Gramatika avestánského jazyka

Avestský jazyk , stejně jako sanskrt , má bohatý systém skloňování jmen a komplexní verbální paradigma. Důkladné studium jeho struktury začalo až v 19. století a bylo spojeno s určitými obtížemi; týkalo se to především skutečnosti, že první badatelé nerozlišovali mezi mladými a starými avestany, což vedlo k určitému zmatku. K dnešnímu dni byla morfologie obou dialektů docela dobře prostudována, nicméně ohledně syntaxe existuje mnoho nevysvětlených bodů, zejména staroavestského. Tento článek se bude zabývat hlavně formami, které jsou přímo charakteristické pro Starý Avestan. Formuláře zaznamenané pouze v Young Avestan budou označeny jako (M.) .

Jméno

Avestan je příkladem flektivního vysoce syntetického jazyka, který má tři gramatické rody : mužský, ženský a střední, tři čísla: jednotné, množné a duální. Jeho osm pádů – nominativ , akuzativ , instrumentál , dativ , degenerovaný , genitiv , lokativ a vokativ – se obecně ve funkci shoduje s jejich odpovídajícími případy v sanskrtu.

Podstatná jména a přídavná jména lze podle jejich skloňování rozdělit do dvou velkých tříd: s kmeny na souhlásky a samohlásky. Obě třídy se dále dělí na menší skupiny a nejúplnější klasifikace zahrnuje dvanáct deklinací (bez podskupin).

Základní skloňování jmen

Níže uvedená tabulka uvádí standardní koncovky, které mají jména, když jsou odmítnuta. Kmeny jmen, ke kterým jsou připojeny koncovky, se však mohou v některých případech měnit kvůli střídání samohlásek. V sanskrtské gramatice se takové efekty nazývají guna a vriddhi . Střídání ve vriddhi je však v Avestánu poměrně vzácné a v guně je vzhledem k větší rozmanitosti samohlásek ve srovnání se sanskrtem mnohem běžnější.

případ Mužský a ženský střední rod
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný -s (-š), - -A (-as°), -ō, -ā — , -m — , -ī — , -i
Akuzativ -(a/ə)m -A (-±s°), ó; -A — , -m — , -ī — , -i
Instrumentální -A -biia -bis -A -biia -bis
Dativ -E -biia (-biias°) -biiō -E -biia (-biias°) -biiō
Odložení -(v -biia (-biias°) -biiō -(v -biia (-biias°) -biiō
Genitiv (-as°) -ō; -s (š); -on, -hiia -E -dopoledne (-as°) -ō; -s (š); -on, -hiia -E -dopoledne
Místní -i -su, -ṣ̌u, -hu -i -su, -ṣ̌u, -hu
Vokativ -A (-±s°), ó; -A — , -m — , -ī — , -i

Tvary označené ° jsou tzv. sandhi -formy , používané především před enklitikou ( -ca "a") a enklitickými zájmeny začínajícími na t- .

Formuláře v závorkách níže nejsou opraveny. Vedle nich budou uvedeny pevné tvary jmen stejného skloňování. Tvary označené hvězdičkou * byly vytvořeny uměle na základě podobných tvarů v sanskrtu a dalších avestánských deklinacích.

a-base

K a-kmenům patří především podstatná jména mužského a středního rodu, stejně jako mnoho přídavných jmen mužského a středního rodu [1] [2] .

případ mužský střední rod
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný ahurō , ciϑrə̄, akas° zasta (yasnā) maṣ̌iiā, maṣ̌iiåŋhō xšaϑrəm šiiaoϑanōi šiiaoϑanā
Akuzativ ahurəm zasta (yasnə̄ṇg) maṣ̌iiə̄ṇg, sə̄ṇghąs° xšaϑrəm šiiaoϑanōi šiiaoϑanā
Instrumentální (ahura) sə̄ṇghā zastōibiiā (yasnāiš) maṣ̌iiāiš xshaϑrā (š́iiaoϑanōibiiā) šiiaoϑanāis
Dativ ahurāi , ahurāi.ā zastōibiiā yasnōibiiō , marətaēibiiō (xšaϑrāi) rafəδrāi, aṣ̌ā.ye° (š́iiaoϑanōibiiā) (š́iiaoϑanōibiias°) dātōibiias°
Odložení (ahurāt̰) zaošāt̰, vīrāat̰° zastōibiiā yasnōibiiō , marətaēibiiō (xšaϑrāt̰) š́iiaoϑanāt̰, aṣ̌āat̰° (š́iiaoϑanōibiiā) (š́iiaoϑanōibiias°) dātōibiias°
Genitiv ahurahiiā , zaraϑuštrahē,

spəṇtaxiiiā°

(zastaiiå) rānaiiå yasnanam (xšaϑrahiiā) š ́iiaoϑanahiiā,

aṣ̌axiiā°

(š́iiaoϑanaiiå) šiiaoϑənanąm
Místní (ahurē) marəkaē°, sə̄ŋ́hē,

xᵛāϑrōiiā

zastaiiō (yasnaēšū) maṣ̌iiaēṣ̌ū (xšaϑrōi) š ́iiaoϑanōi,

aṣ̌aē°

(siiaoϑanaiiō) šiiaoϑanaēšū
Vokativ ahurā zasta (yasnā) maṣ̌iiā, maṣ̌iiåŋhō xšaϑrəm šiiaoϑanōi šiiaoϑanā

ā-základy

ā-kmeny jsou dvojího druhu. Prvním jsou ženské ā-kmeny, ke kterým patří pouze podstatná a přídavná jména ženského rodu. Druhý - tzv. „laryngeální“ ā-základy vzniklé přechodem -aH- > -å- [3] [4] .

ā-stonky ženského rodu
případ Ženský
Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný daēna ube daēnå , daēnås°
Akuzativ daēnam ube daēnå , daēnås°
Instrumentální daēnā , daēnaiiā (ubābiiā) vąϑβābiia (M.) daēnabīš
Dativ daēnaiiāi (ubābiiā) vąϑβābiia (M.) daēnabiiō
Odložení daēnaiiå

daēnaiiāt̰ (M.)

(ubābiiā) vąϑβābiia (M.) daēnabiiō
Genitiv daēnaiiå (ubaiiå) nāirikaiiå [5] (M.) (daēnanąm) sāsnanąm
Místní (daēnaiiā) daēnaiia (M.) *ubaiiō (daēnāhū) gaēϑāhū
Vokativ (daēnē) bərəxδē ube daēnå , daēnås°
hrtanové ā-stonky
případ mužský
Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný mazdå , mazdås°
Akuzativ mazdam pāϑō
Instrumentální padəbīš
Dativ Mazdai
Odložení mazda
Genitiv mazda paϑam
Místní
Vokativ paiϑī

i-base

i-kmeny zahrnují jména mužského, ženského a středního rodu [6] [7] .

případ mužský Ženský střední rod
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný astiš , zaraϑustris ə̄nəitī, xᵛīti° (astaiiō) armaitis (ārmaitī) armataiiō būiri *buiri (būirī) būiri (M.)
Akuzativ astim ə̄nəitī, xᵛīti° (astīš) armaitim (ārmaitī) (ārmaitīš) īštīš būiri *buiri (būirī) būiri (M.)
Instrumentální (asti) (ə̄nəitibiiā) ašibiia (M.) *astibismus armaitī (armaitibiia) *ārmaitibīš (būirī) (būiribiia) *būiribīš
Dativ (astōiiōi) , paiϑiiaē° (ə̄nəitibiiā) ašibiia (M.) (astibiiō) (ārmatōiiōi) axtōiiōi (armaitibiia) (ārmaitibiiō) gairibiiō (būrōiiōi) (būiribiia) (būiribiō)
Odložení (astōiš) dāmōiš

frauuaṣ̌ōit̰ (M.)

(ə̄nəitibiiā) ašibiia (M.) (astibiiō) armatōis (armaitibiia) (ārmaitibiiō) gairibiiō (būrōis) (būiribiia) (būiribiō)
Genitiv (astōiš) dāmōiš *ə̄nəitiia (astinam) armatōis *armaitiia (ārmaitinąm) gairinąm (būrōis) *būiriya (būirinąm)
Místní (asta) *ə̄nəitiiō (astišu) (ārmatā) ustā *armaitiiō (ārmaitišū) ratufritišu (M.) (burā) *būiriiō (būirišū)
Vokativ (astē) ə̄nəitī, xᵛīti° (astaiiō) armaitē (ārmaitī) armataiiō būiri *buiri (būirī) būiri (M.)

ī-základy

K ī-kmenům patří podstatná a přídavná jména výhradně ženského rodu [8] [9] .

případ Ženský
Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný vaŋᵛhī azī azīš
Akuzativ vaŋᵛhīm azī azīš
Instrumentální vaŋhuiiā (azibiiā) fṣ̌aonibiia (M.) (azibīš) vaŋᵛhibiš (M.)
Dativ vaŋhuiiāi , usiiāi (azibiiā) fṣ̌aonibiia (M.) (azibiiō) šiieitibiiō
Odložení vaŋhuiya

aṣ̌aoniiat̰ (M.)

(azibiiā) fṣ̌aonibiia (M.) (azibiiō) šiieitibiiō
Genitiv vaŋhuiya *Aziia (azinąm) nāirinąm
Místní (vaŋhuiiā) aṣ̌auuaniia (M.) *aziiō (azišū) xšaϑrišu (M.)
Vokativ vaŋᵛhī azī azīš

u-základny

Stejně jako i-kmeny, u-kmeny zahrnují jména mužského, ženského a středního rodu [10] [11] .

případ Mužský-ženský střední rod
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný mainiius mainiiū (paorauuō) xratauuō vohu *vohu vohu
Akuzativ mainiium mainiiū pourūš vohu *vohu vohu
Instrumentální mainiiū (mainiiubiiā) ahubiiā (pourubīš) (vohu) (vohubiia) (vohubiiō)
Dativ (mainiiauuē) vaŋhauuē (mainiiubiiā) ahubiiā pourubiō vaŋhauē (vohubiia) (vohubiiō)
Odložení mainiiə̄us

zaṇtaot̰ (M.)

(mainiiubiiā) ahubiiā pourubiō (vaŋhə̄us) (vohubiia) (vohubiiō)
Genitiv mainiiə̄us mainiuuå , ahuuå (pourunąm) daxiiunąm (vaŋhə̄us) (vaŋhuuå) vohunam
Místní (mainiiaō) pərətaō,

vaŋhaū

(mainiuuō) aŋhuuō pourusu (vaŋhaū) (vaŋhuō) (vohušū)
Vokativ (mainiiō) mainiiō (M.) ,

ratuuō (M.)

mainiiū (paorauuō) xratauuō vohu *vohu vohu

ū-základy

Většina jmen příbuzných ū-kmenům je ženského rodu, ale existují i ​​jména mužského [8] [12] .

případ Mužský-ženský
Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný fšəratus *tanū (tanuuō) tanuuō (M.)
Akuzativ fšəratūm , tanuuə̄m *tanū tanuuō
Instrumentální (fšəratuuā) hizuuā *tanubiiā (tanubīš) hizubīš
Dativ (fšəratuiiē) tanuiiē *tanubiiā (tanubiiō) tanubiiō (M.)
Odložení (fšəratuuō) hizuuō

tanuuat̰ (M.)

*tanubiiā (tanubiiō) tanubiiō (M.)
Genitiv (fšəratuuō) hizuuō *tanue (tanunąm) [10] [13] [14] tanuuąm (M.)*
Místní (fšəratuuī) tanuui (M.) *tanuuō (tanušū) tanušu (M.)
Vokativ (fšəratuuō) tanuuō (M.) *tanū (tanuuō) tanuuō (M.)

*Genitiv množného čísla je tvořen analogií s odpovídající formou u-deklinace. V Mladém Avestánu má tato forma koncovku -uuąm pro u- i ū-deklinaci, což odpovídá koncovce -uvām ve védském sanskrtu. Ve starém Avestánu má genitiv množného čísla koncovku -unąm , která odpovídá koncovce -ūnām v sanskrtu. Dá se tedy předpokládat, že ve starém Avestánu se budou tyto formy také shodovat, dáno [14] .

Nepravidelné aē-, ao-kmeny

Tyto kmeny zahrnují pouze podstatná jména mužského rodu, s výjimkou gao- , které může být podstatné jméno mužského i ženského rodu. Zapsaných forem těchto deklinací není mnoho; všechny budou uvedeny zde [15] .

případ aē-skloňování
Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný kauuā, °haxā kāuuaiias°
Akuzativ °haxāim
Instrumentální
Dativ
Odložení rāiiō
Genitiv rāiiō
Místní
Vokativ kāuuaiias°
případ ao-skloňování
Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný gāuš, °bāzāuš, hiϑāuš gāuuā
Akuzativ gąm, hiϑąm gāuuā ge
Instrumentální
Dativ gauuchi
Odložení gə̄us

gaot̰ (M.)

Genitiv gə̄us
Místní
Vokativ

ah-základy

V ah kmenech jsou zaznamenána pouze jména mužského a středního rodu [16] [17] .

případ mužský neutrální pohlaví (samostatné formuláře)
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný váza anaocasha °varšnaŋhō manō hříva
Akuzativ (vasaŋhəm) °aēnaŋhəm anaocasha (varšnaŋhō) °vacaŋhō manō hříva
Instrumentální (vasaŋhā) vacaŋha (M.) *anaocə̄biia (varšə̄bīš) vacə̄bīš
Dativ (vasaŋ́hē) aēnaŋ́hē *anaocə̄biia (varšə̄biiō) raocə̄biiō
Odložení (vasaŋhō) aojaŋhō

manaŋhat̰ (M.)

*anaocə̄biia (varšə̄biiō) raocə̄biiō
Genitiv (vasaŋhō) aojaŋhō (anaocaŋhå) zraiiaŋhå (M.) (varšaŋhąm) vacaŋhąm
Místní (vasahī) ϑβōi.ahī *anaocaŋhō (varšahū) sarahu (M.)
Vokativ (vasō) huuacō (M.) anaocasha °varšnaŋhō manō hříva

základy han/man

Tyto kmeny zahrnují jména mužského a středního rodu. V některých případech jsou pozorovány účinky guny a vriddhi: stonek může být v silné i slabé míře. Tato alternace se přímo týká přípon -han , -man [16] [18] .

případ mužský neutrální pohlaví (samostatné formuláře)
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný airiiama (airiiamanā) airiiamana (M.) (airiiamanō) aṣ̌auuanō (M.) Anma nāmąn , nāmə̄nī
Akuzativ (airiiamanəm) airiiamanəm (M.)

(airiiamānəm)

(airiiamanā) airiiamana (M.) (airiiamnō) xṣ̌afnō (M.)

(airiiamanō) rasmanō (M.)

Anma nāmąn , nāmə̄nī
Instrumentální airiiamna

(airiiamanā) maēšmana (M.)

*airiiamabiia (airiiamə̄nīš) namə̄nīš

(airiiamə̄bīš) damə̄bīš (M.)

Dativ (airiiamaine) airiiamaine (M.)

(airiiamnē) xṣ̌afne (M.)

*airiiamabiia (airiiamabiiō) dāmabiiō (M.)
Odložení (airiiamnō) airiiamnas°

(airiiamanō) airiiamanō (M.)

cašmanat̰ (M.)

*airiiamabiia (airiiamabiiō) dāmabiiō (M.)
Genitiv (airiiamnō) airiiamnas°

(airiiamanō) airiiamanō (M.)

*airiiamna (airiiamnąm) arṣ̌nąm (M.)

(airiiamanąm) nāmanąm

Místní (airiiamainī) cašmainī *airiiamnō (airiiamōhū) viiāxmōhu (M.)
Vokativ airiiama (airiiamanā) airiiamana (M.) (airiiamanō) aṣ̌auuanō (M.) Anma nāmąn , nāmə̄nī

aṇt-, maṇt-, uuaṇt-base

Tyto kmeny zahrnují příčestí a přídavná jména v -aṇt ​​​​a přivlastňovací adjektiva v -maṇt , -uuaṇt . Toto skloňování zahrnuje pouze jména mužského a středního rodu, příslušná jména ženská patří ke skloňování ī, končící na -ai(ṇ)tī- . Stejně jako v předchozím skloňování i zde dochází ke střídání kmenů: v silném stupni zůstává přípona -aṇt ​​, ve slabém stupni -at/āt . Alternace se týká především pouze adjektiv, je běžné, že příčestí jsou ve všech pádech v silné míře [19] [20] [21] .

aṇt-base
případ Mužský, přídavné jméno Mužský rod, příčestí
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný bərəzō (bərəzaṇtā) bərəzaṇta (M.) bərəza ṇ tō fšuiąs (fšuiiaṇtā) bərəzaṇta (M.) fšuiiaṇ tō _
Akuzativ bərəza ṇ təm (bərəzaṇtā) bərəzaṇta (M.) bərəzatō fšuiiaṇtəm _ _ (fšuiiaṇtā) bərəzaṇta (M.) fšuiiaṇ tō _
Instrumentální (bərəzātā) bərəzata (M.) (bərəzaṇbiiā) bərəzaṇbiia (M.) (bərəzadbīš) bərəzaδbīš (M.) (fšuiiaṇta) (fšuiiaṇbiiā) bərəzaṇbiia (M.) (fšuiiaṇbīš)
Dativ (bərəzāitē) bərəzaite (M.) (bərəzaṇbiiā) bərəzaṇbiia (M.) (bərəzadbiiō) bərəzaδbiiō (M.) fšuiie ṇ tē (fšuiiaṇbiiā) bərəzaṇbiia (M.) fšuiia ṇ biiō
Odložení (bərəzātō) drəguuātō

bərəzatat̰ (M.)

(bərəzaṇbiiā) bərəzaṇbiia (M.) (bərəzadbiiō) bərəzaδbiiō (M.) (fšuiiaṇtō) saošiiaṇtō

fšuiiaṇtat̰ (M.)

(fšuiiaṇbiiā) bərəzaṇbiia (M.) fšuiia ṇ biiō
Genitiv (bərəzātō) bərəzatō (M.) (bərəzaṇtå) °uxšaiiaṇtå (bərəzātąm) bərəzatąm (M.) (fšuiiaṇtō) saošiiaṇtō (fšuiiaṇtå) °uxšaiiaṇtå (fšuiiaṇtąm) saošiiaṇtąm
Místní (bərəzaiṇtī) astuuaiṇti (M.) *bərəzaṇtō (bərəzasū ) (fšuiieṇtī) astuuaiṇti (M.) *fsuiiaṇtō fšuiiasu
Vokativ (berəzā) berəza (M.) (bərəzaṇtā) bərəzaṇta (M.) bərəza ṇ tō (fšuiiā) berəza (M.) (fšuiiaṇtā) bərəzaṇta (M.) fšuiiaṇ tō _
maṇt-, uuaṇt-base
případ mužský
Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný drəguuå , ϑβāuuąs *drəguuaṇtā drəguuaṇ tō _
Akuzativ drəguuaṇtəm _ _ *drəguuaṇtā drəguuatō
Instrumentální drəguuātā *drəguuaṇbiia drəguuō.dəbīš
Dativ drəguuāitē *drəguuaṇbiia drəguō.dəbiiō
Odložení drəguuatō

astuuatat̰ (M.)

*drəguuaṇbiia drəguuaṇ tō _
Genitiv drəguuatō *drəguuaṇtå drəguuatąm
Místní (drəguuaiṇtī) astvaiṇti (M.) *drəguuaṇtō drəguuaū
Vokativ (drəguuō) astuuō *drəguuaṇtā drəguuaṇ tō _

r-základny

Tato deklinace zahrnuje odvozené kmeny v -tar , -ar , které zahrnují slovesná podstatná jména k označení nositele děje ( dātar- , "tvůrce") a podstatná jména k označení rodinných vazeb. Při skloňování se pozorují tři stupně střídání: silný na -ār , silný na -ar a slabý na -r před samohláskami a -ərə před souhláskami. V akuzativu jednotného čísla, nominativu duálu a množného čísla jsou verbální podstatná jména obvykle v nejsilnějším stádiu, zatímco podstatná jména označující příbuzenství v silném [22] [23] .

případ mužský
Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Jmenovaný data (dātārā) dātāra (M.)

(patara) patara (M.)

dātārō

patarō

Akuzativ dātārəm

patarə̄m

(dātārā) dātāra (M.)

(patara) patara (M.)

dātārō , fəδrō
Instrumentální (dāϑrā) āϑrā (dātərəbiiā) nərəbiia ​​​​(M.) (dātərəbīš) garō.bīš < garə̄bīš
Dativ (dāϑrē) āϑrē, fəδrōi (dātərəbiiā) nərəbiia ​​​​(M.) (dātərəbiiō) ātərəbiiō
Odložení (dāϑrō) āϑrō

āϑrat̰ (M.)

(dātərəbiiā) nərəbiia ​​​​(M.) (dātərəbiiō) ātərəbiiō
Genitiv (dāϑrō) āϑrō (dāϑrå) narå (dāϑrąm) sāϑrąm
Místní (dāϑrī) sairī *dāϑrō *datərəsū
Vokativ (dātarə) ātarə (dātārā) dātāra (M.)

(patara) patara (M.)

dātārō

patarō

Další deklinace souhlásek

Kromě výše uvedeného existuje řada podstatných jmen, jejichž kmen končí na souhlásku. Rozlišují základy pro sykavky, základy pro zubní, labiální, palatinální / velární, ale protože je ve všech těchto deklinacích zaznamenáno příliš málo forem, nebudou zde uvažovány.

Číslice

Všechny avestanské číslice, které jsou zaznamenány, se nacházejí výhradně v textech v Young Avestan, a proto zde budou uvedeny v této podobě.

Kvantitativní

jeden. aēuua- deset. dasa 100. satem 1000. hazaŋrəm
2. duua- dvacet. visaiti (visasta) 200 duiie stránky 10 000. baēuuar-/baēuuan-
3. ϑraii-/ϑri- třicet. ϑrisatem 300. tišro sata
čtyři. caϑβar-/catur- 40. caϑβarəsatəm 400. caϑβārō sata
5. paṇca padesáti. paṇcāsatəm 500 paṇca sata-
6. xšuuaš 60. xšuuašti- 600. xšuuaš sata-
7. hapta 70. haptāiti- 700. hapta sata-
osm. asta 80. astaiti- 800. asta sata-
9. nauua 90. nauuaiti- 900. nauua sata-

Číslovky od jedenácti do devatenáct, pokud se v textech vyskytují, se tvoří přidáním -dasa k číslovce od jedné do devíti: paṇcadasa- „patnáct“, xšuuaš.dasa- „šestnáct“. Ve složených číslicích jsou nižší číslice před vyššími číslicemi a komponenty obvykle připojují enklitické -ca "a":

33. ϑraiiasca ϑrisąsca
405. paṇcāca caϑβarəsatəmca
99999. nauuaca nauuaitišca nauuaca sata

Číslovka "jedna" se skloňuje podle typu zájmenného kmene na -a , číslovka "dva" - podle typu dvojčísla a-základu. Číslovky „tři“ a „čtyři“ mají některé zvláštní ženské tvary, zbytek číslovek je většinou nesklonný.

případ aēuua-
M. r. S. r. J. r.
Jmenovaný aēuuō ōiium, ōim ageuua
Akuzativ ōiium, ōim ōiium, ōim aēuuąm
Instrumentální ageuua ageuuaiia
Odložení aēuuahmāt̰
Genitiv aēuuāhe aēuuaŋ́hå
Místní aēuuahmi
případ duua-
M. r. S. r. J. r.
Im.-vin. duua duiie, duuaē° ageuua
Data-Excellent-Creative duuagibiia
Místní duaiiå
případ ϑraii-/ϑri-
M. r. S. r. J. r.
Jmenovaný ϑrāiiō ϑri tišrō
Akuzativ ϑris ϑri tišrō
Data-exc. ϑribiiō
Genitiv ϑraiąm tišrąm, tišranąm
případ caϑβar-/catur-
M. r. S. r. J. r.
Jmenovaný caϑβārō catura cataŋrō
Akuzativ caturə̄ catura cataŋrō
Genitiv caturam

Existují také některé formy jiných číslovek: v případě genitivu - paṇcanąm , nauuanąm , dasanąm ; v kreativním - paṇcasat̰biš , satāiš , hazaŋrāiš , baēuuarəbiš .

Řadové

1. _ fratəma-

paoiriia-

11. _ aēuuandasa- 20. _ visastəma-
2. _ bitia- 12. _ duuadasa- 30. _ ϑrisastəma-
3. _ ϑritia- 13. _ ϑridasa- 100. _ satōtəma-
4. _ tuiriia- 14. _ carϑrudasa- 1000. _ hazaŋrōtəma-
5. _ puxδa- 15. _ paṇcadasa- 10 000 baēuuarə°
6. _ xštuua- 16. _ xšuuaš.dasa-
7. _ haptaϑa- 17. _ hapta.dasa-
8. _ astəma- 18. _ asta.dasa-
9. _ naoma- 19. _ nauua.dasa-
10. _ dasəma-

Ostatní

Kromě kardinálních a řadových čísel obsahují avestánské texty také:

  • zlomkový:
ϑrisuua-
¼ caϑrušuua-
paŋtaŋᵛha-
haptahuua-
astahuua-
  • multiplikativní příslovce:
jeden. hakərət̰ "jednou" deset. 100. satāiiuš "stonásobný"
2. biš, bižuuat̰ "dvakrát" dvacet. visaitiuuå "dvacetkrát" 1000. hazaŋrāiš "tisíckrát"
3. ϑriš, ϑrižuuat̰ „třikrát“ třicet. ϑrisaϑβå, ϑrisataϑβəm "třicetinásobný" 10 000. baēuuarōiš "deset tisíckrát"
čtyři. caϑruš "čtyřikrát" 40. caϑβarəsaϑβå "čtyřicetkrát"
5. padesáti. paṇcasaϑβå "padesátinásobný"
6. xšuuažaiia "šestinásobný" 60. xšuuaštiuuå "šedesátkrát"
7. 70. haptaiϑiuuå "sedmdesátkrát"
osm. 80. aštaiϑiuuå "osmdesátinásobek"
9. naomaiia, nauuasə̄ "devětkrát" 90. nauuaitiuuå "devadesátkrát"
  • příslovce s významem „po nté“:
"První" paoirim
"podruhé" āt̰bitim/āδbitim
"potřetí" āϑrtim
"počtvrté" axtuirim

Sloveso

Tvary sloves v Avestánu obvykle odpovídají tvarům v sanskrtu jak z hlediska morfologie, tak syntaxe. Všechny objemy textů však nestačí k úplnému obrazu o slovesném systému; v různých konjugacích jsou občas na určitých místech mezery. V Avestánu existují dva hlasy : skutečný a mediopasivní , čtyři způsoby : indikativní, konjunktivní, imperativní a žádoucí, šest časů: přítomný a nedokonalý (vzniklý na základě přítomnosti), aorist (základ aoristu), dokonalý a pluperfektní (základ dokonalého), budoucnost. Sloveso je konjugováno ve třech osobách a třech číslech (jednotné, duální a množné číslo). Kromě osobních tvarů existují i ​​takové neosobní, jako je infinitiv, obvykle v roli slovesného podstatného jména, reálné a střední příčestí různého času, gerundia.

Samostatně se rozlišují tzv. sekundární konjugace, což jsou vlastně sufixální deriváty základních sloves. Jedná se o kauzativní , inchoativní, desiderativní a intenzivní tvary sloves, sufixální trpný rod a pojmenovací slovesa tvořená od podstatných jmen. Obecně, jak lze soudit, je systém značně složitý a navíc jej ještě komplikuje značný počet výjimek, srovnatelných s těmi v sanskrtu. Vzhledem k velkému množství osobních a neosobních forem a konjugací (čtyři tematické a šest atematických) bude paradigma přítomného času ilustrováno především na příkladu první konjugace (tematické přípony) [24] .

Třídy sloves

Jak bylo uvedeno výše, v avestánském jazyce existuje deset tříd sloves, z nichž čtyři jsou tematické a šest atematických. Tématická slovesa se tak nazývají proto, že v osobních tvarech se mezi kmen slovesa a koncovku vkládá tzv. tematická samohláska -a- . Díky této vlastnosti jsou tematická slovesa obecně pravidelnější než atematická. Níže uvedená tabulka uvádí příklady sloves všech deseti tříd a rysy jejich konjugace [25] .

Třída Sloveso Popis
jeden √bar- , baraitī Tematická konjugace, používá se silné stadium kořene
2 √vas- , vastī Atematická konjugace, stupeň kořene je silný nebo slabý, v závislosti na koncovce
3 √dā- ,  dadāitī Atematická konjugace s kořenovou reduplikací, stupeň podobný druhé třídě
čtyři √nas- , nasiieitī Tematická konjugace v -iia- , slabý stupeň kořene
5 √kar- , kərənaoitī Atematická konjugace v -nao- (silná kmenová úroveň), -nu- / -nuu- (slabá), kořenová úroveň slabá
6 √vīs- , vīsaitī Tematická konjugace, slabý stupeň kořene
7 √ciš- , cinastī Atematická konjugace s nosním infixem -na- (silná úroveň stonku), -n- (slabá), kořenová úroveň slabá
osm √in- , inaoitī Atematická konjugace v -ao- / -auu- (silný kmenový stupeň), -u- / -uu- (slabý), kořenový stupeň slabý
9 √frī- , frīnāitī Atematická konjugace v -nā- (silný kmenový stupeň), -n- / -na- (slabý), kořenový stupeň slabý
deset √taϑ- , tāϑaiieitī Tematická konjugace v -aiia- , silný stupeň kořene.

Slovesa s kořenem a jsou často posílena vriddhi, ta s i, u jsou často posílena gunou.

Osobní koncovky

Osobní koncovky u sloves se dělí do dvou hlavních skupin: primární, která mají slovesa v indikačním způsobu přítomného a budoucího času a částečně v konjunktivu; a sekundární, která slovesa přijímají imperfektum, optativ, aorist a také částečně konjunktiv. Imperativ a perfekt mají některé zvláštnosti konjugace, takže obvykle jsou koncovky pro tyto formy rozděleny do dvou dalších samostatných kategorií [26] .

Aktivní hlas Střední hlas
Tvář Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
Hlavní jeden -mi -uuahī -mahī -E -služka
2 -hī (-šī) -ta

-ϑa (M.)

-hē (-šē) -duiē

-ϑβe (M.)

3 -ti -tō, -ϑō -əṇtī -te -atē

-āϑe (M.)

-aitē, -əṇtē
Sekundární jeden -m -uuā -ma -IA -služka

- služka (M.)

2 -s (-š) -ta -má) -dūm

-δβəm (M.)

3 -t̰ -təm -ən -ta -atəm -ātā, -əṇtā
Perfektní jeden -A -ma -E
2 -tā, -ϑā -A
3 -A -atarə̄ -arə̄, -ərəš -E -aite
Rozkazovací způsob jeden
2 -dī, -

-δi (M.)

-ta -ŋᵛhā, -(s/h)uuā -dūm

-δβəm (M.)

3 -tu -əṇtu -tam -əṇtąm

Základ přítomnosti

Ze základu přítomného se tvoří dva časy: přítomný čas vlastní a imperfektní, stejně jako přítomná příčestí, skutečný a střední. Nedokonalé tvary indikativního způsobu zjevně téměř vždy nemají augment, proto se shodují s tvary injunktivu [27] [28] [29] .

Orientační nálada Přítomný čas
Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden bar amī bar amahi bair ē barmanka _
2 bar ahī bar aϑā bar ahē bar ō.duiē
3 bar aitī bar atō bar əṇtī , van aiṇtī bar aite barový věk bar əṇtē , hac iṇtē
Imperfektní příkaz
Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden bar əm (bar āuuā ) juu āuua (M.) bar ama (bair ē ) bair e (M.)
2 ( barō ) jasō _ (bar ātā ) tauruuaii ata (M.) (bar aŋhā ) bar aŋha (M.) (bar ō.dūm ) bar aδβəm (M.)
3 bar ṵ (bar atəm ) tauruuaii atəm bar ən baratā _ bar aētəm (bar əṇtā ) bar əṇta (M.)
Imperativ
Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Mn. h. Jednotka h. Mn. h.
jeden
2 Bára _ baratā _ (bar aŋᵛhā ) yaz aŋᵛha (M.) bar ō.dūm
3 (bar atū ) bar atu (M.) (bar əṇtū ) bar əṇtu (M.) (bar atąm ) yaz atąm (M.) bar əṇtąm
Subjunktiv
Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden barā , barānī _ bar ama barai _
2 (bar āhī ) bar āhi (M.) (bar āϑā ) az āϑā bar aŋha
3 bar aitī , bar a̰ (bar ātō ) jas ātō bar əṇ , bar əṇtī bar aite bar əṇtē , yaz åṇtē (M.)
Požadovaná nálada
Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden bar aema bar ōiiā , bar āiiā bar ōimaidē
2 bar ōis (bar aētā ) ϑβərəs aēta (M.) (bar aēšā ) yaz aēša (M.) (bar ōi.dūm ) bar ōiδβəm (M.)
3 bar ōit̰ bar aiiəm (M.) bar ata (bar aiiatəm ) vikář aiitəm (M.) (bar aiiaṇtā ) maēz aiiaṇta (M.)
přijímání
Aktivní hlas Střední hlas
M. r. bar aṇt- _ bar əmna- _
J. r. bar əṇtī- _ bar əmnā -

Základ dokonalého

Nejzřetelnějším rysem, který odlišuje kmen dokonalého, je zdvojení kmene; osobní koncovky jsou také poněkud odlišné od těch pro kmen prezence. Stejně jako v sanskrtu se perfekt (a pluperfektum) často používá k označení prostého minulého času, v některých případech současného [30] [31] [32] .

Orientační nálada Perfektní
Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden vaēdā _ vaoxə mā (susruii ē ) susruii e (M.)
2 vōis ta

táta ϑā

(haŋhān ā ) haŋhān a (M.)
3 vaēdā _ vāuuərz ātarə̄ cāxn arə̄ dādrē _

ār ōi

mamn aitē
Pluperfect
Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden (did aēm ) diδ aēm (M.)
2
3 tataš at̰ sašən _ ə̄nāxš tā [33]
Subjunktiv
Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden vaēdā _
2 vaorāzāϑā _
3 (vaēd at̰ ) vaēϑ at̰ (M.) (vaēd əṇtī ) vaēϑ əṇti (M.)
Požadovaná nálada
Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden (daid iiąm ) daiδ iiąm (M.)
2 tūtu iiå
3 vid iiat̰ (daid in ) daiδ in (M.) vaoz irəm
přijímání
Aktivní hlas Střední hlas
vid uuah- _

viϑ nás - ( M.)

āp ana- , vauuərəz āna-

Kmen aoristu

Aorist v Avestánu se obvykle používá k reprezentaci prostého minulého času. Mezi způsoby tvoření daného času lze nejjasněji rozlišit tři skupiny:

  • kořenový aorist, ve kterém jsou osobní koncovky připojeny přímo ke kořeni slovesa;
  • tematický aorist, v němž se mezi kořen a koncovku vkládá tematická samohláska -a- ;
  • sigmatický aorist tvořený příponami -h- ( -s- ), -ha- ( -sa- ), -iš- , -hiš- .

Stejně jako v imperfektu téměř vždy chybí augment v indikativu, takže se shoduje s aoristem v injunktivu [34] [35] [36] .

Indikativní/příkaz

Kořenový aorist:

Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden co je əm da mā cə̄uuiš ī (< *cōiš ī ) d uuaidī varə maidī
2 då (< dā- s ), cōiš (< cōiš- s ) dá ta tak ŋha
3 dā t̰ , coiš t̰ dą n ciuuiš tā (< *cōiš tā ) data _

Tematický aorist:

Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden frāuuaoc im (M.) (frāuuaoc āmā ) frāuuaocāma (M.)
2 tašō _
3 taš at̰ gūš atā

Sigmatický aorist:

Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden frā š ī

mə̄ŋ́ h ī

amə̄ h maidī
2 daiš _ mə̄ṇghā (< mə̄n-s-ŋhā) ϑβarō ž dūm
3 darəšt _ _ ståŋ h at̰

uruuāx š at̰

mą s tā
Imperativ

Kořenový aorist:

Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden
2 dāi dī dá ta dá huuā

kərəš uuā

3 da tu scaṇtu _ dám _

Tematický aorist:

Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden
2 vidā _ gūš ahuuā gūš ōdūm
3 xš ə̄ṇtąm

Sigmatický aorist:

Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden
2 są s ta frā š uuā sā z dūm
3
Subjunktiv

Kořenový aorist:

Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden jim -a dāmā (da-āmā ) mə̄nāi _

dānē (da-ānē )

2 dāhī (< da-ahī ) dātā (da-atā ) d åŋ́hē (da-aŋ́hē) da duiē
3 dāt̰ (da-at̰ )

dāitī (da-aitī )

džem aete dąn ( da-ən) dāitē (da-aitē ) dåṇtē (da-əṇtē )

Tematický aorist:

Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden vaocā _

han anī

vaoc amā xšai _
2
3 vaoc āt̰

vid āitī

vāur āitē

Sigmatický aorist:

Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden varəšā _ _ nāš āmā _ xšnao š āi
2 råŋ h aŋhōi
3 naēš at̰ _

varəš aitī _

xšnao š ən

varə š əṇtī

varə š aitē
Požadovaná nálada

Kořenový aorist:

Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden d iiąm (bu iiāmā ) bu iiama (M.) d iiā
2 d iiå , dā iiå (dā iiātā ) dā iiatā (M.) dīšā _
3 d iiāt̰ bu iiąn (M.)

Tematický aorist:

Aktivní hlas Střední hlas
Jednotka h. Dv. h. Mn. h. Jednotka h. Dv. h. Mn. h.
jeden vaoc aēmā vāurāiiā _ vāur ōimaidē
2 (xs aēšā ) xšaēša (M.)
3 sīš ōit̰ xs ata
přijímání
Aktivní hlas Střední hlas
daṇt- , vīd aṇt- _ xšnaoš əmna -

Poznámky

  1. P. Oktor Skjærvø. Úvod do starého Avestánu. - 2006. - S. 3. - 169 s.
  2. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 70. - 338 s.
  3. P. Oktor Skjærvø. Úvod do starého Avestánu. - 2006. - S. 12-13. — 169 str.
  4. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 72-74. — 338 s.
  5. Starý glosář Zand-Pahlavi . - Vládní ústřední knižní depôt, 1867. - 208 s.
  6. P. Oktor Skjærvø. Úvod do starého Avestánu. - 2006. - S. 13. - 169 s.
  7. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 74. - 338 s.
  8. 1 2 P. Oktor Skjærvø. Úvod do starého Avestánu. - 2006. - S. 25. - 169 s.
  9. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 76. - 338 s.
  10. 1 2 P. Oktor Skjærvø. Úvod do starého Avestánu. - 2006. - S. 13-14. — 169 str.
  11. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 77-78. — 338 s.
  12. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 80-81. — 338 s.
  13. P. Oktor Skjærvø. Úvod do Young Avestan. - 2003. - S. 95.
  14. ↑ 1 2 A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 80. - 338 s.
  15. P. Oktor Skjærvø. Úvod do starého Avestánu. - 2006. - S. 14. - 169 s.
  16. 1 2 P. Oktor Skjærvø. Úvod do starého Avestánu. - 2006. - S. 40-41. — 169 str.
  17. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 97-98. — 338 s.
  18. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 88-89. — 338 s.
  19. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 84. - 338 s.
  20. P. Oktor Skjærvø. Úvod do starého Avestánu. - 2006. - S. 53-54. — 169 str.
  21. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 84-86. — 338 s.
  22. P. Oktor Skjærvø. Úvod do starého Avestánu. - 2006. - S. 63. - 169 s.
  23. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 93-96. — 338 s.
  24. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 127-129. — 338 s.
  25. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 138-139. — 338 s.
  26. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 129-130. — 338 s.
  27. P. Oktor Skjærvø. Úvod do starého Avestánu. - 2006. - S. 16-17, 42-43, 85, 107. - 169 s.
  28. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 136-137, 142-146. — 338 s.
  29. P. Oktor Skjærvø. Úvod do Young Avestan. - 2003. - S. 66, 75-76, 85, 98-99, 189-190, 237-238.
  30. P. Oktor Skjærvø. Úvod do starého Avestánu. - 2006. - S. 117. - 169 s.
  31. P. Oktor Skjærvø. Úvod do Young Avestan. - 2003. - S. 271-274.
  32. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 167-175. — 338 s.
  33. Vojtěch Bezzenberger. Beiträge zur Kunde der indogermanischen Sprachen . - 1888. - S. 65. - 373 str.
  34. P. Oktor Skjærvø. Úvod do starého Avestánu. - 2006. - S. 64, 95, 107. - 169 s.
  35. P. Oktor Skjærvø. Úvod do Young Avestan. - 2003. - S. 254-256.
  36. ↑ A. V. Williams (Abraham Valentine Williams) Jackson. Avestova gramatika ve srovnání se sanskrtem . - Stuttgart, Kohlhammer, 1892. - S. 176-184. — 338 s.