Pentax K2
Pentax K2 je maloformátová jednooká zrcadlovka vyráběná v letech 1975 až 1977 v černé a černé a stříbrné barvě. Kromě toho se v letech 1976 až 1980 vyráběl ve vylepšené verzi s vlastním elektrickým pohonem , datovacím zadním krytem a úplnými informacemi o expozici v hledáčku - Asahi Pentax K2 DMD .
Technické vlastnosti
K2 je poměrně unikátní profesionální fotoaparát, který otevřel řadu fotoaparátů řady K. Výrobce do tohoto modelu zahrnul velké množství inovací. Toto je první fotoaparát na světě vybavený bajonetem K. Pentax navíc svůj sériový fotoaparát poprvé vybavil elektronicky řízenou závěrkou Seiko s vertikálním zdvihem titanových lamel. Mechanismus zadávání citlivosti filmu a kompenzace expozice je proveden zcela netradičně - ovládání probíhá otáčením speciálních kroužků kolem pasparty .
Fotoaparát je na svou dobu vybaven v souladu s požadavky na profesionální fotografickou výbavu: opakovač clony , aretace předzdvihu a zrcátka , zámek spouště, ovládání baterie, samospoušť , kompenzace expozice a TTL expozimetr na bázi silikonových fotodiod . se zobrazením hodnot v zorném poli hledáčku. Hledáček fotoaparátu je velmi světlý a kromě informací expozimetru je vybaven indikací nastaveného času závěrky.
Prototyp pro K2 byl Asahi Pentax Metalica II nesériový fotoaparát , který byl představen veřejnosti v roce 1966. V tomto prototypu byl poprvé na světě implementován automatický režim priority clony založený na měření světla za objektivem [* 1] .
Klíčové vlastnosti
Kompatibilita
Stejně jako jakýkoli jiný fotoaparát Pentax s bajonetem K2 nemůže K2 ovládat clonu objektivů bez clonového kroužku. U objektivů, které mají polohu „A“ na clonovém kroužku, je nutné použít polohy s číselnými hodnotami.
Viz také
Poznámky
- ↑ Prvními kamerami s prioritou clony jsou Konica Autoreflex a Kiev-10 , uvedené na trh v roce 1965 a vybavené externí fotobuňkou [1]
Zdroje
- ↑ Amatérské foto a vybavení kina, 1976 , str. 34.
Literatura
- A. S. Košelev. Amatérské fotografické vybavení / I. B. Kravtsova. - M .: "Umění", 1976. - S. 168-169. — 192 s. — 50 000 výtisků.
Odkazy