikátní vojenskou doktrínu: v případě agrese bylo úkolem armády oddálit postup nepřítele do doby, než budou mobilizovány jednotky Územní obrany (TO), záloha z řad civilního obyvatelstva. a nasazeny. Poté měly JNA a TO zahájit totální partyzánskou válku (tzv. Všelidovou obranu ( Serbo-Chorv. Opštenarodna odbrana , ONO )), aby vyčerpaly přesilové nepřátelské síly.
V souvislosti se vstupem jednotek ATS pod vedením SSSR do Československa byl dne 18. září 1968 na zasedání vlády přijat „Zákon o obraně lidu“ [1] . Důvodem přijetí zákona bylo ostré odsouzení intervence ze strany Jugoslávie a následné prudké ochlazení vztahů mezi SSSR a SFRJ. Vzhledem k tomu, že Jugoslávie nebyla členem Varšavské smlouvy , existovala hypotetická možnost zásahu vojsk Sovětského svazu v Jugoslávii. Hrozbou pro SFRJ byl navíc možný konflikt mezi zeměmi účastnícími se Varšavské smlouvy a zeměmi NATO. Jugoslávii, která nepatřila k žádnému z válčících táborů, mohla jedna z nepřátelských stran považovat za odrazový můstek pro vedení nepřátelských akcí nebo rozmístění jednotek, protože země zaujímala výhodnou strategickou polohu a zabírala rozsáhlou oblast. V důsledku toho musely být vojenské síly Jugoslávie připraveny čelit jasně silnějšímu nepříteli, tj. armáda Jugoslávie musela být připravena jednat podle scénáře podobného událostem z roku 1941, kdy německá vojska vtrhla na území království Jugoslávie. Bojová účinnost jugoslávských ozbrojených sil byla v roce 1968 extrémně nízká: Generál I. Goshnyak bez obalu prohlásil, že Jugoslávie není připravena na sovětskou invazi [2] .
Podle zákona o lidové obraně získala JNA unikátní vojenskou strukturu. Nová vojenská doktrína se jmenovala „Obrana lidu“ (Opshtenarodna odbrana) ONO. Doktrína počítala s vytvořením všeobecného jugoslávského odporu proti agresorovi, to znamená, že byla pokračováním slavných partyzánských tradic druhé světové války. Zároveň v rovině ideologie bylo spojení ONO a partyzánského hnutí silně podporováno vojenským vedením, v důsledku čehož se prvky partyzánské subkultury pevně usadily v armádních tradicích.
Struktura
Ozbrojené síly SFRJ zahrnovaly JNA a Územní obranu (Teritorijalna Obrana). Samotná JNA se dělila na druhy vojsk, druhy vojsk a vojenské služby. Byly přiděleny 4 druhy vojsk: pozemní, vzdušné síly, protivzdušná obrana a námořnictvo. Druhy vojsk byly: pěchota, dělostřelectvo, protivzdušné dělostřelecké a raketové jednotky, obrněné, ženijní, protichemická obrana, spoje, pohraniční jednotky JNA. Vojenské služby zahrnovaly: technickou, stavební, ubytovatelku, spojovou službu, letovou techniku, bezpečnostní agentury a vojenskou policii, sanitární, veterinární, finanční, správní, právní, geodetické, hudební a počítačové vědy. Koncem 80. let se objevila letecká hlídková, komunikační a naváděcí služba, která se později stala pobočkou armády. Byla dokončena na základě všeobecné vojenské služby. Životnost byla 1 rok. Služební doba zahrnovala výcvik rekrutů, skutečnou vojenskou službu a službu v záloze. JNA byla „společná ozbrojená síla všech lidí a národností, všech pracujících lidí a občanů SFRJ“. Podle zákona o ozbrojených silách z roku 1969 byl za příslušníka ozbrojených sil SFRJ považován každý občan, který se se zbraní v ruce zapojil do odporu proti agresorům.
Územní obrana byla vytvořena s cílem zabránit dalšímu postupu nepřítele v případě přímé vojenské intervence, protože obrovské množství civilistů vycvičených v partyzánských operacích spolu s JNA by nepříteli způsobilo obrovské problémy. V případě velké války měla kromě 860 000 příslušníků ozbrojených sil mobilizovat 1 až 3 miliony občanů. Ti mobilizovaní k obraně území měli být shromážděni do jednotek, které by byly organizovány v podnicích a institucích. TO mělo značné zásoby zbraní. Jeho sklady se zbraněmi existovaly v mnoha osadách.
Výzbroj byla většinou zastaralá a byla vzorem z druhé světové války. Předpisy o národní obraně SFRJ z roku 1974 stanovily úpravu zákona o národní obraně jak federální ústavou, tak ústavami republik. Ústava Unie z roku 1974 v článku 240 potvrzuje, že ozbrojené síly SFRJ se skládají z JNA a TO „jako nejlepší forma organizace ozbrojeného lidového odporu“. Na základě článku 239 zmíněné ústavy měly republiky právo samy organizovat a řídit obranu území. V každé republice byl tento článek Ústavy potvrzen článkem Republikánské ústavy (jako v Chorvatsku článek 237 Ústavy SR Chorvatska). Systém nezávislého republikánského vedení TO byl zaveden po událostech roku 1971 v Chorvatsku, kdy ve skutečnosti vypukl etnický ozbrojený konflikt mezi Chorvaty a Srby.
Pozemní síly
Počet pozemních sil byl asi 600 tisíc lidí (aktivní služba), další asi 2 miliony lidí byly v záloze. V roce 1974 byly pozemní síly rozděleny do šesti armád rozmístěných ve všech republikách země:
- 1. armáda – Severní Srbsko, velitelství v Bělehradě
- 2. armáda – jižní Srbsko, velitelství v Niši
- 3. armáda – Makedonie, velitelství ve Skopje
- 5. armáda – Chorvatsko, velitelství v Záhřebu
- 7. armáda – Bosna a Hercegovina, velitelství v Sarajevu
- 9. armáda – Slovinsko, velitelství v Lublani
- 2. sbor – Černá Hora, velitelství v Titogradu
- Námořní vojenský region (dříve 4. armáda) - pobřeží Chorvatska, velitelství ve Splitu
Námořní síly
Vzdušné síly a síly protivzdušné obrany
Vojenské operace
Mírové operace
Prázdniny
- 21. květen - Den vojenských pilotů;
- 16. července - Den tankistů;
- 15. srpna - Den pohraniční stráže;
- 10. září - Den vojenských námořníků;
- 15. září – Den kavalérie;
- 7. října – Den dělostřelectva;
- 10. listopadu – Den protivzdušné obrany;
- 22. prosince – den JNA;
Odhady boje JNA
Maršál Sovětského svazu Georgij Žukov nedocenil bojovou efektivitu jugoslávských ozbrojených sil. Zhukov řekl jugoslávskému velvyslanci v SSSR Michunovičovi v roce 1957, že konflikt z roku 1948 byl Stalinovou vinou , protože síla sovětské armády stačila k dobytí Jugoslávie za tři dny [3] . Poté Žukov v říjnu 1957 navštívil Jugoslávii, seznámil se se stavem jugoslávských ozbrojených sil a nahlásil Prezidiu ÚV KSSS následující informace o stavu jugoslávské armády [4] :
- Dobrý výcvik důstojníků, mladých specialistů a vojáků;
- Jugoslávské ozbrojené síly (na rozdíl od odhadů sovětského generálního štábu) budou díky všeobecné branné povinnosti a hornatému terénu země schopné vzdorovat potenciálnímu agresorovi dlouhou dobu;
- Jugoslávská protivzdušná obrana není schopna zajistit Jugoslávii ze vzduchu;
- Jugoslávské obrněné jednotky a letectví jsou obecně slabé.
Přísaha
Text přísahy se od vytvoření Lidové osvobozenecké armády Jugoslávie několikrát změnil [5] .
Já (jméno a příjmení skládajícího slibu) se slavnostně zavazuji bránit nezávislost, státní zřízení, nedotknutelnost a celistvost Socialistické federativní republiky Jugoslávie a zachovávat a rozvíjet bratrství a jednotu našich národů a národností. Vždy svědomitě a ukázněně plňte povinnosti obrany naší samostatné socialistické vlasti a buďte připraveni bojovat za její svobodu a čest, bez lítosti v tomto boji položím svůj život.
Původní text (Serbo-Chorv.)[ zobrazitskrýt] Ja (ime i prezime izgovarača zakletve) svečano se obavezujem da ću braniti nezavisnost, ustavni poredak, nepovrjedivost i cjelokupnost Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije i da ću čuvati i razvijati bratstvo i jedinstvo naroši. Uvijek ću savjesno i disciplinovano izvršavati obaveze i dužnosti branioca svoje samoupravne socijalističke domovine i biti spreman da se borim za njenu slobodu i čast, ne žaleći da u toj borbi dam i svůj život.Srbská varianta přísahy JNA :
Já (jméno a příjmení) se slavnostně zavazuji, že budu věrně sloužit svému lidu, bránit svou vlast Socialistickou federativní republiku Jugoslávii, chránit bratrství a jednotu našich národů a čest JNA a svědomitě plnit rozkazy svých velitelů. Vždy budu připraven bojovat za svobodu a čest vlasti, v tomto boji dám svůj život bez lítosti.
Původní text (srb.)[ zobrazitskrýt] Ja (jméno a prezime) svechenno dovolte nám přivést a věrně sloužit vašemu lidu, nadávat na vaši otabinu Socialistickou federativní republiku Jugoslávii, cítit bratrství a jednotu našeho lidu a části JNA a řádně zkorumpovat lid mých velitelů. Uvek ћu biti spreman ano bojujeme za svobodu a často Otaџbine, at ovo borbi dávám břicho bez zhar.Varianta přísahy JNA v chorvatštině :
Já (jméno a příjmení) se slavnostně zavazuji, že budu věrně sloužit svému lidu, bránit svou vlast Socialistickou federativní republiku Jugoslávii, chránit bratrství a jednotu našich národů a čest JNA a svědomitě plnit rozkazy svých velitelů. Vždy budu připraven bojovat za svobodu a čest vlasti, v tomto boji dám svůj život bez lítosti.
Původní text (chorvatština)[ zobrazitskrýt] Svečano se obvezujem (ime i prezime) vjerno služiti svom narodu, braniti svou domovinu Uvijek ću biti spreman boriti se za slobodu i část Domovine, u ovoj ću borbi dati svůj život bez žaljenja.Varianta přísahy JNA ve slovinštině :
Já (jméno a příjmení) se slavnostně zavazuji, že budu věrně sloužit svému lidu, bránit svou vlast Socialistickou federativní republiku Jugoslávii, chránit bratrství a jednotu našich národů a čest JNA a svědomitě plnit rozkazy svých velitelů. Vždy budu připraven bojovat za svobodu a čest vlasti, v tomto boji dám svůj život bez lítosti.
Původní text (slovinština)[ zobrazitskrýt] Ja (Ime in Priimek) svečano se obavezujem, da ču verno služiti svome narodu, da ču braniti svou otačbinu Socialističku Federativnu Republiku Jugoslaviju, da ču čuvati bratstvo i jedinstvo naših naroda i ugled Jugoslovanske narodne save armije i staredeš nazva ču. Uvek ču biti spreman, da se borim za slobodu i část otačbine, ne žaleči, da u toj borbi dam i svůj život.Dědicové JNA
- Ozbrojené síly Svazové republiky Jugoslávie
- Srbské ozbrojené síly
- chorvatské ozbrojené síly
- Ozbrojené síly Slovinska
- Ozbrojené síly Bosny a Hercegoviny
- Ozbrojené síly Severní Makedonie
- Ozbrojené síly Černé Hory
Poznámky
- ↑ Novoseltsev B. S. Zahraniční politika Jugoslávie (1961-1968). - M .: Institut slavistiky Ruské akademie věd, 2015. - S. 289
- ↑ Novoseltsev B. S. Zahraniční politika Jugoslávie (1961-1968). - M .: Institut slavistiky Ruské akademie věd, 2015. - S. 287
- ↑ Zivotic A. Jugoslávsko-sovětské vojenské rozpory (1947-1957): Pokušení spojenectví. — M.: Politická encyklopedie, 2019. — S. 170.
- ↑ Zivotic A. Jugoslávsko-sovětské vojenské rozpory (1947-1957): Pokušení spojenectví. - M.: Politická encyklopedie, 2019. - S. 188-189.
- ↑ Zavjeti
Literatura
- Dimitrijević B. Modernizacija a intervencija: jugoslovenski oklopne jedinice. - Bělehrad: Institut za savremenu istoriju, 2010. - 406 s. - 400 výtisků. - ISBN 978-86-7403-138-4 .
- Šinkarev I. Narozen v bojích s fašismem (K 80. výročí narození). // Vojenský historický časopis . - 1980. - č. 12. - S.80-82.
Odkazy
 Slovníky a encyklopedie | |
|---|---|
| V bibliografických katalozích |
| Ruční zbraně Jugoslávské lidové armády | ||
|---|---|---|
| Pistole a revolvery | ||
| Pušky a samopaly |
| |
| Odstřelovací pušky |
| |
| Samopaly | ||
| kulomety | ||
| granátomety | ||
| munice | ||
| Ozbrojené síly SFR Jugoslávie | |
|---|---|