Vodíkové bakterie

Vodíkové bakterie  jsou autotrofní aerobní a anaerobní bakterie , které získávají energii pro růst oxidací molekulárního vodíku (H 2 ) a jsou schopny využívat oxid uhličitý (CO 2 ) jako jediný zdroj organického uhlíku [1] .

Mezi vodíkové bakterie nepatří obligátně heterotrofní bakterie a některé autotrofní bakterie ( acetogeny a karboxybakterie ), navzdory jejich schopnosti využívat vodík jako donor elektronů [1] .

Historie studia

Vodíkové bakterie byly poprvé popsány v roce 1906 Alexejem Fedorovičem Lebeděvem (1882-1936) a Hermannem Kasererem [2] (1877-1955) a v roce 1909 je Sigurd Orla-Jensen (1870-1949) izoloval samostatně. rod Hydrogenomonas [3] (následně byl rod rozpuštěn a zrušen [1] ).

Ekologie

Vodíkové bakterie jsou široce rozšířeny v půdě , kde oxidují vodík, který neustále vzniká při anaerobním rozkladu různých organických zbytků mikroorganismy. Působí také jako producenti v kontinentálních a mořských hydrotermálních společenstvích [4] .

Některé druhy jsou spojeny s rohožemi sinic nebo existují jako symbionti nálevníků a pogonoforů [4] .

Metabolismus

U většiny vodíkových bakterií probíhá oxidace za účasti kyslíku:

H2 + 1/202 - > H20 _

Vzácněji je oxidace vodíku prováděna autotrofy, za použití jiných látek jako terminálních akceptorů elektronů , například síranu (SO 4 2- ) [4] .

Autotrofie vodíkových bakterií probíhá formou asimilace oxidu uhličitého, která může být provedena prostřednictvím redukčního pentózofosfátového cyklu (Calvinův cyklus) nebo redukčního cyklu trikarboxylových kyselin (Arnonův cyklus) [4] .

Zástupci

Je známo více než 20 rodů vodíkových bakterií [1] , včetně následujících druhů [4] :

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 4 Gusev M. V., Mineeva L. A. Mikrobiologie. - M .: Akademie, 2003. - S. 383-386. — 464 s. — ISBN 5-7695-1403-5 .
  2. ↑ Kaserer H. Die Oxydation des Wasserstoffes durch Mikroorganismen  (německy)  // Zentralblatt Für Bakteriologie, Parasitenkunde Und Infektionsskrankheiten. Abteilung 2. - 1906. - Bd. 16. - S. 681-696.
  3. ↑ Orla-Jensen S. Die Hauptlinien des natürlichen Bakteriensystems  (německy)  // Zentralblatt Für Bakteriologie, Parasitenkunde Und Infektionsskrankheiten. Abteilung 2. - 1909. - Bd. 22. - S. 305-346.
  4. ↑ 1 2 3 4 5 Pinevich A. V. Vodíková chemolitotropie // Mikrobiologie. Biologie prokaryot. - Petrohrad. : St. Petersburg State University, 2007. - V. 2. - S. 153-157.
  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie