Dům čísel (film, 1957)

dům čísel
dům čísel
Žánr Film noir
Výrobce Russell Rouse
Výrobce Charles Schnee
scénárista
_
Don Mankiewicz
Russell Rouse
Jack Finney (román)
V hlavní roli
_
Jack Palance
Barbara Langová
Operátor George J. Folsey
Skladatel Andre Previn
Filmová společnost Metro-Goldwyn-Mayer
Doba trvání 90 min
Země
Jazyk Angličtina
Rok 1957
IMDb ID 0050526

Dům čísel je film noir z  roku 1957 režiséra Russella Rouse .

Film je založen na stejnojmenném románu Jacka Finneyho , který vyšel ve stejném roce. Jack Palance v tomto filmu hraje dvě dvojčata – laskavého a slušného Billa Judlowa a jeho psychicky labilního bratra Arnieho, který si odpykává doživotní trest ve věznici San Quentin za vraždu. Bill spolu s manželkou svého bratra Ruth ( Barbara Lang ) úspěšně zrealizují Arnieho komplikovaný plán na útěk z vězení, po kterém Ruth odmítne s manželem utéct a raději zůstane s Billem. Když pomstychtivý Arnie anonymně informuje úřady o činech Billa a Ruth, hrozí jim vězení, nicméně dozorce souhlasí s tím, že je odškodní, pokud prozradí, kde se Arnie nachází.

Film byl natočen v CinemaScope na místě v San Quentin a Mill Valley , Kalifornie, rodné město autora Finneyho románu.

Kritici byli o filmu smíšení, chválili umístění filmu a napínavou povahu, ale poznamenali, že děj, a zejména plán útěku, byl příliš nepravděpodobný a že Palanceův výkon ve složité dvojroli dvojčat nebyl dostatečně silný kvůli omezený rozsah herce.

Děj

Ruth Judlow ( Barbara Lang ) a její švagr Bill Judlow ( Jack Palance ) si v přestrojení za manžele pronajali malý dům poblíž federální věznice v San Quentinu . Přijeli osvobodit z vězení vězně Arnieho Judlowa, manžela Ruth a Billova dvojče. Arnie vypracoval podrobný plán pro svůj útěk z vězení a poslal pokyny prostřednictvím své manželky Billovi. Když přijedou k domu, Ruth přizná Billovi, že Arnie je nesnesitelně žárlivý a krutý. Arnie, který býval boxerem, je usvědčen z toho, že ubil k smrti muže, o kterém se domnívá, že obtěžoval jeho ženu. Jakmile je Ruth v domě, informuje Billa o vězeňských pravidlech. V 16:00 končí vězni práce v textilce, poté opouštějí průmyslovou zónu a rozcházejí se ve vězeňském bloku do svých cel. V celách se vězni sčítají, a pokud se jejich počet sblíží, jsou dozorci z průmyslové zóny odstraněni. Uprostřed vězeňského komplexu je maják, který svítí nepřetržitým paprskem, pokud jsou všichni vězni ve svých celách. Pokud tam někdo není, světlo na majáku začne blikat a stráže 24 hodin prohledávají průmyslovou oblast a hledají pohřešovaného vězně. Druhý den Ruth a Bill slyší v rádiu, že dozorce, kterého neznámý vězeň vyhodil ze třetího patra věznice na začátku týdne, je stále v bezvědomí a nemůže pojmenovat svého útočníka. Obávají se, že Arnie spáchal tento zločin, a pokud bude obviněn z tohoto útoku, pak bude Arnieho doživotní trest změněn na trest smrti. Toho večera přijede za Ruth a Billem soused Henry Nova ( Harold Jay Stone ), ze kterého se vyklube vězeňský dozorce. Pozná Ruth, která věznici v poslední době pravidelně navštěvuje. Bill mu představí Ruth jako svou manželku a vysvětluje, že jeho bratr je v San Quentinu. Poté, co nečekaný host odejde, Ruth a Bill se pustí do realizace plánu. Uprostřed noci Ruth zažene Billa k vysoké zdi, za kterou je vězeňská průmyslová zóna. Po přelezení zdi se Bill spolu s vybavením schová mezi krabice se zbožím naskládaným na sebe poblíž tovární budovy. Další den v 16:00 Arnie opouští budovu továrny, přechází k bednám a nenápadně si mění místo se svým bratrem. Arnie zůstává v úkrytu, zatímco Bill se vrací do vězeňské cely s ostatními vězni. Když se vězňové spočítají, jejich počet se sblíží a střídání si nikdo nevšimne. Bill si však v jídelně po večeři zapálí cigaretu, což pravidla přísně zakazují, a dostane od správce důtku. Když Bill po večeři odchází z jídelny, vezme si ho stranou Henry s tím, že včera viděl jeho bratra a jeho ženu, kteří se s ním usadili v sousedství, a podezřívavě Billa prohlíží. Pozdě večer se Arnie dostane z úkrytu, u zdi vykope velkou díru, kterou zakryje štíty a drny, a do tohoto malého podzemního úkrytu vloží trubku pro přístup vzduchu, načež se opět schová mezi krabice. Druhý den ráno před začátkem práce jde Bill k bednám a on a jeho bratr si znovu vymění místa, přičemž Arnie krutě žertuje, že mohl v noci utéct a nechat svého bratra ve vězení. V noci Bill přeleze zeď, kde na něj v autě čeká Ruth.

Bill doma vyřezává z kusu dřeva atrapu a vypráví Ruth o svém dětském snu stát se architektem. Rodiče však měli dost peněz na zaplacení studia pouze jednoho z bratrů a schopnějšího Arnieho poslali na vysokou školu. Ve druhém ročníku se Arnie začal zajímat o box a rozhodl se stát profesionálním boxerem. Strávil několik bojů, ve většině z nich utrpěl porážky, po kterých bylo jasné, že s profesionální kariérou mu nic nevyjde. Díky boxu se však jeho pěsti staly, jak řekl soudce soudu, „smrtící zbraní“. Ruth zase lituje, že si vzala Arnieho, jehož přílišná žárlivost ho přivedla k vraždě. Ruth říká, že pomáhá Arniemu utéct, protože se považuje za vinnou z vraždy, kterou spáchal, ale Bill ji ujišťuje, že ona není ničím vinna a nemá s vraždou nic společného. Ten večer po práci Arnie zapálí popelnici, a zatímco stráže rozptyluje hašení, schová se v úkrytu, který vykopal. Když se po sčítání vězňů ukáže, že Arnie chybí, světlo na majáku začne blikat a stráže jsou poslány prohledat okolí. Mezitím Ruth sveze Billa, oblečeného ve vězeňských šatech, a vysadí ho poblíž bran věznice. Po vystoupení z auta Bill propustí Ruth a instruuje ji, že pokud se do hodiny nevrátí, měla by okamžitě jet na letiště a vzít další let do jiného státu. Bill v křoví na křižovatce rozhází nedopalky z cigaret, které dávají vězňům ve věznici, načež zastaví projíždějící auto. V přihrádce pro spolujezdce ohrožuje řidiče maketou, kterou vyrobil, a nutí ho dojet na klidné místo, odkud po vysazení z vozu odjede. Zastaví k Ruthinu zaparkovanému autu, přesedne k ní a společně se rychle vrátí domů. Řidič informuje policii o krádeži svého auta mužem ve vězeňské uniformě, načež strážníci dorazí na místo, kde se zloděj posadil, poblíž vězeňské nedopalky cigaret a Arnieho roztrženou vězeňskou kartu a poté najdou falešnou pistole v kabině. Dojde k závěru, že Arnie již utekl mimo věznici, dozorce nařídí ukončení pátrání na území a vypne blikající signál na majáku.

Po návratu Ruth a Billa domů za nimi přijde Henry, který objasní, že uhodl, že si Bill vyměnil místo se svým bratrem, v důsledku čehož Arnie utekl. Za jeho mlčení Bill nabízí Henrymu 5 000 dolarů, přičemž dává polovinu najednou a jde pro druhou. Ve stejnou dobu se Bill snaží vzít s sebou Ruth, ale Henry ji nechá jako rukojmí. Bill přijíždí do vězení, aby pomohl svému bratrovi dostat se přes zeď. Když na zpáteční cestě sestupuje ze zdi k autu, čeká tam na něj Henry se zbraní, který se rozhodl nejen získat peníze, ale také zatknout vězně, aby postoupil ve službě. Arnie však v tuto chvíli skočí ze zdi na Henryho, který dozorce odzbrojí a surově ho zbije. Billovi se sotva podaří zastavit a uklidnit svého bratra. Bill vezme od Henryho peníze a zbraně, načež trvá na tom, aby nechal správce jít. Podle něj pro ně nyní nepředstavuje žádné nebezpečí, protože bude mlčet ze strachu, že on sám bude poslán do vězení za skrývání informací. Po návratu domů Bill dá Arniemu své auto, adresu a klíče od nového bytu a také 2 500 dolarů na začátek nového života. Arnie volá Ruth, ale ta nechce jít se svým manželem. S podezřením, že si ona a její bratr začali románek, se na oba vrhne, ale pak se uklidní a požádá o odpuštění. Přiznává, že Ruth s ním nebude moci žít, když bude na útěku, a odejde sám.

Později toho večera jsou Ruth a Bill odvedeni vězeňskými strážemi k dozorci ( Edward Platt ), který prozradí, že obdržel anonymní hovor a volající podrobně popsal celý Arnieho plán na útěk z vězení. Z těchto informací je zřejmé, že Bill a Ruth jsou partnery ve zločinu a budou potrestáni. Šéf věznice jim však nabídne dohodu. Pokud poukáží na místo Arnieho, pak neposkytne tok přijatých informací a žaloba proti nim nebude zahájena. Arnie je přitom podle šéfa věznice psychicky nevyrovnaný a pro společnost nebezpečný člověk, který se může každou chvíli pustit do vraždy, takže je potřeba ho zadržet a co nejrychleji vrátit do vězení. Na základě množství a podrobností informací, které dostal ředitel věznice, Bill chápe, že volajícím může být pouze Arnie. Šéf navíc hlásí, že dozorce, který byl vyhozen ze třetího patra, přežil a vyvázl s lehkým zraněním a navíc nemohl jmenovat toho, kdo ho shodil, a proto Arniemu nehrozí trest smrti v r. jakýkoli případ. Bill několik minut váhá, nechce svého bratra zradit, ale nakonec dospěje k závěru, že pro všechny bude lepší, když se Arnie vrátí do vězení. Bill si zapíše adresu Arnieho bytu a dá lístek dozorci, který Billovi tvrdí, že zachránil jeho bratra z plynové komory. Vedoucí věznice dává telefonický příkaz k zadržení Arnieho, zvláště zdůrazňuje, že by měl být vzat živý.

Obsazení

Filmaři a přední herci

Jak poznamenal filmový historik Geoff Stafford: "Ačkoli byste nečekali, že to bude béčkový film , Metro-Goldwyn-Mayer dal dohromady působivý tvůrčí tým, aby to natočil." Konkrétně „scenárista a režisér Russell Rouse získal nominaci na Oscara za sociální drama Studna (1951), ale nejlépe se proslavil svými příspěvky k žánru noir s filmy jako Zloděj (1952), Vicious Woman “ (1953 ). ) a New York Confidential (1955)“ [1] .

Kromě toho skupina zahrnovala „George Folseyho, který byl průkopníkem takových raných černobílých snímků jako „ Potlesk “ (1929), a později takové hity od MGM v systému Technicolor jako „ Meet Me in St. “ (1944), „ Sedm nevěst pro sedm bratrů “ (1954) a „ Zakázaná planeta “ (1956)“. A skladatel a dirigent André Previn „vyhrál několik Oscarů v průběhu mnoha let v Hollywoodu za filmy jako Goo (1958), Porgy a Bess (1959) a My Fair Lady (1964)“ [1] .

Jak dále Stafford zdůrazňuje, představitel hlavní role Jack Palance měl dlouhou filmovou kariéru, ale Oscara získal pouze jednou v roce 1992 za vedlejší roli, kterou ztvárnil drsného chlapíka ve filmu City Slickers (1991). Podle filmového kritika „Palance nebyl nikdy považován za herce významného rozsahu. Obvykle hrál buď padouchy, zejména ve westernu Shane (1953) a noiru Sudden Fear (1952) (obě role mu vynesly nominaci na Oscara), nebo problematické protagonisty, zejména ve filmu noir o hollywoodských filmech. Nůž “ (1955) nebo ve vojenském dramatu „ Attack! (1956), ale v tomto filmu dostává obojí“ [1] .

Podle Amerického filmového institutu byl tento „film pro herečku Barbaru Langovou prvním, ve kterém bylo její jméno uvedeno v titulcích. Po tomto snímku si Lang zahrál ve filmu noir Party Girl (1958) a v několika televizních seriálech, přičemž v roce 1961 ve věku 33 let zcela přestal hrát [2] .

Historie vzniku filmu

Pracovní název tohoto filmu je The Pastel Penitentiary [2 ] . 

Podle článku v Hollywood Reporter z 5. března 1956 MGM koupila filmová práva na pastelové vězení Jacka Finneyho v roce 1956, produkoval Pandro S. Berman, kterého později nahradil Charles Schnee .

Film byl částečně natočen na místě ve věznici San Quentin a kolem San Francisca [2] .

Pozoruhodné film noir filmy o dvojčatech

Jak poznamenává Stafford, hrát „hlavní roli v páru se sebou samým“ je „vzácný krok, který je obvykle vyhrazen pro takové virtuózní umělce“, jako je Alec Guinness v „černé komedii“ Kind Hearts and Crowns (1949) (v tomto snímku Guinness ztvárnil osm rolí) , nebo komedianti jako Mike Myers ve špionážní komedii Austin Powers: International Man of Mystery (1997) [1] . Dvojitý trik byl použit také v žánru film noir, zejména ve filmech Mezi živými (1941), Dark Mirror (1946) a Guilty (1947), jakož i v takových neo-noirových psychologických thrillerech jako Tightly Bound (1964) . ) a " Linked to Death " (1988) [3] .

Kritické hodnocení filmu

Celkové hodnocení filmu

Jak píše Jeff Stafford, po vydání „film kritiky rozhodně neuchvátil“. The New York Times podle něj odrážely názor mnoha z nich s tím, že „každý, kdo věří v Sněmovnu čísel, uvěří čemukoli... Kromě absurdity samotné zápletky je zřejmé, že jak nezkušený, tak udýchaný postavy v podání Palance měly od samého začátku vyvolávat starost každému dozorci“ [1] .

Podle Staffordova vlastního názoru je „první polovina obrazu útěku tak vykonstruovaná a absurdně iracionální, že se stává jako dílo šílence – a je. Finále je tak absurdně bez vyvrcholení, až se zdá, že tomu něco chybí. Divák se nikdy nedozví, jak to pro Arnieho všechno skončilo“ [1] . Hal Erickson cítil, že „kvůli inscenaci několika scén na místě ve věznici San Quentin se film snažil o realismus“, ale „by vypadal mnohem lépe v žánru grotesky než vážné melodrama“. Tvůrci však natáčeli seriózní film a „velmi se snažili, aby nezpůsobili v divákovi nedobrovolný smích“ [4] . Podle Michaela Keaneyho: "Navzdory vtipné premise a zručnému hereckému obsazení tento vězeňský noir (ve kterém hráli skuteční vězni ze San Quentinu) nenaplňuje svůj potenciál se zejícími mezerami ve scénáři a katastrofálním koncem . "

Craig Butler také poukazuje na to, že "film má některé docela významné problémy s důvěryhodností." Nicméně, "pokud jim nebudete věnovat pozornost, získáte fascinující malé melodrama." Kritik si všímá efektivního výkonu Russella Rouse jako režiséra a poukazuje na to, že „slabé stránky obrazu jsou způsobeny především scénářem, který se kromě své přitažené počáteční premisy nezaměřuje na podstatu příběhu a neobdrží ve finále uspokojivé řešení.“ Butler také připisuje filmu „hudbu André Previna , dobré vedlejší herecké výkony Edwarda Platta a přiměřeně stylovou kinematografii George Folseyho , což má za následek pěkné malé rozptýlení“ [6] .

Herecká partitura

Podle Staffordova názoru je „film méně o útěku z vězení a více o tom, že slouží jako výstřední výkladní skříň Jacka Palance v jeho dvojroli“. Kritik píše, že "Palance nebyl nikdy připisován jako herec významného rozsahu." V tomto filmu "vystupuje jako Arnie, nastavuje obočí jinak, zvyšuje hlas a nutí maniakální povahu svého chování, doplňuje obraz obličejovým tikem a energií šelmy zahnané do klece." Jeho "Bill, na druhou stranu, je vždy v chladném potu, vypadá panicky a jako by byl vinen z nějakého zločinu." Podle Stafforda „mezi těmito dvěma není velký rozdíl, ale stále je zábavné sledovat Palance hrát dvojčata. Není zrovna hezký, ale z jeho kostlivých rysů vyzařuje určité kouzlo. Během druhé světové války utrpěl Palance vážné popáleniny, když havaroval jeho bombardér, a plastická chirurgie mu dala tvář, která pomohla nastartovat jeho filmovou kariéru .

Jak dále píše Stafford: „I když je Palance středobodem prakticky každé scény, v jediné společné scéně ho zcela zastiňuje ostřílený mistr epizod Timothy Carey (neuvedeno). Carey, který hraje výstředního spoluvězně z cely, odvádí skvělou práci při předávání obrazu, který vytvořil a díky němuž se stal tak nezapomenutelným ve filmech jako Na východ od ráje (1955) Elii Kazana , Vražda (1956) od Stanleyho Kubricka a Vražda čínský bookmaker (1976) John Cassavetes[1] .

Craig Butler poznamenává, že „pro mnohé bude nejzajímavější na tomto filmu vidět Jacka Palance ve dvojroli dobrého a špatného bratra. Role dvojčat, jako jsou tyto, jsou pro herce potěšením a je obvykle velkým potěšením sledovat jejich výkon.“ „Palance však nezíská legendární roli (nebo několik rolí), protože na to prostě nemá potřebný rozsah a hloubku. Hraje ale zajímavě, což je pro potřeby tohoto filmu víc než dost a pomáhá to překonat některá slabá místa snímku. Butler si také všimne Barbary Langové , která „předvádí dobrou, solidní hru a navíc jí pomáhá její úžasný vzhled“ [6] .

Poznámky

  1. 1 2 3 4 5 6 7 8 Jeff Stafford. Dům čísel (1957). článek . Turner Classic Movies lang=cs. Získáno 20. září 2018. Archivováno z originálu 30. května 2012.
  2. 1 2 3 4 Dům čísel (1957). Historie  (anglicky) . Americký filmový institut. Získáno 20. září 2018. Archivováno z originálu 09. července 2021.
  3. Nejoblíbenější filmové  tituly krimi „Identická dvojčata“ . Internetová filmová databáze. Staženo: 20. září 2018.
  4. Hal Erickson. Dům čísel (1957). Synopse  (anglicky) . AllMovie. Získáno 20. září 2018. Archivováno z originálu 09. července 2021.
  5. Keaney, 2003 , str. 194.
  6. 12 Craig Butler . Dům čísel (1957). Recenze (anglicky) . AllMovie. Získáno 20. září 2018. Archivováno z originálu 12. července 2021.  

Literatura

Odkazy