Vir perfectissimus

Vir perfectissimus (z  latiny  -  "nejskvělejší manžel") - jeden z pozdně římských titulů přidělených zástupcům mizející třídy jezdců .

Titul byl poprvé zaznamenán za Marca Aurelia ve 2. století. Začal být aktivně používán od III století. Zpočátku byli perfectissimos nazýváni vrcholem jezdeckého panství: prefekti flotily , prefekti annonů , prokuristé a další úředníci. Titul stal se obzvláště populární pod Constantineem velký , nezbytně tvořit nový majetek, který nahradil equites . Za Constantina byli „nejznamenitější muži“ ve společenské hierarchii hned po senátorech (kteří drželi tituly clarissimes , spectabiles a ilustrátoři ).

Držitele titulu perfectissimus lze rozdělit do čtyř kategorií:

Do konce 4. století byl perfectissimate rozdělen na tři části – objevily se perfectissimas ordinis primi, ordinis secundi, ordinis tertii – všichni tito úředníci různých hodností byli služebníky různých palácových služeb.

Držení tohoto titulu dávalo právo na některá daňová privilegia, ale i zákonná privilegia – například zmírňoval tresty za zločiny. Touha provinciálů získat titul byla pravděpodobně způsobena touhou omezit vliv kurií - plnění povinností kurie často vedlo ke zkáze. To vše přispělo k velkému počtu „zakoupitelných“ titulů, se kterými se císaři snažili bojovat, včetně zbavení držitelů takových titulů daňových výhod. Postupně se pozice, které dávaly právo na perfektisimát, přesunuly do kategorie clarissimát a titul znatelně odepsal. Na konci 4. století byl již mnohem méně významný než na počátku. Přesto byly nadále udělovány nezletilým úředníkům. Titul definitivně zanikl v 5. století, kdy byl v procesu odepisování titulů fakticky nahrazen klarisimátem.

Titul nemohl být zděděn, nicméně manželky perfectissimos měly právo nést titul manžel - pokud se však žena provdala za muže bez titulu podruhé, nezůstal jí.

Literatura