Běločelý

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 6. května 2022; ověření vyžaduje 1 úpravu .
běločelý
Žánr příběh
Autor Anton Pavlovič Čechov
Původní jazyk ruština
datum psaní 1895
Datum prvního zveřejnění 1895
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource

White- fronted  - příběh od A.P. Čechova . Psáno 1895, poprvé publikováno ve sbírce „Dětské čtení“, 1895, č. 11.

Děj

Jedné březnové noci se hladový vlk vydal na lov do lidské zimní chýše, která se nachází asi čtyři míle od její nory. V doupěti vlčice byla tři hladová vlčata. Vlčice byla v letech, takže se spokojila s malou kořistí. Stodolu s živými tvory hlídal postarší hlídač Ignat. Ve stodole byly dvě ovce. Vlčice vlezla do stodoly, ale ozval se hluk a někdo zaštěkal. Vlčice popadla nejbližší jehně a utekla tak daleko, dokud už nebylo slyšet štěkání. Až poté si všimla, že má v zubech štěně. Její odpor ke psům jí zabránil sníst štěně. Pustila to a běžela k díře. Štěně se rozběhlo za ní. V díře se líčil nad vlčicí a hrál si s mláďaty.

Jednou se rozhodla, že štěně znovu sní, ale on jí olízl nos a vlčice si to znovu rozmyslela. Po nějaké době se vlčice opět vydala na lov. Ale štěně ji následovalo, zvedlo štěkot poblíž mužova domu a vlčice bez ničeho utekla. Ignat usoudil, že White-fronted udělal díru do střechy - tak se štěně jmenovalo.

Historie

Nápad na zápletku o vlčici, která majiteli ve stodole uchvátila místo ovce štěně, přišel z Čechova asi rok před zveřejněním příběhu. V poznámkách k práci na příběhu „Tři roky“ z roku 1894 je toto: „Vlčice, nervózní, starostlivá, milující děti, odtáhla Běločelého do zimní chaty a spletla si ho s jehnětem. Věděla už předtím, že existuje jeden světlý a ti světlí mají děti. Když táhla Běločelého, najednou někdo zapískal, ona se polekala, pustila ho z úst a on ji následoval... Přišli na místo. Začal ji sát spolu s mláďaty. - Do další zimy se změnil jen málo, jen zhubl a nohy se mu prodloužily a bílá skvrna na čele získala úplně trojúhelníkový tvar. Vlk byl ve špatném zdravotním stavu."

Spisovatelův bratr Al. P. Čechov napsal: „Na dvoře mého bratra ‹v Melikhovu› žili tři černí dvorní psi <…> a mezi nimi byl pes středního vzrůstu – běločelý. Poslední bratr zvěčněný ve své povídce: „Bíločelý“ “ [1] .

Na podzim roku 1894 si Čechov stěžoval D. I. Tichomirovovi, redaktorovi časopisu Dětské čtení, že psát speciálně pro děti je obtížné. Tichomirov však doufal, že mu Čechov bude do časopisu posílat dva nebo tři příběhy ročně.

Publikace

Příběh A.P.Čechova byl poprvé publikován ve sbírce „Dětské čtení“, 1895, č. 11 podepsaný Antonem Čechovem a kresby V.I.Andreeva.

Příběh byl publikován v roce 1899 ve sbírce Příběhy života a povahy ruských spisovatelů. Sebral pro děti M. Vasiljev. Bez Čechova svolení vydal Klyukin v roce 1899 příběh jako samostatnou brožuru v sérii Good Souls č. 36.

Příběh byl zařazen do sebraných děl A.P. Čechova, které vydal A.F. Marx. Ještě za Čechova života byl příběh přeložen do němčiny.

Adaptace

V roce 2010 natočil režisér Sergej Seregin ruskou karikaturu „ Bílobrowed “ z cyklu „Příběhy A.P. Čechova“. V roce 2011 film získal cenu Golden Eagle za nejlepší animovaný film za rok 2010 [2] .

Poznámky

  1. ↑ Al. Čechov. v Melikhovu. (Stránka ze života Ant. P. Čechova). - "Niva", 1911, č. 26, 25. června, s. 478)
  2. ↑ Byly oznámeny nominace na filmovou cenu Zlatý orel 2010. 22. 12. 2010 . Získáno 20. června 2017. Archivováno z originálu dne 20. července 2020.

Literatura