| Vincent | |
|---|---|
| Píseň | |
| Vykonavatel | Donald McLean |
| Album | Prci, Prci, Prcičky |
| Datum vydání | března 1972 |
| Žánr | lidový |
| Jazyk | Angličtina |
| Doba trvání | 3:55 |
| označení | United Artists Records , BGO Records |
| Písničkář | Donald McLean |
| Výrobce | Ed Freeman |
Vincent je píseň od Dona McLeana z alba American Pie . Byl namalován jako pocta Vincentu van Goghovi . Známý pro úvodní řádek „Starry Starry Night“ („Hvězdná, hvězdná noc“), odkaz na van Goghův obraz „ Hvězdná noc “ („Hvězdná noc“). Píseň také popisuje různé obrazy vytvořené umělcem.
McLean napsal texty v roce 1971 po přečtení knihy o umělcově životě. O rok později se píseň umístila na prvním místě v britské hitparádě a na 12. místě v USA [1] .
V roce 2000 vysílala společnost United States Public Broadcasting Service ( PBS ) koncertní speciál Don McLean: Starry, Starry Night , natočený v Austinu v Texasu .
Píseň jasně vyjadřuje upřímný obdiv nejen k Van Goghově tvorbě, ale i k němu samému jako člověku. Ve slovech jsou odkazy na jeho krajiny, například v řádcích „nakreslete stromy a narcisy“ („udělejte náčrt stromů a narcisů“) a „ranní pole jantarového obilí“ („ranní pole jantarové pšenice“ ), popisující žlutou pšenici - detail některých obrazů. Existují také některé linie, které mohou naznačovat van Goghovy autoportréty. Tak snad ve slovech „zvětralé tváře lemované bolestí / jsou utišeny pod umělcovou milující rukou“ („zvětralé tváře, vrásčité utrpením, / měknou pod umělcovou milující rukou“), McLean naznačuje, že van Gogh by mohl najít určitou útěchu v vytváření autoportrétů. Je zde také zobrazena umělcova nejslavnější série děl „ Slunečnice “. Řada „Plamenné květiny, které jasně planou“ nám nejen maluje jasně oranžovou a žlutou barvu, ale vytváří také mocné obrazy samotného slunce, planoucího a zářícího, zapouzdřeného v květinách a malbě.
V prvních dvou refrénech McLean vzdává poctu van Goghovi a uvažuje o jeho nedostatku pozornosti: „Neposlouchali by / nevěděli, jak / možná teď budou poslouchat.“ Možná teď budou poslouchat“). V posledním refrénu McLean říká: "Oni by neposlouchali / stále neposlouchají / možná nikdy nebudou." Toto je příběh van Gogha: až do své smrti nebyl uznáván jako umělec. Slova naznačují, že van Gogh se poselstvím své práce snažil „osvobodit [lidi]. McLean věří, že tato zpráva mu všechno vyjasnila. Zpívá: „A teď chápu, co ses mi snažil říct“ („A teď chápu, co ses mi snažil říct“). Možná je to jedno z možných porozumění, které inspirovalo McLeana k napsání písně.
Má se také za to, že píseň popisuje van Goghův obtížný vztah s jeho rodinou. Byla to bohatá rodina, která ho nepoznala kvůli jeho bipolární poruše ("protože tě nemohli milovat") a nikdy nepochopila jeho touhu pomáhat chudým. Předpokládá se, že van Gogh byl přesvědčen, že když se zabije, dokáže upoutat pozornost svých rodičů. To je vidět na řádku „Možná, že teď budou poslouchat“ („Ale možná teď budou poslouchat“).
V písni jsou také odkazy na van Goghovo duševní zdraví a jeho sebevraždu . Během svého života trpěl van Gogh duševními poruchami , zejména depresemi . Byl „trpěl pro [svůj] zdravý rozum“ („trpěl kvůli svému zdravému rozumu“) a v důsledku toho „vzal [jeho] život, jak to milenci často dělají“ („vzal si život, jak to milenci často dělají“).
Další teorie je, že řádky odkazují na van Goghův vztah s Paulem Gauguinem , se kterým měl, stejně jako mnoho dalších, obtížný vztah. Tento vztah byl tak silný, že van Gogha přivedl k myšlence, že by bylo moudré uříznout mu část levého ucha na znamení Gauguinova odchodu z jeho života a srdce. To vedlo k tomu, že se Gauguin, který měl také těžké záchvaty deprese a sebevražedné sklony, distancoval od van Gogha, uvrhl již tak problémového umělce do schizofrenní deprese, která se teoreticky stala „slámou, která zlomila velbloudovi hřbet“.