Vojenský tribun ( lat. tribunus militum [1] ) je velitelská pozice v legii ve starověké římské armádě .
Již v době králů byli náčelníci jezdeckých oddílů nazýváni tribunem celerů . Velitelské stanoviště vojenského tribuna bylo zřízeno zákony Canulea v roce 444 př.nl. Během éry Republiky měla každá římská legie obvykle šest vojenských tribunů , kteří museli legii velet postupně, každý po dobu dvou měsíců. Vojenští tribuni pocházeli zpravidla ze šlechtických rodů. Protože však často neměli dostatečné zkušenosti a rozptýlenost velitelských funkcí značně ztěžovala vedení legie, již v éře bezprostředně předcházejícíobčanských válek (zejména během války v Africe proti králi Jugurthovi ), nejvyšší vojevůdci svěřili vedení legie legátům - zpravidla zkušeným vojevůdcům, někdy byli tito lidé jejich přáteli nebo příbuznými. Tribunám přitom zůstaly pomocné a poradní funkce a také velení jednotlivých vyhrazených jednotek v jedné či více kohortách .
Zvláštním druhem úřadu byli vojenští tribunové s konzulární pravomocí (Tribunus militum consulari potestate [2] ) . Byli zvoleni v rané římské republice v letech 444-367 př. n. l. místo konzulů a vládli státu.
Od roku 362 př. n. l. získala comitia comitia (tribuni militum comitiati) právo volit šest tribunů a od roku 311 př. n. l. na základě zákona Atilius-Martius šestnáct vojenských tribunů . Od roku 207 př. n. l. bylo všech 24 vojenských tribunů voleno v comitia (tzv. junior comitia).
V době císařství byl v každé legii jeden vojenský tribun z řad senátorů - tribun laticlavius (druhý seniorát v legii po legátovi , který nosil tuniku se širokým fialovým okrajem) a pět - z třídy jezdců - tribuny angusticlavia (mali na sobě tuniku s úzkým fialovým okrajem).
starověkém Římě | Mistři, pozice a tituly ve|||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Republika |
| ||||||||||
Rané impérium | |||||||||||
Pozdní císařství |
| ||||||||||