Balaur bondoc

†  Balaur bondoc

Rekonstrukce skeletu; známý materiál označený bíle

Rekonstrukce vnějšího vzhledu
vědecká klasifikace
Doména:eukaryotaKrálovství:ZvířataPodříše:EumetazoiŽádná hodnost:Oboustranně symetrickéŽádná hodnost:DeuterostomyTyp:strunatciPodtyp:ObratlovciInfratyp:čelistiSupertřída:čtyřnožciPoklad:amniotyPoklad:SauropsidyTřída:PtactvoPoklad:EuavialaeRod:†  Balaur Csiki a kol. , 2010Pohled:†  Balaur bondoc
Mezinárodní vědecký název
Balaur bondoc Csiki a kol. , 2010
Geochronologie  vyhynul před 70 miliony let
milionů let Doba Éra Aeon
2,588 Upřímný
Ka F
a
n
e
ro z
o o y
23.03 Neogenní
66,0 paleogén
145,5 Křída M
e
s
o
s
o
y
199,6 Yura
251 triasu
299 permský paleozoikum
_
_
_
_
_
_
_
359,2 Uhlík
416 devonský
443,7 Silurus
488,3 ordovik
542 kambrium
4570 Prekambrium
◄Dnes ◄Křída-
vymírání paleogénu ◄Triasové vymírání ◄Hromadné permské vymírání ◄Devonské vymírání ◄Ordovik-silurské vymírání ◄Kambrická exploze

Balaur bondoc  (lat.) je druh velkých létavců ( ptáků v širokém slova smyslu), jediný v monotypickém rodu Balaur [1] [2] [3] [4] . Žil na konci křídy na území dnešního Rumunska . Původně byl klasifikován jako dromaeosaurid [5] .

Popis

Kostní pozůstatky ( holotyp EME VP.313) byly objeveny v roce 2009 ve svrchní křídě ( maastrichtský , asi 70 mil. [6] ) souvrství Sebes v rumunském Sebesu a popsal je paleontolog Zoltán Csiki z Bukurešťské univerzity v srpnu 2010 spolu s dalšími vědci ( Mátyás Vremir, Stephen Brusatte, Mark Norell ). Byly nalezeny fragmenty obratlů, žeber, předních a zadních končetin a také pánevní kosti [5] .

Druhové jméno pochází ze slova Balaur , což v rumunském folklóru znamená drak a spolu s druhovým jménem jej lze přeložit jako „podsaditý drak“ [5] .

Podle Molina-Pereze a Larramendiho v roce 2019 dosáhl Balaur bondoc (vzorek FGGUB R.1581) délky 1,9 m s výškou boků 55 cm a hmotností 16 kg [7] . Přední končetiny byly značně redukované, zatímco zadní měly velké drápy, které podle autorů popisu druhu sloužily k trhání kořisti [5] . Jinou verzi účelu drápů předložil v roce 2011 Denver Fowler a jeho kolegové, kteří došli k závěru, že druhohorní paravesové mohou lovit jako moderní dravci . Podle tohoto názoru dinosaurus skočil na kořist, přitlačil se svou vahou a udržoval rovnováhu máváním křídel, pevně ji držel srpovitými drápy a jedl zaživa [8] .

Poznámky

  1. ↑ Godefroit P., Cau A., Dong-Yu H., Escuillié F., Wenhao W., Dyke G. Jurský létavý dinosaurus z Číny řeší ranou fylogenetickou historii ptáků  // Nature  :  journal. - 2013. - Sv. 498 , iss. 7454 . - str. 359-362 . — ISSN 1476-4687 . - doi : 10.1038/příroda12168 .
  2. ↑ Lee MSY, Cau A., Naish D., Dyke GJ Trvalá miniaturizace a anatomické inovace u dinosauřích předků ptáků  // Science  :  journal. - 2014. - Sv. 345 , iss. 6196 . - S. 562-566 . — ISSN 1095-9203 0036-8075, 1095-9203 . - doi : 10.1126/science.1252243 .
  3. ↑ Foth C., Tischlinger H., Rauhut OWM Nový exemplář Archaeopteryxe poskytuje pohled na evoluci peří peříček  // Nature  :  journal. - 2014. - Sv. 511 , iss. 7507 . - str. 79-82 . — ISSN 1476-4687 . - doi : 10.1038/příroda13467 .
  4. ↑ Cau A., Brougham T., Naish D. Fylogenetické afinity bizarního pozdně křídového rumunského teropoda Balaura bondoc (Dinosauria, Maniraptora): dromaeosaurid nebo nelétavý pták?  (anglicky)  // PeerJ  : journal. - 2015. - Sv. 3 . — ISSN 2167-8359 . - doi : 10.7717/peerj.1032 . Archivováno z originálu 16. února 2022.
  5. ↑ 1 2 3 4 Csiki Z., Vremir M., Brusatte SL, Norell MA Aberantní teropodní dinosaurus žijící na ostrově z pozdní křídy v Rumunsku  // Proceedings of the National Academy of Sciences  : journal  . - Národní akademie věd Spojených států , 2010. - Sv. 107 , č. 35 . - S. 15357-15361 . - doi : 10.1073/pnas.1006970107 . — PMID 20805514 . Archivováno z originálu 29. srpna 2021.
  6. ↑ Masivní dino s hrůzostrašnými drápy , BBC News . Archivováno z originálu 23. dubna 2019. Staženo 29. srpna 2021.
  7. ↑ Molina-Pérez R., Larramendi A. Fakta a čísla o dinosaurech: Theropods a další dinosauriformes  / Ilustrace A. Atuchin a S. Mazzei. — Princeton, New Jersey: Princeton University Press , 2019. — S. 278. — 288 s. - ISBN 978-0-691-18031-1 .
  8. ↑ Fowler DW, Freedman EA, Scannella JB, Kambik RE Predátorská ekologie Deinonycha a původ mávání u ptáků  // PLOS One  : journal  . - 2011. - Sv. 6 , iss. 12 . — P.e28964 . — ISSN 1932-6203 . - doi : 10.1371/journal.pone.0028964 . Archivováno z originálu 2. dubna 2022.
  Přejděte na položku Wikidata  Taxonomie