| Albánsko-turecké vztahy | |||||
|---|---|---|---|---|---|
|
|||||
Diplomatické vztahy mezi Albánskou republikou a Tureckou republikou byly oficiálně navázány ve 20. letech 20. století. Vztahy mezi Albánií a Tureckem jsou díky kulturním a historickým faktorům tradičně přátelské. Albánie má velvyslanectví v Ankaře a generální konzulát v Istanbulu . Turecko má velvyslanectví v Tiraně .
Obě převážně muslimské země jsou členy Organizace islámské spolupráce . Jsou také řádnými členy NATO a Unie pro Středomoří . Rovněž Turecko má status kandidátské země EU, Albánie je potenciálním kandidátem.
V Turecku žije asi 1,3 milionu občanů albánského původu [1] , kteří neztratili kulturní vazby s Albánií. V Kosovu je také silná turecká menšina [2] .
Mnoho Albánců , kteří během osmanské éry konvertovali k islámu, sloužilo tureckým sultánům. Albánie byla poslední zemí na Balkáně , která 28. listopadu 1912 vyhlásila nezávislost na Osmanské říši . Turecko bylo jedním z prvních, kdo uznal nezávislost Albánie. Od 2. února 2010 mohou občané obou zemí pobývat na svém území až 90 dní bez víza [3] .
V listopadu 2012 byly albánsko-turecké vztahy napjaté poté, co se Albánie zdržela hlasování OSN o udělení palestinské státnosti této organizaci. Turecký premiér se neúspěšně snažil přesvědčit albánskou vládu, aby hlasovala pro udělení statusu. Erdogan novinářům řekl, že osobně volal prezidentu Sali Berishovi a hovořil s ním, což ovlivnilo postoj Albánie, která se místo plánovaného hlasování proti zdržela [4] .
| Zahraniční vztahy Albánie | |
|---|---|
| Evropa |
|
| Asie |
|
| Afrika |
|
| Severní a Jižní Amerika |
|
| Austrálie, Nový Zéland, Oceánie |
|
| jiný |
|
| Zahraniční vztahy Turecka | ||
|---|---|---|
| Země světa | ||
| Asie | ||
| Afrika | ||
| Severní Amerika | ||
| Jižní Amerika | ||
| Evropa |
| |
| Oceánie | ||
| Diplomatické mise a konzulární úřady |
| |