Amor fati (doslovný překlad – „láska k osudu“) je latinský výraz, který lze přeložit jako „láska k osudu“ nebo „láska k vlastnímu osudu“. Používá se v řeči k popisu určitého přístupu člověka ke všemu, co se v životě děje, včetně utrpení a ztrát . „Osudmilovný“ člověk vnímá všechny události v životě jako něco dobrého nebo alespoň nutného vzhledem k tomu, že jsou jednou ze skutečností jeho života a existence. Z toho plyne, že události se musí konat, ať jsou jakkoli příjemné. Amor fati tedyznamená přijetí a schválení všech událostí a situací, které se v životě vyskytují.
Takové přijetí nutně nevylučuje pokusy o změnu nebo zlepšení situace. Na amor fati je třeba nahlížet spíše ve světle toho, co Nietzsche míní pojmem „ věčný návrat “: pocit spokojenosti se životem a jeho přijetí tak, aby jej bylo možné znovu s radostí prožívat do všech nejmenších detailů. znovu, na celou věčnost.
Pojem amor fati je spojen s filozofií Epiktéta [1] . Kontinuitu myšlenek můžete vysledovat také z díla „ To self “ od Marca Aurelia [2] , i když on nedal přesně stejnou formulaci konceptu (a psal ve starověké řečtině , nikoli v latině).
Tento koncept je opakovaně používán v dílech Friedricha Nietzscheho a je jedním z odrazů jeho obecných názorů na život. Konkrétně definice tohoto pojmu je uvedena v pasáži číslo 276 v knize " Merry Science " : [3]
Chci se stále více učit nahlížet na to, co je ve věcech krásné, jako na krásné: budu tedy jedním z těch, kteří dělají věci krásnými. Amor fati : ať je to odteď moje láska! Nechci vést žádnou válku proti ošklivým. Nechci obviňovat, nechci ani žalobce. Odvracím oči - to bude moje jediné popření! A ve všem dohromady, chci, aby jeden den byl pouze afirmativní!
Citace z kapitoly "Proč jsem tak chytrý" v " Ecce Homo " , úryvek číslo 10: [4]
Můj vzorec pro lidskou velikost je amor fati : nechtít nic jiného, ani dopředu, ani za sebou, ani navždy. Nejen snášet nutnost, ale také ji neskrývat – veškerý idealismus je lež před nutností – milovat ji...
Stojí za zmínku, že Nietzscheho myšlenka přijmout osud byla vytvořena v důsledku velkého utrpení v životě, kterému, jak řekl filozof, je třeba se zcela vzdát. Milovat nezbytné vyžaduje milovat nejen dobré a zlé, ale také považovat oba tyto fenomény za něco propojeného. V pasáži číslo 3 v předmluvě k The Gay Science Nietzsche píše následující: [5]
Vždyť jen krutá bolest je posledním vysvoboditelem ducha, neboť jen ona může dát ten skvělý výklad, že z každého U dělá X, pravé, správné X, předposlední písmeno abecedy... Pochybuji, že taková bolest udělala člověk lepší, než byl předtím; – ale vím, že to dělá hlouběji.