Valonské Flandry
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od
verze recenzované 14. února 2020; kontroly vyžadují
2 úpravy .
Valonské Flandry ( fr. Flandre wallonne ), známé také jako gallikánské (t) Flandry ( Flandre gallican (t) e ) - oblast na jihu hrabství Flandry , odpovídající zemím a přesunům tří privilegovaných měst - Lille , Douai a Orsha . Obyvatelstvo regionu mluvilo valonským a pikardiským dialektem.
Historie
Termín „valonské Flandry“ se objevil po francouzském dobytí a byl v literatuře zafixován začátkem 19. století. Ve středověku byl region označen výrazem „města a města Lille, Douai a Orsha“ ( villes et châtellenies de Lille, Douai et Orchies ).
Region byl připojen k Francii Filipem IV. Sličným v roce 1312 na základě smlouvy z Pontoise. Předáním Valonských Flander byl hrabě Robert z Bethune osvobozen od placení části kompenzace, kterou dlužil francouzskému králi podle podmínek smlouvy z Atis [1] . V historiografii se tento proces obvykle nazývá „transport de Flandre“ – převod flanderských zemí. Po sérii administrativních experimentů za Filipa IV. a jeho nástupců Karel IV . v roce 1326 seskupil soudní vykonavatele Lille, Douay a Orsha do jednoho guvernorátu nejvyššího bailage, jehož součástí byli také Mortan a Tournesy ( La Gouvernance du Souverain Bailliage de Lille, Douai , Orchies, Mortagne et Tournaisis ).
V roce 1369, po sňatku Filipa II. Smělého s dědičkou Flander , Marguerite de Malle , Karel V. vrátil Lille, Douay a Orsha do Flander a ponechal si suverenitu nad touto oblastí pro francouzskou korunu.
Provinční guvernéři od vlády Filipa VI . postupně upadali na důležitosti , protože jejich zástupci, kteří navázali spojení s místními feudály, dosáhli značné autonomie a sami převzali tituly soudních vykonavatelů Lille nebo Douai, čímž si nárokovali rovnost s nejvyšším soudním vykonavatelem. Během burgundského období si guvernéři zachovali především vojenské funkce a jejich zástupci, kteří vládli v Lille a Douai, s nimi udržovali nominální spojení. Echevinové z měst získali od burgundských vévodů a jejich habsburských nástupců významná privilegia, potvrzená konkordátem s Lille v roce 1522 a s Douai v roce 1549.
Podle podmínek Madridské smlouvy z roku 1526 Francie postoupila suverenitu nad regionem Rakouskému domu. Během období francouzsko-habsburských válek měly Valonské Flandry, které sousedily s Pikardií , Artois a Hainautem , prvořadý vojenský význam a stejně jako v případě větších nizozemských provincií zde byli zkušení vojevůdci a rytíři Řádu zlatého rouna. byli jmenováni guvernéry . Nejvyšším orgánem pro všechny případy projednávané soudními vykonavateli v Lille, Douai a Orsha byla provinční rada Flandry v Gentu .
Valonské Flandry byly dobyty Ludvíkem XIV . v průběhu války o převedení . Lille kapitulovalo 27. srpna 1667 a podle podmínek smlouvy z Cách 8. května 1668 se region připojil k Francii. Spolu s vlámskými námořními Flandry (Westhoek) zajatými během nizozemské války tvořily Valonské Flandry („guvernérství Lille-Duai-Orsha“) takzvané Francouzské Flandry a staly se součástí starorežimní provincie Flandry a Hainaut , zlikvidované v roce 1790.
Baliages z Lille, Douai a Orsha byly pod jurisdikcí parlamentu Tournai až do návratu města Tournai pod nadvládu Habsburků v roce 1713. Provinční stavy Valonské Flandry, sedící v Lille, se skládaly ze zástupců šlechty, duchovenstva a čtyř soudců z Lille, zastupujících třetí stav.
„Lidé této země byli vždy velmi bojovní, šlechta je tam brilantní, mnoho krásných zemí bylo povýšeno do hodnosti knížectví, hrabství a tak dále“ [2] . V současné době tvoří Valonské Flandry okresy Lille a Douai v rámci departementu Nord .
Guvernéři Lille, Douai a Orsha
- z roku 1296 - Adam de Cardone
- z roku 1307 - Gilles Aken
- z roku 1313 - Pierre de Broek
- od 1320 - Renard de Choinel (Choiseul, Choisiel)
- z roku 1337 Ferry Denis
- z roku 1338 - Godemar Fey
- z roku 1340 - Pierre de La Palue
- Eustache de Ribemont († 1349)
- Baudouin de Lans, lord d'Annequin († 1364)
- z roku 1364 - Richard Purchio
- z roku 1366 - Impact de Ranti
- z roku 1367 - Tristan du Bois
- od roku 1369 - Nicholas van der Kleet
- z roku 1370 - Jean de Hames
- z roku 1379 - Gillet du Catel
- z roku 1380 - Gerard de Rassenghien
- Pieter van der Zip († 1409)
- 1409-1410 - Henri de Mortan
- 1410-1414 - Jean II de Lannoy
- 1414-1444 - South de Lannoy , seigneur de Sant
- Baudouin I de Lannoy , seigneur de Molembe (podle Jean Buselin)
- 1445-1459 - Baudouin d'Oigny, Sir d'Estre
- 1459-1465 - Jean III de Lannoy
- 1465-1467 - Antoine d'Oigny, seigneur de Bruy
- 1467-1479 - Jean de Rosembois, seigneur de Fromel
- 1479-1484 - Jean de Hames, lord de Sangat
- 1484-1485 - Jean de La Gruthuse, seigneur d'Espierre
- 1485-1501 - Baudouin II de Lannoy , lord de Molembe
- 1501-1513 - Jacques II de Luxembourg , seigneur de Fiennes
- 1513-1530 - Jacques III de Luxembourg , Comte de Le Havre
- 1532-1553 - Adrien de Croy , Comte du Ryo
- 1554-1563 - Jean de Montmorency , seigneur de Courière
- 1563-1566 - pozice je volná
- 1566-1583 - Maximilien de Gand-Vilen , hrabě d'Isengien (do roku 1570 dočasně). V letech 1576-1579 byl v zajetí a pozici dočasně vykonával:
- 1576-1578 - Francois de Montmorency , baron de Vastine
- 1578 - Hugues de Burnel, seigneur d'Estembek
- 1578-1579 - André d'Oigny, seigneur de Villerval
- 22.10.1579 arcivévoda Matyáš a generální stavovský generál jmenovali Pierra de Meluna, prince d'Epinois, vrchního inspektora Gallicant Flanders, Artois a dalších provincií, aby vzdoroval Alessandrovi z Parmy
- 1583-1590? — Philippe de Recourt, baron de Lyc
- 1590-1593? — François de Montmorency , baron de Vastine (podle Buselina)
- 1593-1621 - Juan de Robles, hrabě d'Annape
- 1621-1624 - pozice neobsazena
- 1624-1631 – Philippe-Lamoral de Gand-Vilain , hrabě d'Isengien
- 1631-1632 - Alexander I. de Bournonville , hrabě d'Henin-Lietard
- 1636-1639 - Philippe de Rubempre , hrabě de Vertin
- 1640-1653 - Eustache II de Croy , Comte du Ryo
- 1653-1667 – Philippe-Hippolyte-Charles Spinola , Comte de Bruet
- 1667-1676 - Bernardin Gigot , markýz de Bellefon
Generální guvernéri Flander a Hainaut
Poznámky
- ↑ Favier J. Enguerrand de Marigny. Poradce Filipa IV. Hezkého. - Petrohrad. : Eurasie, 2003. - S. 235. - 336 s.
- ↑ Histoire generale des Pais-Bas, 1720 , str. 176.
Literatura
- Bavelier A. Essai historique sur le droit d'élection et sur les anciennes assemblées représentatives de la France. - Geneve: Megariotis Reprints, 1979, str. 269-270 [1]
- Braure M. Étude économique sur les châtellenies de Lille, Douai et Orchies, d'après des enquêtes fiscales des XVe et XVIe siècles // Revue du Nord. Année 1928, svazek 14, č. 54, pp. 85-116 [2]
- Bucelin J. Annales Gallo-Flandriae. — Duaci: Marci Wyon, 1624 [3]
- Derode V. Histoire de Lille et de la Flandre Wallonne. —P.; Lille, 1848. Tome I , Tome II , Tome III
- Duquenné F. L'équilibre de la faiblesse. Les relations entre les États provinciaux de Lille, Douai et Orchies et le pouvoir central à l'époque des Archiducs // Revue du Nord. Année 2008, svazek 4, č. 377, pp. 775-794 [4]
- Foucart J. Une instituce baillivale française en Flandre: la gouvernance du souverain bailliage de Lille-Douai-Orchies, Mortagne et Tournaisis. — Lille: E. Raoust, 1937
- Histoire generale des Pais-Bas, contenant la description des XVII provincie. T.II. - Bruxelles: François Foppens, 1720 , pp. 175-181 [5]
- Lebon . La Flandre Wallonne aux 16e et 17e siècle. — Douai: V. Adam, 1838 [6]
- Monier R. Foucart (Jacques) - Une institution baillivale française en Flandre : la gouvernance du souverain bailliage de Lille-Douai-Orchies, Mortagne et Tournaisis, 1937 [compte rendu] // Revue du Nord. Année 1938, svazek 24, č. 93, str. 60-63 [7]
- Plouvain P.-A.-S.-J. Historiques příbuzní aux office et aux officiers de la Gouvernance du Souverain Bailliage de Douai et Orchies. — Douai: Deregnaucourt, 1810 [8]
- Poullet E. Les Gouverneurs de provincie dans les anciens Pays-Bas catholiques. - Brusel: F. Hayez, 1873. s. 178-181
- Rolland P. Foucart (Jacques). Une instituce Baillivale Française en Flandre : La Gouvernance du Souverain Bailliage de Lille, Douai, Orchies, Mortagne et Tournaisis [compte rendu] // Revue belge de philologie et d'histoire. Année 1939, svazek 18, č. 1, pp. 179-180 [9]