Vodíkové bakterie jsou autotrofní aerobní a anaerobní bakterie , které získávají energii pro růst oxidací molekulárního vodíku (H 2 ) a jsou schopny využívat oxid uhličitý (CO 2 ) jako jediný zdroj organického uhlíku [1] .
Mezi vodíkové bakterie nepatří obligátně heterotrofní bakterie a některé autotrofní bakterie ( acetogeny a karboxybakterie ), navzdory jejich schopnosti využívat vodík jako donor elektronů [1] .
Vodíkové bakterie byly poprvé popsány v roce 1906 Alexejem Fedorovičem Lebeděvem (1882-1936) a Hermannem Kasererem [2] (1877-1955) a v roce 1909 je Sigurd Orla-Jensen (1870-1949) izoloval samostatně. rod Hydrogenomonas [3] (následně byl rod rozpuštěn a zrušen [1] ).
Vodíkové bakterie jsou široce rozšířeny v půdě , kde oxidují vodík, který neustále vzniká při anaerobním rozkladu různých organických zbytků mikroorganismy. Působí také jako producenti v kontinentálních a mořských hydrotermálních společenstvích [4] .
Některé druhy jsou spojeny s rohožemi sinic nebo existují jako symbionti nálevníků a pogonoforů [4] .
U většiny vodíkových bakterií probíhá oxidace za účasti kyslíku:
H2 + 1/202 - > H20 _Vzácněji je oxidace vodíku prováděna autotrofy, za použití jiných látek jako terminálních akceptorů elektronů , například síranu (SO 4 2- ) [4] .
Autotrofie vodíkových bakterií probíhá formou asimilace oxidu uhličitého, která může být provedena prostřednictvím redukčního pentózofosfátového cyklu (Calvinův cyklus) nebo redukčního cyklu trikarboxylových kyselin (Arnonův cyklus) [4] .
Je známo více než 20 rodů vodíkových bakterií [1] , včetně následujících druhů [4] :
metabolismus u bakterií | |
---|---|
Kvašení | |
Fotosyntéza | |
Chemosyntéza | |
Anaerobní dýchání |
|
Slovníky a encyklopedie |
---|