Dzungaripter [2] , neboli dzhungaripterus [3] ( lat. Dsungaripterus ), je rod pterosaurů z čeledi dzhungaripteridů , kteří žili v rané křídě na území moderního Mongolska a Číny [1] . První fosilní pozůstatky byly nalezeny v džungarské proláklině .
Jméno rodu dal v roce 1964 Yang Zhongjian . Obecný název pro místo nálezu je Džungarská proláklina s přidáním latinizovaného řeckého kořene pteron – „křídlo“. Konkrétní název je uveden na počest čínského paleontologa C. M. Weie. Holotyp IVPP V-2776 je částečná lebka a kostra . Od roku 1973 bylo nalezeno značné množství fosilního materiálu, včetně téměř kompletních lebek. V roce 1980 britský paleontolog Peter Galton přejmenoval Pterodactylus brancai (Reck, 1931), pterosaura z africké formace svrchní jury , Dsungaripterus brancai , ale tato identifikace nebyla podporována. V roce 2002 byl z Koreje hlášen nález falanga prstů křídla .
Dsungaripterus weii měl rozpětí křídel 3-3,5 metru. Jeho lebka, dlouhá 40 až 50 centimetrů, nesla nízký kostěný hřeben, který sahal od spodiny lebeční téměř k zobáku. Hlava a krk dosahovaly dohromady téměř metr na délku. Nejpozoruhodnějším rysem tohoto zvířete jsou jeho dlouhé, úzké, vzhůru zahnuté čelisti se špičatým hrotem, podobným pinzetě . V přední části čelistí mu chyběly zuby, které pravděpodobně sloužily k vytrhávání korýšů a červů z puklin ve skalách nebo písku. V hloubi čelistí se ale nacházely ploché kuželovité zuby, kterými se mu hodilo prokousat skořápku kořisti [4] .
Jungaripter byl Janem přidělen do rodiny jungaripteridů . Níže je uveden kladogram ilustrující fylogenetické umístění Jungariptera v kladu Neoazhdarchia [5] .
Neoazhdarchia |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||